Náš venkov

Zcela náhodou jsem viděl díl: Kluci od čáry. A chvilku jsem nevěřil svým očím. Bylo to o partě bývalých pohraničníků, kteří se schází a slzí nad tím, jak tehdá střežili ČSSR před narušiteli, respektive spíše to aby z toho Husákova ráje nikdo nemohl prchnout... A jelikož se sem tam někdo bránil, občas to schytal i statečný obránce hranic. Těm pak tenhle spolek staví na památných místech pomíčky a pořádají tam pietní akce. Samozřejmě se zdraví - soudruzi, na srazy chodí v uniformách se zelenými barety a brigadýrkami s nášivkami Psohlavců na rukávech... Jsou skálopevně přesvědčeni, že republiku uchránili. Když se pak jich ptali před čím, složitě koktali, protože poslední školení politruků měli přeci jen už před více než 40 lety a k stáru člověk také více zapomíná. Upřímně, nechápal jsem že ještě někde něco takového existuje. Sdružení těch co pomáhali režimu aby tu byla nesvoboda a ještě na to být hrdý, to chce sakra koule. Chápu, že kucí strávili na hranicích v lesích asi i pěkné chvilky v přírodě a na vojnu každý občas vzpomene se slzou v oku, ale nepřehodnotit po tom všem a nepřiznat si, že jsem sloužil zrůdné ideologii... no soudruzi, to tedy opravdu nechápu. * * * (03.10.2018)

1. díl: Fyzik na chalupě 2. díl: Samotáři z Černé Vroble-neuvěřitelný člověk. 3. díl: Komunita na mlýně 4. díl: Zadržme vodu! 5. díl: Proti proudu (medailon Romana Horkého) 6. díl: Zámek bude 7. díl: Zámek bude 8. díl: Novohradsko – krajina mého srdce 9. díl: Lidé z pravěku 10. díl: Lidé z pravěku 11. díl: Mořeplavec na suchu 12. díl: Francouz na dědině 13. díl: Muži, kteří sází stromy 14. díl: Zasypaný kostel 15. díl: Maříž 16. díl: Ti, kteří sází stromy 17. díl: Cesta je cíl 18. díl:  O tichu, Továrna na mýtince, Pěkné pozdravení paní Schüllerová, Farmáři z azyláku. Bydlíme jinak. Co by se kovbojkám stávat nemělo? Ztracené jezero. Sídlo k přežití. Dempír, empír a barok. Milovaná samota, Otužilá Maruna. Don Quijote z Hartenbergu, (01.10.2014)

Ono jak který díl. Třeba u dílu Lidé z pravěku jsem si napsal: "Čekal jsem asi trochu víc, než jen tři lidi, kteří místo na chatu jezdí sem (jak to mají zabezpečené?, a když si hrají na pravěk, proč tam jezdí autem, a ne třeba MHD?), mají tu zvířectvo a občas si upečou až moc křupavé placky. Moc mi to nedalo." Pak je hodně dílů ani ne tak o venkově, jako venkovských muzikantech - těch je snad nejvíc a kolísají opět mezi zajímavými a mezi nudnými -, o venkovských kroužcích ("Chodím zpívat do Kuřátek, protože jezdíme za hranice.") a sem tam, při troše štěstí, opravdu o venkově jako takovém (třeba pán, který po tátovi převzal roli kočího a jede udělat radost babičkám a dědům z domova důchodců, to byl snad asi nejautentičtější díl). Co mi úplně chybí, jsou díly o krajině na venkově, domácích i polních pracech apod. (21.01.2020)

Měl jsem ponětí, že se tenhle pořad dlouhodobě vysílá na ČT, ale nikdy jsem se o něj nezajímal. Dostal jsem se k němu až poté, co internetem proletěl díl o nutriích (konkrétně ze 7. 12. 2013, doporučuji zhlédnout celé). Tolik exotů, hlášek a nechtěně meta-humorných výroků se zkrátka jen tak nevidí! A vůbec - Baldýnského sbírka, zachycující nejlepší pasáže, bude jednou strašně ceněná a Banán bolesti se budou učit školáci nazpaměť :-D (25.01.2014)

Viděn díl Když sa buček zeleňá o herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti Zdeňku Trčálkovi. Režie se ujal rozený Hradišťák Břetislav Rychlík. Nebyl to špatný dokument, sledujeme pár starších divadelních představení s Trčálkem, navštívíme jak jeho ženu a děti ve Véskách (městská část UH), ale i jeho maminku v Ústí na Valašsku a podíváme se i do jejích vinného sklépka. Pak si s ním zajdeme do lesa a užijeme si udění domácích klobás. No prostě pro Moraváka pastva pro oči. Nádherný život. Jediné, co vadilo, byly občas podivné střihy a prostřihy. Ale budiž. Milých 27 minut. (01.03.2024)