Reklama

Reklama

Stav beztíže

(seriál)
  • USA Defying Gravity
USA / Kanada, 2009, 9 h 18 min (Minutáž: 42–44 min)

Epizódy(13)

Píše se rok 2052. Na konec září je naplánován start vesmírného projektu Antares. Osmičlenná posádka vytrénovaných astronautů bude po šest let navštěvovat sedm planet sluneční soustavy. V týmu měl být i zkušený astronaut Maddux Donner. Kvůli nehodě, která se stala před pěti lety při výpravě na Mars, však nepoletí. Je pouhým náhradníkem. Stejně je na tom i jeho přítel a spolupracovník Ted Shaw. Tenkrát museli pro dobro mise a na rozkaz velitele odstartovat bez dvou kolegů, které nechali na povrchu Marsu zemřít… V baru se odehrává bouřlivá oslava a loučení se Zemí. Velitel projektu – odměřený Mike Goss – dává zrovna interview novinářům. Ti se diví, proč nebyli místo nezkušených nováčků do mise nasazeni Donner a Shaw. Rozhovor se opět vrací k tragédii na Marsu. Donner to psychicky neunese a napadne jednoho z reportérů... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (79)

Ondriss 

všetky recenzie používateľa

Parádní scifi románek a levitujících blikajích.. špagetách -) S citem použitá hlavní postava zároveň jako vypravěč, jako ostatní nevypouští žádné velké myšlenky, jen aktuální prožitky a pocity spojené s minulostí. To u mne zabodovalo a hned jsem se stoprocentně ponořil do děje. Odpouštím i trochu nudný střed první, a bohužel jediné serie - protože být na takové lodi zákonitě musí být nuda a je dobré, když to dýchne i na diváka. ()

bangee 

všetky recenzie používateľa

Po devíti dílech - Samotný seriál má výborný námět, výbornou kameru, propracovaný příběh, temnou a až chvílemi strašidelnou atmosféru, zajímavé obsazení herců, která jsou mi velmi sympatičtí ve svých rolích... Nicméně jedná se spíš o vesmírné drama, kde se primárně (zatím) řešili jednotlivé postavy a jejich vzájemné vztahy, prakticky nám autoři představili jednotlivé charaktery. Ale to se v klidu mohlo zvládnout za poloviční čas. TAkže moje hodnocení jsou zatím silnější tři hvězdičky, těším se, jak dál naloží s entitou Beta a že dálší směr seriálu se bude spíše ubírat cestou atmosférické akční sci-fi. ()

Reklama

PDcz 

všetky recenzie používateľa

Hodnotit po jednom díle? A proč ne?? Zkusili jsme to, ale jsou věci které nepřekousnu. Gravitace navozená nanooblekem? Dejme tomu.. a nanogumička ve vlasech drží celé vlasy nomáka bez poletování? Dejme tomu.. rajčátko jim létalo, ale baseballový míček ne? Že by ho pomazal nanomastičkou? Napínavé to nebylo, zajímavé už vůbec ne. Pápá ()

Shakaar 

všetky recenzie používateľa

Seriál s velkým potenciálem, který bohužel skončil někde v půlce. Nepopírám, je to soupka, ono co se dá dělat při cestě na planetu než vytahovat na povrch staré rány z minulosti a podivné vztahy jednotlivých členů posádky mezi sebou Přesto mi serie kvitovala. Když pominu otravné nadřízené, kteří byli až příliž okatě tajemní až záporáčtí tak z toho mohl být dobrý seriál. Konec tak trochu skončil nedořešený. Bylo by ale zajímavé jak by serie vyvíjela dál, Rozhodně dobrá záležitost, nemohu jen než doporučit. ()

