Don't Stop

tak tak jsem si vrcholná léta socializmu moc nepředstavoval :) Plusy filmu: fajn atmosféra, dobrá hudba (a to nejsem punker), párkrát jsem se zasmál, hlavní postavy budí simpatie. MÍNUSY: a těch je víc... film nemá prakticky začátek, chybí větší hloubka postav, například přerod druhého hlavního hrdiny ke konci filmu nebyl z psychologického hlediska moz vykreslen, závěr filmu jde až zbytečně a na sílu do dramatu a konfliktu, konec filmu zase veškerý žádný. Hlavní herci, byť se snaží, zatím moc hrát neumí, i když má film clkem krátkou stopáž tak se místy neskutečně vleče... ale celkově fajn zážitek a oddech. takže budeme k prvotině schovívaví a dáme trochu nezasloužené 4* (30.01.2013)

Moderní zaklinadlo pro zahnání nudy, šedi a lhostejnosti zní: Chci dělat něco, co mě baví, a nechci dělat to, co mě nebaví. Přitom každý zkušený psycholog a duchovní mistr na to řekne jen jedno: Kdo kdy lidem slíbil, že život je a bude jenom zábava? ___ Punk většinou začíná legrací, přemírou energie a vzdorem a někdy končí vypadnutím ze systému i ze společnosti. Některým lidem pubertální zmatenost zůstane až do smrti. Punk není o politice, globální punk je o protestu proti omezením tohoto světa. ___ Občanský průkaz je oproti tomuto filmu pouhé politizované propagandistické nic, kdežto DonT Stop je opravdu film o dospívání – v podstatě kdekoliv kdykoliv včetně (ne)zapadnutí do existujícího systému a (ne)nalezení jiné formy sebevyjádření a způsobu života. (16.06.2013)

Jedním slovem fakt mazec. Bylo to ještě lepší než jsem čekala. Takových filmů je vážně málo, obzvlášť těch českých. Hudba se mi hodně líbila, i když tohle není zrovna můj styl. Herci mě taky hodně zaujali. Já to říkám pořád, nejlepší jsou prostě míň známý filmy s herci, které nikdo nezná. Mělo to vážně šťávu od začátku až do konce. Filmy ze života jsou nejlepší. Tady není nad čím váhat - jasných 80%. Určitě doporučuju. (20.01.2013)

7/10. Neprávem nedoceněný a přehlížený film, který si svým stylem nezaslouží zapomenout. Jasně, nemá to takovou kvalitu a přesah jako měl Občanský průkaz, ale film své kvality rozhodně má a moc se mi líbil. Svěží a nové tváře odvedly dobrou práci a celková stylizace byla působivá. Závěrem snad jen R.I.P. Pavel Zedníček. (07.03.2021)

Nepřestávej věřit v punk! Poslední dekáda komunismu pod "nadvládou" punku, ale kdo koho víc toleroval, respektive netoleroval? Pár punk přátel stačilo za "totáče" mít a hned byl ten život na hovno veselejší, ale jak kdy a jak pro koho. Bylo to o excentrickém životním stylu, o nedostupných hudebních nahrávkách zakázaných kapel, hulení a v neposlední řadě o mladistvé rebélii prostřednictvím vlastní undergroundové kapely proti nevyhovujícímu režimu a jeho předpisovým životním normám, kterých měla parta pankáčů v 83 až nad číra. Vše sledujeme z pohledu inteligentního Mikiho, toho času studenta gymnázia, který se tak trochu ve svých (osm)nácti hledá. Nechce se podvolit politickému systému, rodičovským kritériím, přehnanému vlivu špatných kamarádů a nikdy se nevzdá své milované hudby. Těžko říct, co chtěl svým nevyváženým postojem tenhle snímek vlastně divákovi sdělit. Sděluje i nesděluje toho příliš. Tehdejší dobu odprezentoval celkem zdatně, i když trochu uměle, některé scény byly nastaveny i vystavěny zajímavě, ale jen zřídka se z nich vytěžilo maximum (viz dramatická noční honička s vesnickými "burany"), některé zase vyznívaly nevěrohodně (obdobný problém měl i spřízněný "Občanský průkaz", včetně nedostatečné artikulace mladých herců, kdy jim ne vždy bylo spolehlivě rozumět), avšak největší slabinou je rozkouskovaný až epizodní styl vyprávění. Životnost postav je měřena schopností dodat jim životnost prostřednictvím mladé herecké krve, což se daří, ale v zajímavých situacích se s nimi ocitneme méně, než by bylo záhodno. Režijní rukopis Richarda Řeřichy ještě neměl onu kýženou výrazovost, což je pochopitelné, neboť se v minulosti režií nezabýval, avšak kameru třímal v rukou nejednou. Jedná se o kameramana, který si chtěl vyzkoušet, jak chutná režijní debut. Na poprvé to nebylo špatné, ale ani nikterak vyzrálé. Poněkud zvláštní byla mluva i image hudební partičky. Možná se tak tehdy mezi mládeží nemluvilo. Výraz "dračice" určitě ne. K vidění byla směska pankáčů ve stylu Sex Pistols se skinheadem i kultivovaným depešákem, kterého Patrik Dělger v titulní roli připomínal ze všeho nejvíc, ačkoliv tahle modní vlna se dostavila až o něco později. Přesto velkým plusem zůstávají mladí, neokoukaní herci, atmosférická režie s důrazem na originální kamerové snímání a také neotřelé téma a připomínka punku, kterým se český film příliš v minulosti nezabýval. Svých předností si je film dobře vědom. Jestli je to hodně, málo, nebo tak akorát, si jistě každý divák posoudí sám. Vytěžit se z toho dalo jistě víc. 60% (27.09.2014)