Jdi za chlapci

Za mojim kámošom Big Bear nemá zmysel spracovávať obsahy, respektíve komentáre, lebo on ich suverénne rozpitve tak, že nie je o čom písať a tak len toľko. V priebehu 2. svetovej vojny sa všetky významnejšie hviezdy hudobného, ale aj filmového sveta zúčastňovali na propagačných kultúrnych akciách k zvýšenou morálky nie len vojakov na dvoch frontoch, ale aj smerom k domácim civilistom v USA. Ale tento film nie je jediným, ktorý nesie určité silné a nostalgické kúzlo jazzovej hudby, ale aj plného autentického patriotizmu, obdivuhodného sebaobetovania a solidarity. Ďalšie filmy s touto hudobnou tematikou z obdoba vojny, ktoré sú v databáze CSFD: This Is the Army, 1943 Holywood Canteen, 1941 Star Spangled Rhythm, 1942 Thousands Cheer, 1943 Stage Door Canteen, 1943 Thang Your Lucky Stars, 1943 Priváte Buckaree, 1942 (13.01.2016)

Klasická americká pozitivní válečná propaganda, která se stala nesmrtelnou díky výstupu Marlene Dietrich a Orsona Wellese. Jejich kouzelnické číslo vystihuje tehdejší statut obou, tedy kouzelníka a áčkové hvězdy s těma nejlepšíma nohama ;) V soukromí byli přátelé a když Orson potřeboval pomoci s dokončováním Doteku zla, byla to právě Marlene, která okamžitě přispěchala, nenechala si zaplatit a báječně nadto zrecyklovala svůj kostým ze Zlatých náušnic. (13.02.2009)

spíš řada scének, kterými podporovaly tehdejší filmové a rozhlasové hvězdy americké vojáky po celém světě těsně po vstupu USA do 2. světové války, vzhledem k roku vzniku předpokládám, že šlo často o autentické výstupy, příběh sám je velmi jednoduchý a není ani důležitý, výstup Marlene Dietrich je jen jedním z mnoha, přesto ale potěší... (11.02.2008)

Film, ve kterém příběh není podstatný a vlastně není ani moc zajímavý. Jedná se spíše o tanečně-pěvecká čísla kde vystupují jedni z nejpřednějších hvězd světového šoubiznisu a to na popud podpoření vojenských sil těsně po vypuknutí 2. světové války. Mimo zmiňované Marlene a Orsona zde vystupuje spousta známých osobností, především muzikálových, jako je např. Jeanette MacDonald, Dinah Shore (na csfd chybí), a třeba i mladíček Donald O'Connor. 75%. (04.02.2010)

Tenhle film se těžko popisuje. Je to vlastně náhled do složitého soukolí agentury, která distribuuje osobnosti showbyznysu do výcvikových táborů a k bojujícím jednotkám. Ačkoliv je to celé pojato jako film, který má své hrdiny, celé je to koncipováno díky jednotlivým uměleckým číslům jako hotová show pro vojáky. Umělci vystupující pod svými pravými jmény tak vlastně hrají sami sebe a sami sobě ve filmu. Z řady tehdejších mladých populárních zpěvaček vojáci šíleli a výstřižky jejich vnadných postav zdobily nejednu vojenskou skříňku, ubikaci či dokonce příď bombardéru... Pokud taková kočička zavítala za chlapci na frontu, nemusela ani zpívat a byla mezi mladými kluky hvězdou i tak... To se samozřejmě týkalo i hereček ad... Na pozadí filmu se pak odehrává soukromý život Tonyho Westa a Glorie Wance, který už tak veselý není. Ta milostná romance mi tam tolik nesedla, přiznávám, že mne zajímali zejména účinkující umělci... Já osobně šílel z Dinah Shore (až mi po zádech přeběhl mráz:-). Nejsem si však jist, zda bych někde v Tichomoří, zalezlý ve své ,,foxhole'' unavený a ve z vlhka se rozpadající uniformě při slokách písně I'll Walk Alone nějak překypoval chutí vylézt z relativního bezpečí své díry a šel mordovat Japíky. ... Spíš bych dostal pořádnou depku jak by se mi zastesklo po domově a i nějaké té krásce tam doma . :-) Každopádně všichni milovníci čtyřicátých let, vokálních souborů i sólových zpěváků a hlavně neskutečně šlapajících big bandů, jděte s tímto filmem za chlapci. Nebudete litovat. Více v mém obsahu. * * * * (08.07.2014)