Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Osobitost filmu hollywoodského veterána Edmunda Gouldinga spočívá v prostředí, do něhož je situován – cirkusu. Protagonistou a strůjcem noirového zla je falešný mentalista, který získaným trikem ovládá vystoupení se čtením myšlenek a postupně si tak buduje renomé. Záhy se stává mistrem ve svém oboru a dostává se mezi společenskou elitu v Chicagu. Briskní manipulátor spřádá intriky a těží ze slepé důvěry bohaté smetánky, kterou svými lžemi ovládá a okrádá. Netradiční aspekt do filmu vnáší také obsazení hollywoodského milovníka Tyrona Powera proti jeho typu do role amorálního podvodníka. Nihilistický tón filmu vychází ze stejnojmenné literární předlohy amerického spisovatele Williama Lindsaye Greshama, jehož dílo se u noirových fanoušků těší velké oblibě. (Noir Film Festival)

(viac)

Recenzie (23)

EdaS 

všetky recenzie používateľa

Zanedlouho nás čeká remake (nebo nová adaptace předlohy) od del Tora, ale originál samotný je pecka a nechápu, že mi tak dlouho unikal. Není na první dobrou divácky přitažlivý jako některé jiné noirové klasiky, což je dáno zejména až literární sofistikovaností a sevřeností (proto ta relativně dlouhá stopáž), ale když se soustředíte a naladíte na správnou vlnu, zaručeně se vám odmění a ten pocit nezmizí s koncem závěrečných titulků. Chci to vidět brzo znova a přečíst si knížku. ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Film noir má své časy sice za sebou, tento žánr, který existoval v období 40. a 50. let 20. století ovšem určitě je důležitou součástí kinematografie. Především i proto, že se jím dodnes dost tvůrců inspiruje a navázali na něj i žánry Neo-noiru, Neon noiru či Tech noiru. Tento žánr inspirován německým expresionismem složen většinou z detektivních zápletek a postav bez citu je rozhodně stěžejní a spadá do něj mnoho skvělých snímků jako Sunset Blvd. Billyho Wildera, Zabijení Stanleyho Kubricka či Cizinci ve vlaku Alfreda Hitchcocka. A mezi nejvýraznější zástupce tohoto žánru je s odstupem času řazen i snímek Nightmare Alley režiséra Edmunda Gouldinga z roku 1947. V době jeho uvedení ovšem mohl těžko někdo čekat, že se jednou dočká tak významného postavení.   Ulička přízraků totiž v roce 1947 propadla u kritiků i diváků. Nightmare Alley přitom nebyla kritiky vyloženě potopena, dočkala se spíše smíšených reakcí. Předloha Williama Lindsayho Greshmana ovšem sama o sobě byla ideálním námětem pro Film noir, protože bezcitných a chladných postav by v ní divák vlastně našel dost. Stačilo tedy pouze filmové Nightmare Alley okořenit oním proslulým vizuálem a vznikl film, který dost možná Film noir jako takový definuje jako jeden z nejlepších. A přitom byl již tehdy výrazný, protože měl na poměry žánru vysoký rozpočet, velký štáb a hrála v něm tehdejší velká hvězda Tyrone Power. Což na poměry žánru nebylo obvyklé. Důležité je ovšem zmínit, že iniciátorem za zakoupením práv na Greshmanovu knihu a její adaptování byl právě Tyrone Power.   