50/50

Mnoho silných příběhů píše sám život. Will Reiser scénář tohoto filmu napsal dle vlastního zážitku, kdy sám bojoval s rakovinou. V době, kdy společně se svým přítelem Sethem Rogenem psal scénář k Da Ali G Show se Reisner dozvěděl, že v pouhém věku 25 let trpí nádorovým onemocněním páteře. Byl to právě jeho přítel Seth Rogen, který mu byl během souboje s rakovinou velkou oporou a právě on sehrál klíčovou úlohu v tom, že Reisner nakonec napsal scénář, který byl inspirovaný jeho vlastními zážitky, které byli spojené jeho zkušenostmi s rakovinou. Hlavní roli v tom, že samotný film vznikl byl především následovný- Reisner se společně s Rogenem shodli, že neexistuje film, který by správně mapoval boj s rakovinou. V momentě, kdy se hlavní hrdina Adam dozví o tom, že má na páteři nádor mu internet sdělí, že jeho šance na přežití je 50/50. Tato zásadní informace přitom Adamovi do velké míry pomůže a právě v momentě, kdy Adam začíná bojovat s rakovinou začíná definitivně žít. 50/50 je výtečnou kombinací černé komedie a dramatu, přičemž jde spíše o zábavnou podívanou, která se ovšem může opřít o vynikající herecké výkony, parádní uchopení látky, bravurní scénář a především skutečně silné téma. 50/50 rozhodně není filmem, který by účelově po divákovi vyžadoval slzy jenom proto, že hlavní hrdina trpí velmi vážnou nemocí. 50/50 vlastně ani není tolik filmem o rakovině. Jde totiž spíše o film, jehož stěžejním tématem je síla přátelství. Joseph Gordon-Levitt a Seth Rogen jsou jako nejlepší kamarádi naprosto výteční, přičemž Rogen má na první pohled velkou kliku v tom, že je jeho postava Kyle napsaná dle něj samotného. To ale vůbec nepodkopává fakt, že Rogen nejen opět dokáže výtečně servírovat hlášky, ale zároveň skutečně dokazuje, že nemá problém s vážnými rolemi. A Levitt je jakožto protagonista prostě výtečný, přičemž si kvůli této roli skutečně oholil hlavu a do role Adama se ponořil, jen co to šlo. Právě tato dvojice společně naprosto věrohodně ztvárňuje nejlepší přátelé a chemie této dvojice je naprosto parádní. 50/50 šikovně přeskakuje mezi vtipy a dramatickými momenty, kdy mají jednotlivé momenty ten správný účinek. Některé v divákovi snadno vyvolají smích, některé zase naopak snadno vyvolají slzy. Uvědomění si toho, že scénář skutečně napsal člověk, který si tímto vším prošel skutečně dává všem těm jednotlivým momentům ještě větší sílu a přitom skutečně potěší, že nejde o typický snímek, který pojednává o souboji s rakovinou. Síla v Reisnerově ohlédnutí za jeho bojem s rakovinou tkví v tom, že jde skutečně o realistický zážitek, který má uvěřitelné charaktery, které se chovají realisticky. Síla 50/50 je v přirozenosti celého příběhu, kdy to do jisté míry může celé fungovat jako tutoriál na to, jak se přesně vyrovnat s rakovinou. Adam po zjištění o své nemoci začíná po dlouhé době skutečně žít a zjištění o jeho rakovině je pro něj do jisté míry vysvobození z kokonu. Hlavní hrdina, který doteď životem spíše proplouval si po dlouhé době začíná života konečně užívat a celé to působí jako naprosto uvěřitelná změna přístupu k životu. Přitom to ovšem neznamená to, že by 50/50 komplikace, které boj s rakovinou přináší zlehčoval. Právě naopak ovšem předvádí, že i v nejhorších momentech je důležité, aby člověk nalézal to pozitivní. Při této strastiplné cestě si Adam začíná definitivně uvědomovat to, jaký vztah k němu někteří lidé vlastně mají a také to, že nikdy není pozdě na to, aby člověk narazil na někoho, kdo mu dosud v životě scházel. A právě v tomto ohledu tkví neskutečná síla tohohle filmu. Krom výtečné dvojice Levitt/Rogen se musí pochválit i zbytek hereckého obsazení- Anjelica Huston je v tu v epizodní roli Adamovy matky naprosto úžasná, Philip Baker Hall a Matt Frewer jako dvojice mužů, kteří stejně jako Adam bojují s rakovinou jsou naprosto výteční, Bryce Dallas Howard v tak trochu nevděčné roli Adamovy přítelkyně Rachael, pro kterou zásadní informace o Adamově aktuálním stavu bude dost možná zátěžovou zkouškou jejich vztahu a především Anna Kendrick jako Adamova terapeutka Katherine, která zde předvádí dosud jeden ze svých nejsilnějších výkonů. 50/50 je rozhodně silný zážitek. Režisér Jonathan Levine naprosto výtečně dokáže bilancovat mezi vážnými a komediálními momenty, soundtrack Michaela Giacchina jako tradičně nemá chybu a celkově jde skutečně o dost povedenou záležitost. Dost možná to celou dobu kráčí v předem předvídatelných vodách, konec dost možná šlo zpracovat tak trochu lépe a celkově ve finále chybí ty vyložené pocity, že jste viděli naprostou pecku, síla toho scénáře, hereckých výkonů a především neskutečně pozitivní poselství ale ve finále zanechávají dojem naprosto super vtipného dojáku. Dokonalost scénáře a hereckých výkonů možná převyšuje ostatní aspekty tohohle snímku, jedno je ovšem jisté- Jde o jeden z nejpozitivnějších filmů uplynulé dekády, který veškeré komediální i vážné momenty dokáže skloubit do naprosto funkčního celku a v součtu zanechává zážitek s neskutečně silným přesahem. (23.02.2021) (menej) (viac)