Barneyho ženy

Když bych to měla říct krátce, je to nudný, nezáživný, a pitomý. Nikdo mi tam od začátku do konce není sympatický, nikdo a nic není realistický, nebo pravděpodobný, a ještě navíc se tam více méně nic nestane. Vtipné scény nejsou vtipné, ty dojemné zase nejsou dojemné. Vůbec nechápu, jak si už od začátku mohla nějaká ženská tak nesympatickýho a ošklivýho chlapa vůbec vzít. A ještě se tam ani úplně přesně nevysvětlilo, jak že to umřel ten Speedman. Takže jedna hvězdička za něj, a jeho "zfetovaný" potácení v několika málo scénách. Ale jinak je to ničemný, nezajímavý nesmysl. (16.04.2012)

pro mě výborný film, který jsem si moc užil. Už herecké obsazení mě nalákalo, Giamatti i Pike patří mezi mé oblíbence a Dustin Hoffman, to je kapitola sama pro sebe. A vůbec mě nezklamali, nejen svým herectvím, ale ani rolemi, které ztvárňovali. Moc mi seděl způsob, jakým autor přistoupil k vykreslení Barneyho života, protože to bylo prostřednictvím jeho osudových žen, s kterými spojil svůj život. Film je tedy především o vztazích, podáno je to částečně jako komedie, ale je zde prostor i pro vážné a sentimentální chvíle, především v závěru, jak to tak bývá. Humoru je nejvíc, když se objeví Dustin Hoffman coby Barneyho otec. Mě se na tom nejvíc líbilo, že je to hluboce lidský příběh, rozuměl jsem motivaci v chování jednotlivých postav, přišlo mi to uvěřitelné a to má pak příběh, který není jednoduchý a objevují se v něm nečekané zvraty, mnohem větší sílu. Velká spokojenost, nemohu dát méně než 5 hvězd (19.05.2014)

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit. (30.10.2011)

Těžko říct, kde v tom je ta komedie. Milý film o osudové lásce,tzv. "ze života" (lidí, kteří jsou existencionálně zabezpečeni tak, že musí řešit jenom svoje vztahy), který trpí tím, že se místy utápí v sentimentu. Každopádně ze strany Giamattiho perfektní práce, přestože mi do role něčím nesedl. No vážně, kde by "fešák" jeho ražení vzal takové kočičky? 70% (27.09.2012)

Poměrně dlouhý snímek plyne hladce, což je důvod, proč se dá téměř bez potíží usledovat až do konce. Milostné a nemilostné peripetie jednoho nenápadného chlapíka jsou o kousínek víc než realistické, takže se divák nemusí utápět v přílišné depresi (i v momentech kdy příběh není zrovna veselý) a mohl by si užívat zábavnou nenáročnou podívanou. Nebýt Barneyho postavy. _______ Barney je totiž odporný sebestředný hajzl, který se o svou první ženu nezajímá, druhá ho otravuje a ze třetí - údajně životní lásky - udělá domácí otrokyni zavřenou za dveřmi luxusního bytu, kde jí zbývá jediné: pečovat po všech stránkách o Barneyho a uctívat ho jako božstvo. V jeho konkrétním případě jako božstvo obtloustlé, nechutné, věčně ožralé, překouřené, necitlivé a protivné na všechny kolem. A já si říkám: Proč? On ji nedal nic, ona jemu všechno a přesto jejich manželství hodnotí jako šťastné?! _____ To, že předlohu napsal chlap, a to ještě dost misogyní exemplář, z filmu čiší na sto honů. /7. 10. 13./ (07.10.2013)