Osobně se mě vlastně v prvních 20 minutách zmocňoval pocit, že mám co dočinění s jedním z nejlepších filmů ze 40. let. Tohle opojení mě ovšem zhruba po polovině zcela opustilo a k těm nejlepším filmům dané dekády jako Občan Kane, Diktátor či Život je krásný bych si ho vlastně dovolil přiřadit těžko. Přesto má Ulička přízraků vtahující kouzlo o které vlastně celou dobu nepřijde a jde pořád o solidní podívanou, která jen možná není úplně sevřená jako celek. Přesto má minimálně potenciál zůstat divákovi v hlavě.   Temný snímek vtahující svou expozicí a schopně prezentují myšlenku o tom, že není ideální hrát si na Boha. Goulding natočil film, který jde částečně proti tehdejší konkurenci Film noiru, zároveň ovšem realizoval projekt, který vlastně splňuje přesně to, co se dá od Film noiru očekávat. Depresivní prostředí cirkusu se do tohoto žánru zcela hodilo a především ve filmu funguje poselstív o tom, že někdy není ideální mířit až příliš vysoko a někdy je méně více. A tužba po ještě větším vrcholu může ještě někdy vést až k regulérnímu pádu zpět na dno.   Tohle poselství předkládá samotný příběh falešného mentalisty Stanton Carlislea. Tyrone Power měl tehdy pověst hrdinů, tady se ovšem zmocnil role amorálního šejdíře, která tak byla zcela proti typu. A přesto Powerovi tato role sedla na tělo. Powers v roli Carlislea v průběhu děje vystřídá hned několik poloh a Ulička přízraků tak byla testem jeho hereckého rozsahu. A potvrdilo se, že byl pořádně široký, kdy Power ve finále dokázal zcela vykreslit tragického antihrdinu, který nebyl ryzím zlem, jen toužil po uznání. Nebylo to ovšem jen Powerovi, ale také o fantastické Joan Blondell v roli Zeeny Krumbein či výtečné Helen Walker v roli Lillith Ritter.   První polovina filmu je fantastická, v té druhé začne trochu slábnout tempo a především první polovina možná našponuje očekávání až příliš vysoko. Úchvatnost vizuálu přitom nepohasíná, atmosféra pořád funguje a přesto v jistých momentech Ulička přízraků působí příliš zkratkovitě a v jistých momentech naopak příliš táhle.   Dvě poloviny filmu se vlastně v různých ohledech navzájem doplňují a dohromady utváří solidní celek, přeci jen ovšem vlastně dvakrát slepené nefungují. Je to škoda, protože jde jinak o rozhodně povedenou záležitost se zajímavým příběhem tragického antihrdiny. A pověst v rámci Film noirových filmů má rozhodně zaslouženě.   V kinech i u diváků původní Ulička přízraků propadla, čas jí ovšem dokázal ocenit. V roce 2021 poté došlo na novou adaptaci Grashmanova románu, které se chopil Guillermo del Toro a jeho film označuje jako samostatnou adaptaci a ne remake právě filmu z roku 1947. Fandou původního verze del Toro ovšem pravděpodobně byl. Což dokazuje i to, že od fanoušků žádal, aby jeho adaptaci rovněž viděli v černobílé verzi. Ta se naším kinům bohužel vyjde, v barevném podání se ovšem del Torova zpracování budeme moci v českých kinech dočkat již 27. 1. 2022....... () (menej) (viac)

