Reklama

Reklama

Kimi no tomodači

  • Japonsko きみの友だち (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Nakahara (Seiji Fukushi) pripravuje článok z prostredia špeciálnej školy. V nej stretáva Emi (Anna Ishibashi), ktorá tam pomáha ako dobrovoľníčka. Netrvá dlho a Nakaharu začne viac zaujímať Emin príbeh. Tá síce najprv váha, ale postupne sa otvorí a začne rozprávať o svojej zranenej nohe, chorej kamarátke z detstva Yuke (Ayu Kitaura) a ďalších ľuďoch z minulosti. Režisér Ryuichi Hiroki sa v dramatickom filme podľa knižnej predlohy Kiyoshiho Shigematsua zameriava na ľudí, ktorí nezapadajú do šablón dokonalosťou posadnutej spoločnosti. (GTS_PUNK)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (6)

Ceres 

všetky recenzie používateľa

Je vidět, že se stále točí krásné filmy, tenhle je toho důkazem. Snímek zachycuje přátelství dvou dívek Emi a Yuka od jeho vzniku až po současnost. Film je ale i vyplňován epizodními příbehy, které mají souvislost s hlavní linkou. Zajímavé na tomhle dílu je, jakým tempem plyne, ale spíše hlavně kamerou, která zajímavě vystihuje některé scény z povzdálí a setrvává v dlouhých záběrech. Celkově je to super snímek, který zahřeje vaše srdce. I když je to poměrně smutný film, ale takový je život, je třeba si vážit každé chvilky. 95% ()

GTS_PUNK 

všetky recenzie používateľa

Snímka režiséra Ryuichiho Hirokiho z roku 2008 je prevažne pohľadom na životy ľudí, ktorí v minulosti zasiahli do života Megumi (Emi) (Anna Ishibashi). Tým, čo týchto ľudí spája, je buď zdravotné znevýhodnenie alebo nedobrovoľné vylúčenie zo spoločnosti. Hirokiho dráma, vychádzajúca z predlohy Kiyoshiho Shigematsua, predstavuje film, ktorý sa snaží zachádzať do vnútra človeka - ako protagonistov, tak aj divákov - v snahe pracovať s emóciami. A hoci je od začiatku viac-menej jasné, akým smerom sa bude dielo uberať, respektíve ako skončí, snaha o prácu s emóciami začína a končí iba pri snahe ako takej. Z príbehového hľadiska totiž film neponúka prakticky nič, čím by diváka dokázal výraznejšie zaujať. V mnohom ide o typickú šablónovitú drámu, ktorá sústreďuje väčšinu pozornosti na postavy, pričom kladie dôraz na retrospektívny pohľad. Ten, iba tak medzi rečou, retrospektívne vôbec nepôsobí, a ak by divák nevedel, že ide o pohľad do minulosti, vnímal by ho ako rovinu filmovej prítomnosti. Stereotypne pôsobiacemu počinu bez väčšej schopnosti zaujať navyše príliš nepomáha ani jeho dvojhodinová minutáž. Aj napriek tomu, že divák sa možno aj snaží nájsť na Hirokiho snímke niečo dobré, je pravdepodobné, že sa niekoľkokrát pristihne, ako vyčkáva na jej koniec. Ako priemerné možno dielo hodnotiť aj v rovine hereckého obsadenia. Žiadny z protagonistov nijak zvlášť nevyniká, všetci akosi splývajú v sivastej hmle nevýraznosti. Avšak pozor, film ponúka aj pozitíva. A síce dve. Sú nimi kamera a hudba. V prípade kamery snímka vo viacerých prípadoch pracuje s dlhými či statickými zábermi, ktoré do kontextu príbehu vcelku dobre pasujú. To isté možno povedať aj o hudbe - soundtracku, ktorý pozostáva z niekoľkých skladieb japonských umelcov a americkej skupiny Au Revoir Simone. Kimi no tomodachi možno pôsobí celkovo lepšie a emotívnejšie v knižnej podobe. V tej filmovej síce dielu nemožno uprieť snahu, ale ňou to začína aj končí. Ryuichi Hiroki tu totiž divákovi servíruje nie veľmi výraznú filmovú drámu, na ktorú v spleti mnohých iných snímok veľmi ľahko zabudne. Priemerné v tomto prípade neznamená zlé, priemerné v tomto prípade neznamená dobré... ()

Reklama

Tanner 

všetky recenzie používateľa

Docela příjemný film, který přesto, že pojednává smutné téma, nevláčí diváka slzavým údolím a netlačí přehnaně na emoce - ty se dostavují samovolně a nevynuceně a o to jsou autentičtější. Retrospektivně vyprávěný životní příběh hlavní hrdinky se poměrně zeširoka a pozvolna odvíjí za pomoci volně na sebe navazujících epizod, do nichž vstupujeme skrze fotografie či vzpomínky, k nimž se dané epizody váží. Často přitom sledujeme příběh vedlejších postav, které do života Emi vstupují třeba jen okrajově. Přesto jsem neměl pocit, že by něco v tomto ohledu ve filmu přebývalo, protože i tyto příběhy tak nějak rezonují s hlavní linií. Film se dostává divákovi pod kůži i díky zajímavé práci s kamerou, která vhodně střídá statiku a dynamiku, a obezřetnému střihu. Co mě naopak příliš neoslovilo, byla hudební složka; nicméně o sobě nedává vědět příliš často. Takže celkově: máte-li náladu na pozvolna plynoucí, zajímavě natočený a trochu posmutnělý film, přesto však ne přehnaně sentimentální, a zároveň nepovažujete motiv přátelství dvou tělesně handicapovaných dětí za kýč způsobující nevolnost, můžu vám Kimi no tomodachi vřele doporučit (i když na těch 90%, které plynou z našich dosavadních šesti hodnocení, to podle mého zase není). ()

wege 

všetky recenzie používateľa

Strašně nudné, což celé přebíjí jinak docela zajímavý snímek (zejména z technické stránky). Jsou tam super ty dlouhé záběry z určitého odstupu. Jinak nevím, je to prostě nuda, která se i díky ději nemá šanci stát i něčím jiným. ()

Slintiik 

všetky recenzie používateľa

Kimi no tomodachi je zvláštním způsobem milý film o životě takovém jaký (může) dokáže opravdu být. Co každého zřejmě na první pohled zaujme je práce s kamerou, která vše dost často sleduje jakoby z povzdálí. Neříkám, že to není zajímavý nápad, ale mně osobně to příliš nesedlo. Co se týče hudebního doprovodu, na rozdíl od Tannera, bych ho vyzdvihl. Podle mě hudba k filmu lidově řečeno sedla jak prdel na hrnec, dodala mu tu správnou atmosféru. Zvláště oceňuji písně od Au Revoir Simone. Film tak nějak plyne a člověk si ani neuvědomí, že dvě hodiny jsou pryč a je konec. I když musí být už od začátku každému jasné jak film dopadne, neviděl bych v tom nějaký nedostatek nebo zásadní problém. Těm citlivějším z nás film vžene do oka i slzu:). Za sebe dávám 85%, plus mínus. ()

Galéria (11)

Reklama

Reklama