Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Antický příběh z pastvin a břehů krásné Ellády. Skupina pastevců vedených zchromlým Molossosem putuje z hor až do nížin k mořským břehům, hnána nedostatkem vody. Vodou oplývající studna se však nachází v místech letního tábora rybářských žen, vyčkávajících špatného počasí a tím příchodu svých mužů. Ačkoliv obě společnosti dodržují uctivý odstup, k menšímu míšení mezi nimi přeci jen dojde. (dopitak)

(viac)

Recenzie (4)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Velké zklamání. Cikády jsou skvělé, erotika příliš střídmá a příběh takový trochu domotaný. Ta poetika v tom je, ale trochu se u mě minula. ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

ΜΙΚΡΕΣ ΑΦΡΟΔΙΤΕΣ - mladé Afrodity, jak pěkně se to píše, čte, chápe a jak hezky se na to dívá. Je to nevtíravé, nevyžaduje to žádnou naši spolupráci, nic to po nás nežádá... Bukolické pastorále. Zdvojený příběh Dafnise (a Chloé), tématicky podle Theocrita (vynálezce pastýřských zpěvů, 3 stol. před Kristem) a především Longose (? - 2 stol. před Kristem). Skupina pastýřů ovcí z hor se na čas (jedno roční období?) usadí u studny blízko pobřeží, kde žije skupina žen čekajících na návrat mužů, rybářů. Oba tábory se nemísí, až na dva páry. Ženy mají sítě (na ptáky a na ryby), muži oheň a masky. Příběh z dob, kdy se ženy ještě domnívaly, že musí někomu patřit - teď už to nezní moc pravdivě, ženy nepatří nikomu, ani samy sobě ne... Phil Hall dodává fakta: “Mladé Afrodity byly svého času uměleckou senzací, film získal několik hlavních ocenění i pochvalných kritik. Z nějakého neznámého důvodu však upadl v zapomnění a po mnoho let nebyl vůbec k mání. Teprve po vydání v USA na DVD (v roce 2007) si znovu vydobll status řecké filmové klasiky. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Upraveno v prosinci 2022. Afroditky jsou nejniternější milostnou poezií. Afroditky jsou prolnutím starověkého období vznešené antiky se současnou moderní dobou. Afroditky jsou nejušlechtilejší pohnutkou ducha i nejzákladnějším lidským pudem. Afroditky jsou opojnou filmovou básní, obdobnou poetickou opojnost jsem pociťoval u Vláčilovy Markéty Lazarové, u Bergmanovy legendy Pramen Panny či u Abuladzeho Prosby. Film byl natočen podle starověkých textů, a to podle bukolických Idyl Theokrita (Θεόκριτος) a Longova (Λόγγος) milostného románu z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé. Filmový scénář vypracoval jeden z nejúspěšnějších řeckých spisovatelů Vasilis Vasilikos společně s Kostou Sfikantem. Náboženské zhodnocení starověkých Řeků z nepřekonatelné propasti mezi bohy a člověkem znělo: žij naplno, žij v přítomnosti a žij vznešeně! Neboť nikdy nevíš, kdy se chýlí tvá nit osudu ke konci. Proto také Řekové zaznamenali dodnes obdivované kulturní a umělecké velkoleposti. Jednou z nejpozoruhodnějších bohyní řeckého panteonu byla Afrodité. Ona je jedním z nejhlubších pramenů náboženské zkušenosti, je zjevenou sexualitou jakožto transcendence a mystéria. Afrodité je ospravedlněním nepřemožitelné a iracionální povahy sexuální touhy, je náboženským ospravedlněním sexuality, neboť jsou-li sexuální touhy, vnuknutí chtíče lásky, ba dokonce i výstřednosti a urážky vyvolány Afroditou (a právě to je jejím svrchovaným posláním jak mezi lidmi, tak i mezi zvířaty a bohy), je potřeba uznat jejich božský původ. Afroditiným určením je vnukat, velebit a bránit fyzickou lásku, tělesné spojení. Láska se tak stala posvátným rázem sexuálního pudu. Proto je v lidském pohlavním pudu, v sexuálním spojení lidí současně také něco zvířecího i božského. Symboly a symbolismus Afrodity jsou všudypřítomné. Holubice, bohyniny neodmyslitelné