Wysch 

všetky recenzie používateľa

Tenhle seriál měl pokračovat... to je první věc, kerá mě napadla při sledování devátého (zlomového) dílu. Nakonec jsem svoje hodnocení po shlédnutí poslední epizody ještě zvedl na maximum, a to z čistě subjektivního hlediska, protože 71% si Defying Gravity zasluhuje úplně stejně jako třeba moje oblíbená Čtyřiadvacítka, se kterou tohle sociální sci-fi nespojuje jen stejné procentuální hodnocení, ale i představitelka jedné z hlavních rolí zde a v druhé řadě "Jack Bauer story", tedy Laura Harris. SPOILERY!!! Defying Gravity je nanejvýš odsouzeníhodným seriálem, protože mnozí jej nazývají Melrose Place (nikdy jsem neviděl, ale jestli je to stejně dobrý jako Defying Gravity, asi bych to měl napravit). Nebo jinak. Ale opak bude asi pravdou, ačkoliv jsem MP nikdy neviděl, Defying Gravity je neučebnicovým příkladem soft space opery se sociologickým podtextem. Soft proto, že naprosto neřeší nějaké technické a vědecké aspekty, a space operou proto, že klasicky staví skupinu jednotlivců do rámce meziplanetárního sci-fi problému (anebo jinak řečeno - konfliktu; jenže tady nechápejte konflikt jako střetnutí dvou stran s halapartnama a puškama). Během sledování Defying Gravity jsem si všiml několika kulervoucích a potenciálních prvků, s nimiž se dalo brutálně pracovat (např. Nadia; možnost, že Sharon s Walkerem na Marsu ještě žijí; minulost Jen, atd.) a které by se daly posunout nejen z minulosti do přítomnosti (Nadja), ale i do budoucnosti (Sharon, Jen). Vztahová problematika je pak sice notnou součástí, ale nesmíte ji brát jako nejdůležitější, protože je to jen berlička, kterou si pomáhají objekty (beta a gamma), neboť scénář ještě asi určitě nevěděl, co vlastně mají objekty dělat. A tak je jejich práce propojena se vztahy, které jsou důležité, protože kdybych si nevybudoval vztah na lodi se sedmi zbývajícími lidmi, nebo alespoň s jedním z nich, skončil bych v ponorce a všechny vystřílel. [Důležitá zmínka pro rejpaly: NASA si nikoho nevybrala za kosmonauty, anýbrž pouze ony nespecifikované objekty Beta a Gamma si vybraly tyhle psychicky labilní postavy.] Seriál má ohromnej potenciál a je zazděnej malým rozpočtem ("prospal bych čtvrtou světovou..." - znamená to, že svět si už prošel třetí? Plus technologický pokrok za posledních 15 let zmiňovaný tuším v poslední nebo předposlední části jasně povzbuzuje ideje o válce, neboť co jiného než válka přináší technologický pokrok?) a přílišnou zaměřeností na vztahy = tedy nevybroušeností sci-fi prvků. Přesto nutno dodat, že je to logický krok, neboť pokud v první řadě představíme a zformujeme charaktery (viz. 24), v druhé můžeme jít do maxima a vybudovat kulervoucí scény právě s těmi charaktery (však Jack Bauer v druhé řadě už bránil jaderné explozi). A tak dál. Když k tomu připočtu pro mě zajímavé charaktery a sympatické představitele (kromě Nadji a Teda jsem si zamiloval všechny, hlavně Wasse a Donnera), musím subjektivně zvýšit na maximum. No a k tomu samozřejmě nutné filozofické rozcvičky v úvodu každé epizody, kde Donner přednáší svou životní filozofii, aby na závěr jen epizodu zacyklil podle klasické příručky pro psaní povídek a scénářů, nezbejvá než přikejvnout a říct... Strčte si svoje názory do hajzlu, já vím, že ten můj taky není správnej, ale seriál jsem si kurva užil (shlédnut za dva dny) a jeho zrušení mě brutálně sere. Hafk. update: Druhá projekce vytahuje nesmírnou řadu detailů, které jsem prve přehlédl, ale zároveň odkrývá řadu nedomyšlených náznaků, které jsem taky přehlédl. Celkem bych si rád popovídal s panem Parriottem a rád věděl, jak by to všechno mělo směřovat dál. Pač kompletně zabít tenhle seriál ve chvíli, kdy se přehoupne do svojí epický části, to byla pěkná blbost od pánů producentů. () (menej) (viac)

Galéria (166)

Reklama

Reklama