Hazardná hra

Ďalší z náročných počinov režiséra. Všetko závisí od úvodných 10-15 minút, kde sa divák buď otočí filmu chrbtom, alebo si zvykne na netradične uchopené spracovanie. Film časťami pripomína autobiografický dokument o režisérovi aký prepadol odvrátenej strane Hollywoodu. Herecky tu exceluje Harvey Keitel v úlohe životom unaveného režiséra a morálne skazený pár Madonna/Russo. Nebezpečná hra patrí pravdepodobne k tým filmom, aké docení čas rovnako ako filmografiu Abela Ferraru, pre ktorú publikum ešte nedozrelo. (08.03.2014)

Hodně dlouho jsem si zvykal na formu, jakou byl film natočen. Byla na můj vkus až moc nezávislá. Ale zvykl jsem si. Scény z natáčeného filmu, ze života štábu, rozhovory se štábem se střídají v chaotickém rytmu, různě se prolínají a nastavují nelichotivý obraz morálním hodnotám lidí z filmové branže. Režisér si sere do vlastního hnízda. (07.08.2007)

Nebezpečná hra je klasickým příkladem filmu, o kterém vám fanoušci Madonny řeknou, že: "celý snímek byl totiž ve finále natolik přestříhán, že zcela změnil původní tvář a Madonna se dala do breku, když ho viděla, a litovala, že ve filmovém průmyslu nemá takovou moc jako v hudebním, protože tohle by prý nikdy nedopustila. Podle jejích vlastních slov je film špatný, ale ona v něm dobrá." a to má za následek celý ten rozpolcený přístup k její kariéře herečky a zpěvačky. Osobně souhlasím s tím, že celý tenhle experiment stojí a padá na symbióze výkonů Madonny a Harvey Keitela, kteří se nemají za co stydět, ale zároveň se tu odhaluje povaha jejich herectví, která ve své nahé verzi není tak neprůstřelná jako jindy. Konečně mají spolu do dnes stále do činění a povahy projektů se liší diametrálně od Vzteku po Arthura a Minimojove. Nicméně Madonně více uvěřím klasické bláznivé komedie a Harveyemu cokoli s tradičním způsobem vyprávění. Bohužel zdejší ostatní ansábl je až trapný a původní název Snake Eyes byl výstižnější. (25.11.2009)

V jednom momente vidíme na klapke meno Ferrara a zaujímalo by ma, či preslov Keitelovho režiséra o tom, s koľkými herečkami, modelkami a kostymérkami sa počas natáčaní vyspal, je tiež tak autobiografický, ako sa tvári zvyšok filmu. Jasné, že každému na pľaci z tej kraviny, ktorú nakrúcajú, musí hrabať, bohužiaľ sa tu nedá s nikým ani za mak stotožniť. V Hráčovi to fungovalo, toto je ale až príliš meta, aby mohol mať film širší dopad ako na kritiku, tak na publikum. Je to každopádne dostatočne zaujímavé a pomerne originálne podané, ale nečudoval by som sa, ak to nakrúcanie bolo podobné psycho, ako nakrúcanie filmu vo filme. (22.11.2021)

Teď na druhé kontrolní zkouknutí po pár letech bych tomu snad i přiznal cosi jako poctivost či tušenou sebekritickou výpověď, ta se ale bohužel týká jakéhosi špatně čitelného osobního zmítačství ve věcech, které jsou člověku veskrze fuk: Ach, ten těžký, přetěžký život nadaného režiséra mezi zhýralým štábem, milující rodinou a vlastními živočišnými pudy, ach to (vědomě?) banální ublíženectví chlápka, kterého už nebaví podvádět svou ženu a diví se, že ho za to svět nenosí na ramenou. Světlá místa tvoří herectví Harveyho Keitela a kupodivu tu a tam i Madonny a některé výjevy Eddieho „práce s herci“ v rámci filmu ve filmu, zbytek je rádoby složitě strukturované, hystericky nafouknuté nic, neúspěšně se snažící přenést na diváka blíže nespecifikovaná sexuální traumata a snad i filosofovat o přetlačované mezi lidskými temnými stránkami, ctnostmi a pokrytectvím. (24.11.2015)