Mário a kúzelník

Dej je situovaný do 30 tých rokov pred 2. svetovou vojnou do malého prímorského mestečka. Jedného dňa sa objavil plagát, že kúzelník príde do mesta. Deti presvedčili rodičov a tí kúpili lístky. Na predstavenie prišiel aj Mário, čašník, ktorého kúzelník zhypnotizoval. Po zistení svojho zneužitia ho čašník zastrelil. Príbeh ukazuje situáciu v Taliansku a na pozadí tejto (cudzinci nie sú vítaní, zhoršujúca sa situácia v krajine) ukazuje príbeh manipulácie s ľuďmi. Dalo by sa povedať, že poukazuje na fašizmus, pretože ten znamená manipuláciu s ľuďmi. Kúzelník len pomocou slov narábal s ľuďmi, manipuloval s ich vôľou a je za to spravodlivo potrestaný. (26.01.2016)

Zapamätaniahodné dielo, ktoré vychádza z dobre napísanej poviedky. Zárodok fašistického Talianska, ktoré priamo i nepriamo stelesňuje kúzelník. Jeho znepokojivý hlas, upriamený pohľad, arogantná povaha, v jeho očiach čítať, že si s každým robí, čo sa mu zachce...pretože má moc. Štandartne skvelé herecké výkony a na televíznu inscenáciu aj vydarené kulisy a kostýmy. (01.02.2016)

Vše funguje skoro dokonale. Očekávané excelentní herectví, kterému vévodí na maximum rozjetý, démonický Kukura, velmi slušně podchycená atmosféra Itálie 30. let a ve finále i varovné poselství o nesvobodě jedince v davu. Bezmyšlenkovitě se podvolují soukromé vůli hypnotizéra, stojícího na prknech divadla či na stupínku za mikrofonem. Ovšem síla tématu a výborní herci naráží na dost slabou režii. K dokonalému prožití silného dráma by mi dopomohla i lepší kamera (je vidět, že Dodo Šimončič na to nebyl sám) a nakonec i hudba, která zde byla nulová a v nejvypjatějších situacích hodně chyběla. Celkově se ovšem jedná o skvělou záležitost s výjimečným námětem a bez diskuze potvrzující nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie. (23.01.2016)

Mario und der Zauberer (1930) je klasická novela Thomase Manna. Zpočátku až bolestně připomíná Der Tod in Venedig (1912), později se mění v souputníka pozdějšího díla Thomasova syna Klause Manna, Mephisto: Roman einer Karriere (1936). V této bratislavské televizní inscenaci je začátek obyčejný, pomalý, skoro nudný, ale to vše je nutné prožít jako předehru k velkému sólu Juraje Kukury. Nebála bych se označit právě kouzelníka za Kukurovu životní roli, ačkoli měl mnoho příležitostí zkusit si různé styly práce i v různých jazykových prostředích. Znalost Maria a kouzelníka by měla automaticky navazovat na jakékoli studium věnované meziválečnému nástupu totalitních režimů. A samozřejmě bude časem vhodné doplnit i srovnání s Brandauerovou verzí z roku 1994. Mmj. proto, že Brandauer se také setkával s adaptacemi Mannových opakovaně. (08.02.2022)

,,To vaše predstavenie je zaujímavé, ale zlé." Tak je sympatické, že v době tzv. normalizace občas vznikla v TV nějaká inscenace s myšlenkou či tématem, v rámci kterých pozorný inteligentní divák mohl vnímat jakousi paralelu i ke komunisitcké totalitě. Zde manipulace hypnotizérem v době narůstajícího fašismu v Itálii, což se dá vnímat jako manipulace lidí ze strany kohokoliv, kdo v rukou drží obrovskou moc. Mladý režisér za teprve svůj druhý (televizní) film obdržel ocenění z MTF v Monte Carlu, ale já se u toho skoro po celý čas neskutečně nudil, navzdory tomu, že tam hrály i takové herecké legendy jako Mistrík nebo Vášaryová, a od momentu představení jen vyčkával konce. První polovina představovala bez větších zvratů atmosféru staré Itálie v barevných kulisách a s živou hudbou, pak se rozjelo ono pseudo-kouzelnícké představení na čele s Kukurou, které mi bylo protivné asi víc než bylo potřeba. Myšlenkově určitě podnětné, ale v rámci kontextu příběhu ani zdaleka tak fascinující jako například Hanussen. 55% (16.11.2019)