Il sorriso della iena

Silvio Amadio byl opravdu nadaný režisér. Škoda, že toho nenatočil v daném subžánru víc a že je dnes už téměř zapomenut. Točil kde co, přes westerny, komedie, sandálové historické filmy až po fantazii, ale nejlépe se patrně cítil v subžánru giallo (erotická detektivka nebo trihler). Nejspíš šlo vůbec o jeho nejlepší filmy. Viděl jsem od něj jeho první giallo, detektivku "Amuck", která byla jen o krapet lepší, viz komentář. Tento jeho druhý počin v žánru je snad ještě více zapomenut než ten první. Ve filmu je téměř vše, co by mělo alespoň dobré giallo splňovat, vidíme tu obvyklou nahotu (krátká a malá scéna, o něco menší než v "Amuck"), barvitou krvavou zahajovací scénu, zajímavé euroobsazení s mojí oblíbenkyní Rosalbou Neri (v "Amuck" společně s další hvězdou žánru Bouchet byla rovněž fantastická). Dále je tu Silvano Tranquilli, který hraje jejího muže, rovněž zajímavý herec, známý nejen z gialla filmů, ale i třeba z poliziesca. Film byl jistě netypický a zcela odlišný v tom, jak už napsal pepua, že vraha, tu vlastně zanedlouho poznáme, on se nijak neskrývá ani nemusí nosit typickou punčochu na hlavě a v ruce držet typický nástroj smrti (břitva, žiletka, nůž). Film má velmi dobrý stylový příběh, který není ani v dnešní době nikterak nemožný a celkově poněkud úzkostlivou atmosféru. Co mě však na filmu nejvíc bavilo, byla poněkud vlezlá, ale opravdu dobrá cukříčková hudba (která vám ještě dlouho po filmu bude vězet v hlavě) a samozřejmě zajímavé spiknutí plné ještě zajímavějšího intrikaření a falešných stop, především od druhé poloviny (příběh do té doby plyne pěkně pomalu a my se seznamujeme nejen s jednotlivými osobami, ale i, co se týče spiknutí, s tím, že ne všechny věci jsou tak jednoduché, jak se na první pohled můžou zdát). Samotné poněkud ironické vyústění jsem vážně podobně jako pepua v takovémto provedení vůbec nečekal, trochu mi to připomínalo v tom nejlepším slova smyslu nejlepší práce Fulciho nebo Martina, co se týče jejich vždy poněkud šokující vymakané pointy nakonec. Toto je velmi povedený temně laděný intrikářský film, vizuálně však nijak oslnivý. Viděl jsem však jen nějakou ošuntělou vhs-kopii, která mi celkový dojem z filmu trochu zkazila, ale nemyslím si, že by byl výrazně lepší na legitimním dvd (které je, bohužel, do dnešních dnů stále nepřístupné). (14.06.2010)

Nudné nezaujímavé giallo, ktoré sa vyžíva viac v producírovaní nahej Jenny Tamburi než v budovaní napätia. (07.12.2022)

Dvě krásné ženy, nahota, jeden muž, Řím, několikrát se opakující ústřední hudební motiv a zdánlivě jednoduchej příběh. Vše ale není tak jednoduchý jak by se na první pohled mohlo zdát. Lepší 3hvězdy. (22.09.2023)

Tak pro mne má toto dílko nejvíce kouzla díky dobové atmosféře, módě, onomu erotismu (s porovnáním s dneškem decentnímu) či elegantnímu zjevu Rosalby Neri. Ale ani sám příběh není vůbec špatný a konec je úderný. Ano, zasahuje zde náhoda, ale to už říkal pan rada Vacátko, že náhoda je koneckonců Bůh. (20.12.2015)

Výborne giallo s dvoma krásnymi ženami, v atraktívnom prostredí Ríma a vilky kdesi v okolí. Je to skôr v štýle takého toho zamotaného gialla, kde ide o peniaze, spiknutia a twisty, tu sú naozaj prekvapivé a do poslednej minúty. Skvelá je 70s hudba, tá nosná pesnička a jej variácie, sebavedomé natočenie s dôrazom na spomínané krásne ženy a 70s dekor. (29.08.2022)

Nad tím, kdo je vrahem první oběti není třeba příliš dlouho přemýšlet, vše je vysvětleno v první polovině filmu. První polovina je i poměrně eroticky nabitá, často se zde hlavní hrdinka objevuje nahá, zvláště pak před objektivem fotoaparátu. Samozřejmě ono erotičko nemusí působit, pokud v tu dobu spíš prahnete po akčnějším ději, mně to uteklo víceméně příjemně. K tomu hraje pohodová hudba, takže spokojenost. Naštěstí režisér věděl, že je také potřeba pohnout s příběhem a to se děje v druhé polovině filmu. Po celou dobu jsem si říkal, jak je toto giallo lehce čitelné, přesto jeho vyústění dovedlo být překvapující. SPOILER: Takové řešení mne zkrátka nenapadlo, jen nesouhlasím s tím, že „boží mlýny melou…“, jak se ukáže v samotném závěru, a tvůrci filmu si to mohli klidně odpustit. (26.03.2009)

Pěkné malé giallo, podobně jako Amuck ze stejného roku, skutečná pastva pro oči podpořená luxusními interiéry a krásnými herečkami. Bohužel i tady se najde několik drobných nedostatků, které mi brání hodnotit výše, i když jsem si film jako fanoušek žánru užil. Osobě mi trochu vadila hudba, respektive ten titulní "ču-ču-ču" song mi ke konci přišel až otravný a druhé menší mínus byly nesympatické postavy, nebylo komu fandit. Nevadí mi, když je ve filmu nějaká kladná postava, která se nakonec změní ve zmrda, ale tady byli zmrdi všichni už od začátku :D. Jinak příběh byl ok a závěrečné rozuzlení se povedlo, divák si myslí, že má celou dobu jasno, že si na něj tvůrci nepřijdou, ale nakonec je stejně převezen, za to palec nahoru. (12.09.2023)