Hra o trůny

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)

Obrovská autorská bezmoc. Už v první epizodě se toho moc nedělo, ale sem tam se tvůrci alespoň snažili vyprávět obrazem. Tady už postavy jen mluví a sdělují si jak naprosto banální věci, tak i to, co by mohlo být ztvárněno nějakou akcí (a tím nemyslím akci ve stylu fyzického souboje, ale kdyby se aspoň nějak postavy pořádně hýbaly, něco dělaly, vytvářel se dojem živé scény a ne suchého divadla o mluvících hlavách ve statické místnosti). Nemluvě o tom násilném přesunu postav na správná místa. Uf. Pro hardcore fanoušky asi dostačující v tom smyslu, že si to všichni tak nějak buď vyříkají, nebo aspoň nastaví do nějaké roviny a půda je připravena na zorání. Ale pro toho, kdo "seriál jen sleduje, ale nežere", je to téměř utrpení. 30%. P.S. Tyrion je důkazem toho, že když vezmete podobné postavě neřesti, zbavíte jí i veškerého šarmu. (22.04.2019)

Jeden musí vlastně obdivovat, jak silnou fanouškovskou základnu něco má, že milovníci odpustí svým favoritům i ty nejzákladnější dějové prohřešky, kostrbaté skoky v čase a opravdu komicky špatné ne/využívání draků (a vlastně nakonec i jejich nadbytečnost, což v rámci bitvy platí pro většinu postav). Souhlasím, že při maximálním napojení na postavy to může mít emocionální sílu. Ale nejlepší bitva filmovo/televizní historie? Nenechte se vysmát. Tomu se tenhle mizerně sestříhaný, problematicky nasvícený a graficky nevyvážený souboj vážně ani neblíží. Pán prstenů je úplně, ale úplně jiná liga. (29.04.2019)

Vypadá to pěkně, o tom žádná. Ale větší boj proti logice by jeden pohledal. Je chybou vnímat nízké známky jako nutný hate, v mém případě je to třeba frustrace. Tak dlouho se něco budovalo a ve výsledku to nehraje roli. Dlouho profilované postavy se mění v charakterizaci lusknutím prstu, jen aby mohly romanticky skončit pohřbené v katakombách, nebo se zmateně potácet uprostřed popelavého davu. Nemluvě o dost možná nejhorším cliffhangeru celého seriálu, kdy se na konci minulé epizody ukázala neporazitelnost jedné strany, aby to následně bylo během pár vteřin v úvodu další popřeno. Přepálené (ano, vážně jsem to slovo použil) finále je v logice o to komičtější, že když ještě Daenerys měla všechny tři draky, evidentně mohla vzít sama město útokem, protože i s jedním armádu nepotřebovala. Nejsem si jistý, zda je z toho cítit víc zoufalá snaha o fanservice (dáme tam hodně krve a ohně a draka), nebo jen neschopnost dojet otevřené linie. Zbývá jedna epizoda a je upřímně jedno, jak to dopadne. Nejsilnější záporáci skončili nedůstojně rychle a bez větších fanfár a to jen proto, aby se z popela povstal záporák nový, přesně podle těch nejbéčkovějších pravidel. Kdyby na začátku finální epizody Bran seděl zamyšleně na kolečkovém křesle a ukázalo se, že všechny události osmé sérii jsou jeho vize, vlastně by mě to nepřekvapilo. Tady se tak rezignovalo na cokoli, že by na Zimohradu klidně mohl Bobby vylézt ze sprchy a bylo by to naprosto cajk. 30% (14.05.2019)

V první třetině to ještě trochu vázne a když dojde na očekávané "obejmutí" milenců, kde se pak ukáže, že je drak nejlepší přítel člověka (a chápe, co je trůn!), už to skoro zavánělo parodií. Ale pak konečně našli tvůrci onu potřebnou pevnou půdu pod nohama, postavy se dostaly do popředí a jakkoli se sladkobolně jelo k závěrečným titulkům, bylo tak činěno s úctou ke všemu, co se léta budovalo. Což je přesně to, co tak výrazně chybělo v předchozích dílech. Nevím, jestli památné nebo velkolepé, ale jako tečka za větou, kdy dochází na definitivní loučení se starými přáteli, fungovalo finále více než dobře. 70% (20.05.2019)