doplňky, jsou chytány, aby vzápětí byly pouštěny na svobodu, jsou dávány darem a jsou prostředkem ke vzájemnému sbližování pohlaví. Afrodité je první příčinou vegetační plodnosti, proto k vlastnímu sexuálnímu spojení dochází s příchodem dešťů. A příchod období dešťů je počátkem, naplněním i koncem zároveň. Afrodité se zrodila ze zpěněného semene vyroněného vykastrovaným Úranovým údem. A v mořské pěně se rodí nový, doposud neznámý cit. A v mořském příboji stejný cit zaniká, se smutkem zklamání umírá a nenasytným mořským vlnám se odevzdává. Základní zápletkou Afroditek, od níž se nejniternější poezie člověka odvíjí, jsou kontakt a konfrontace dvou odlišných světů, světa mužů a světa žen, nešikovné obhroublosti s kultivovanější jemností. Pnutí prsou a podbřišku se odehrávají s jinými, a přesto stejnými očekáváními. Jsou to rituály, poznávání sebe samého i toho druhého, jsou v nich touhy chtíče, naděje i obavy. Je to píseň lásky, nejbytostnějšího pudu lidské existence. Theokritova poezie lásky se v Afroditkách promítá do příběhu pastýře Tsakala (zajímavý Takis Emmanouil) a mladé rybářovy ženy Arty (příjemná Eleni Prokopiou). Afroditin kult získal svou intimní podobu, božské získalo svůj pozemský protějšek. Symbolismus se třpytí v melodii něžných aulů a v tirádě cikád, pnutí se stává neodbytnou vidinou naděje, plné rty lačně šeptají vyznání i obavy. Láska, potažmo sexualita, se stává prostředkem k vykoupení. Podlehnutí posedlému božskému vnuknutí chtíče se stává počátkem něčeho nového a koncem starého, přestože je nevinnost zardoušena a posléze svedena závratí z příliš těsného objetí. Sexualita se stává obřadem, pokušením i naplněním. Longův milostný román se do Afroditek otiskl v postavách na samém prahu dospívání a poznávání života se vším všudy. Ústředním párem této roviny je Skymnos (zajímavý Vangelis Ioannidis), chlapec z pastýřského společenství, a Chloi (pozoruhodná Kleopatra Rota), dívka z rybářské osady. A k ústřední dvojici patří ještě němý pastýřský výrostek Lykas (Kostas Papakonstantinou), narušitel romantického rozpoznávání světa, fascinovaný probuzeným sexuálním chtíčem. Rozdíly mužského a ženského, nešikovnost s neurvalostí oproti očekávání vznešeného se šlechetným, rozpoznávání světa a pudů, kontrasty a konfrontace. Jde o seznamování se s druhým pohlavím i s vlastními pudy nejintimnější povahy. Nejdříve nesměle a nezkušeně, postupem času však troufaleji, ale i bezradněji. Avšak božské vnuknutí a tlukot rozbouřené krve nemusí mít vždy jen očekávané naplnění. Občas překvapí vítězem, pro jiného se stává odpor slastí, pro dalšího zas tajuplné očekávání příkořím a hořem. Jak sladké a zároveň jak trpké, ba dokonce až tragické jsou první kroky do dospělého života! Filmová poezie Afroditek je doprovázena něžnými tóny flétny aulu, pastýřskými hudebními slavnostmi a rytmicky iniciačními skupinovými tanci. Autorem hudby byl jeden z nejvýznamnějších řeckých hudebních skladatelů moderní doby, Jannis Markopoulos. Obrazy kameramana Giovanniho Varriana intimitou dotvářejí křehký půvab a vlastní podstatu niterné poezie. Afroditky jsou podmanivou poezií, oslavující lásku a sexualitu, neboť obé jsou jedno i druhé a mnohé a totožné. Jde o zachycení božské, nesmrtelné velikosti řeckého ducha. Život je vzýván v celém svém magickém očarování. Život je právě tehdy nejvznešenější básní a Afroditky jsou jeho oslavným hymnem. Jde o jeden z nejpoetičtějších filmových požitků vůbec. () (menej) (viac)

Tomino_DIY23 

všetky recenzie používateľa

Moc hezká, živočišnou sexualitou a erotikou nabitá, podívaná. Rozhodně stojí za vidění, už kvůli skvěle zvládnuté filmařině a dokonalé hudbě. ()

Reklama

Reklama