Reklama

Topco 

všetky recenzie používateľa

Áno, cirkusové prostredie sa do noirovej štylizácie nesmierne hodí. Vzostup a pád ambiciózneho, no šarlatánskeho "Stantona Veľkého", ktorý urobí jedno epizódne kariérne kolečko, aby sa vrátil tam, odkiaľ prišiel... Trošku cítiť nevyváženosť medzi prvou (cirkusovou) a druhou (mestskou) polovicou (tú by chcelo skrátiť), ale beztak ide obstojný noir s citeľným fatalizmom, ktorý počas minutáže viackrát symbolicky predpovedajú tarotové karty z tamojšieho "fachu" . Moja recenzia. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Srovnání obou adaptací Nightmare Alley je fascinující. Zatímco moderní verze se opájí stylem opulentního art deca a je drsná a mystická i pro dnešního diváka, verze ze 40. let je zdánlivě identická, přesto sešněrovaná Haysovým kodexem bez výraznějších stylotvorných prvků. Obávané monstrum nikdy nevidíme, zásadní zvraty se obejdou i bez vražd, vztahy mezi postavami jsou jiné a častěji se podíváme na ono eskamotérské vystoupení. V hlavní roli hvězda společnosti Fox Tyrone Power, který si tu výjimečně zahrál negativní úlohu, jako Zeena již mírně odkvétající bývalá dívka it Joan Blondell, ostatní ensemble jest rutinovaný. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Film Ulička přízraků je černohumornou anekdotickou hříčkou v noirovém uskupení. Edmund Goulding zadaptoval román Williama Lindsaye Greshama z roku 1946 pro studio Fox, o adaptaci požádal sám představitel hlavní role Tyrone Power. Prostředí pouťových kejklířů je vybroušené k autentické dokonalosti (práce Lylea R. Wheelera a J. Russella Spencera): atrakce a eskamotéři vyzývavě lákají, a kolem všeho protéká povodeň z lidské masy, dychtící po nevídaném a magickém. K tomu jsou přihozeny hrsti hlíny psychoanalýzy, závrať z úspěchu a nezbedné nutkání k pokoření bohaté společenské elity. Kejkle, spiritismus, rafinované využívání důvěřivosti a neodvratné ovlivňování charismatem a psychologií. Hříčka mrká na lačnost života romantickým okouzlením, slibuje a obdarovává zdáním, aby nakonec svou vyhlédnutou oběť ve svém opojném objetí vysála a odhodila na dno niterné beznaděje. A zadostiučinění se vysmívá černým humorem. Hrdinou i obětí zlomyslných hrátek osudu je Stanton Carlisle (velmi zajímavý Tyrone Power), zarytě ctižádostivý mladý muž, jenž každou nabídnutou příležitost neupustí ze svého sevření, dokud z ní všechno nevymáčkne. Sugesce, telepatie, mentalismus, spiritismus, sláva, úspěch, závrať, drobná chybička a nezadržitelný pád do vlastního zajetí mysli. Hlavní ženskou postavou příběhu jest Molly (křehká Coleen Gray), elektrická dívka pouťových kejklířů a atraktivní mladá žena, naivně romanticky zamilovaná do Stantona. Je jeho oporou, ale také příčinou konečného nezdaru. Důležitou postavou je zde Lilith Ritter (zajímavá Helen Walker), mladá a ješitnější chicagská psycholožka, přitahována Stantonovými přesvědčivými schopnostmi. A všechno lze správně využít. Významnou postavou příběhu je Zeena Krumbein (dobrá Joan Blondell), telepatka pouťových kejklířů se slabosti pro sladké dvoření Stantona, jemuž bezelstně daruje své kariérní tajemství. Z dalších rolí: velmi mocný a bohatý chicagský automobilový magnát Ezra Grindle (Taylor Holmes), silák pouťových kejklířů Bruno (Mike Mazurki), Zeenin životem již zlomený manžel Pete Krumbein (Ian Keith), chytře zvolenými slovíčky zmatený venkovský strážce zákona (James Burke), důvěřivá bohatá chicagská dáma Prescott (Marjorie Wood), majitel prvního pouťového cirkusu kejklířů Hoatley (James Flavin), nebo majitel posledního pouťového cirkusu kejklířů McGraw (Roy Roberts). Ulička přízraků je povedeným noirovým filmem s přesvědčivou atmosférou, autentickým prostředím a rozkošnou černohumornou anekdotickou podstatou touhy po zločinu. Nezbedná zábava, jež ve své době uvedení způsobila kontroverze. ()

Galéria (43)

Súvisiace novinky

Del Torova Ulička přízraků ulovila DiCapria

Del Torova Ulička přízraků ulovila DiCapria

24.04.2019

Oscarový režisér Guillermo del Toro (Tvář vody) zdá se našel svůj příští film. Kromě animovaného Pinocchia pro Netflix a kolaborace s J. J. Abramsem na snímku Zanbato se totiž konečně pustí do svého… (viac)

Reklama

Reklama