Sherlock Holmes ve Vídni

Zajímavé a vtipné oživení Holmesovských mýtů. Sledujeme, co se s Holmesem dělo v období tzv. Velkého hiatu, tedy tří let, kdy byl údajně mrtev. Nicol Williamson mi zpočátku moc neseděl, ale to je hlavně tím, že jsem si Holmese v současnosti nejvíc spojil s Brettem, ale po chvilce jsem si na něj zvykl a musím říct, že svým výkonem Sherlockovi žádnou ostudu nedělá, i když má mnohem světlejší vlasy než bývá u Sherlocka běžné :-)) Olivier si vystřihl kouzelného Moriartyho. A nemůžu se zbavit dojmu, že se závěrečná honička lehce inspirovala filmem Frigo na mašině. (02.10.2010)

Slavný detektiv Sherlock Holmes (Nicol Williamson ) upadne do područí drog a na radu svého přítele doktora Watsona (Robert Duvall) se vydá do Vídně za zázračným doktorem Freudem (Alan Arkin). Avšak netrvá to dlouho a vynoří se tu nový případ, který souvisí doslova se vším.. Výjimečné dílo ze všech stránek. Ať díky rozbití holmesovských stereotypů, které se za desetiletí v desítkách těchto filmů ustálily, nebo kvůli podmanivému prostředí psychoanalýzy, mysterióznosti a přitom dokonalého příběhu. A navíc - kupa výborných hereckých výkonů. Od Arkina, přes Vanessu Redgrave po Laurence Oliviera. Mě však nejvíce zaujal "geniální" Watson v podání Roberta Duvalla. Pro jeho fanoušky (Doufám, že se jich pár najde.) je tu k mání Duvallův extrémně ucelený výkon. (11.04.2005)

Sherlock Holmes v nezvyklé rovině coby kokainový závislák. Zahrál ho Nicol Williamson a je třeba říci, že naprosto skvěle. V zajímavé roli se v příběhu ocitá také Sigismund Freud (Alan Arkin), který se podílí na vyšetřování únosu. Předtím nás ale ještě naučí hrát sálový tenis. Konec filmu pak připomíná akce Jamese Bonda, kdy Holmes se svými kumpány honí padouchy na parní lokomotivě (kterou ukradnou) a šermují na střechách vagónů. 76% hvězdiček (09.02.2010)

Hříčka o Sherlocku Holmesovi coby narkomanovi, který se jde léčit k Sigmundu Freudovi, mě moc nebavila. Stejně jako mě nebavil Robert Duvall v roli doktora Watsona. Rossův film má sice pěkné kulisy 19. století, občas povedený surrealistický výjev, ale jinak mi připadal nudný, nezajímavý, povětšinou málo vtipný, málo svižný a ještě méně nápaditý. Všechno je zde, vlídně řečeno, velice průměrné a jako celek podivné. Nedokážu k tomu napsat víc, než těchto pár stručných vět. Stejně tak nedokážu dát víc než 2 hvězdičky, byť mě film ničím neurazil. 45% (30.01.2021)

"Elementary, my dear Freud!" Autorovi knižní předlohy i scénáře Nicholasi Meyerovi se nedá upřít, že měl nádherně praštěné nápady. Ve filmu Čas po čase posadil H.G.Wellse a Jacka Rozparovače do stroje času a poslal je do budoucnosti, v tomto doyleovském apokryfu zase svedl dohromady Sherlocka Holmese a Sigmunda Freuda. Setkání dvou podobně uvažujících a srovnatelně inteligentních mužů v napjatém vztahu "pacient a terapeut" slibovalo značný dramatický potenciál, stejně jako rozkošná myšlenka, že profesor Moriarty (asi tříminutový výstup Laurence Oliviera) byl ve skutečnosti neškodný stařík, kterého paranoidní detektiv pod vlivem drog všude možně pronásleduje. První nápad je rozvíjen docela zajímavě (i když ne tak konfliktně, jak jsem si představoval), druhý bohužel nikoli. Specialista na pietní přepisy úspěšných divadelních představení Herbert Ross inscenuje i tento (nadstandardně vypravený) film velice konvenčně a staticky, v pomalém tempu (v první, upovídané polovině) a s nedostatkem smyslu pro gradaci (v druhé, detektivně-akční půlce). Nervní Nicol Williamson, vizuálně připomínající mladší vydání komika Alastaira Sima, není tak docela Holmesem podle mého gusta, Watson Roberta Duvalla by byl příjemným překvapením, kdyby se z něj v okamžiku setkání detektiva s Freudem nestala jakási mrtvá váha, vláčená zbytkem filmu bez jakéhokoli přínosu pro děj. Detektivnímu případu ubírá na zajímavosti, že jsme už zdálky upozorňováni, kdo je pachatelem a jaké jsou jeho motivy. Jestli existuje důvod, proč bych tento film přece jen zařadil do kategorie "must see", je jím jednoznačně Alan Arkin v roli Sigmunda Freuda, perfektní jako vždy. 60% (03.01.2013)