Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film popisuje život několika lidí, kteří se po revoluci v r. 1968 odstěhovali z Paříže na venkov. Chtěli zde vybudovat statek a žít v komunitě. Nic ale nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Můžeme sledovat jejich osudy po dobu čtyřiceti let. Jsou zde probírána aktuální témata jako např. epidemie AIDS v 70. a 80. letech, terorismus nebo politické události ve Francii poslední doby. (petrsv)

(viac)

Recenzie (6)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Ačkoliv jsem zapřísáhlej anihippísák, s květinovkama po francouzsky, se studentskou revolucí a vyhlazenou Laetitiou, co dá každému na počkání, jsem problém neměl. Film měl pokračovat komunitou, a vyvrcholit problémy jejích členů, a pak skončit. Sacharinový přídavek Catherininých dospělých dětí, homoklád a aidskou (kterou se nakazili, jestli jsem dobře zachytil z filmu, z nevědomosti, za kterou samozřejmě mohla vláda, jak jinak), milionem manifestací a tumory už opravdu vyzněl jako jiný film. Laetitia ani další herci se během třiceti let zachycených v příběhu prakticky nezměnili, asi na maskování nebylo prostředků. Vždycky když někdo někde sype urnu, musím se smát, jak jsou lidi blbí. Jestli autoři mínili film jako povzdechnutí si, že promiskuita šedesátých let není o dvacet let později už tak beztrestnou zábavou, nezbývá než souhlasit - ano, není. Vyjadřování vlastních politicko-společenských názorů skrze postavy tohoto filmu je vyloženě trapný, ale na lopatky mě složilo až vysvětlení, proč se dvě bukvice nemůžou vzít - nemohli by přece adoptovat dítě! Ten člověk, jehož názory o homosexualitě citovali z nějakých tiskovin, měl totiž pravdu. ()

JonasJonas 

všetky recenzie používateľa

Musím říct, že mě tento film velmi potěšil, a to i přes jeho stopáž 173 minut. Životní osudy hlavních hrdinů působí na diváka tak věrohodně, že je prožíváte s nimi. Tleskám hereckým výkonům. Záplava emocí tu není na oko viditelná ale je cítitelná, tudíž pro povrchnější diváky bude film bez emoce. Úplně přesně si dokážu představit jak by tento film pohnojili amíci. Z dokonale znázorněné emoce by se stala kýčovitá sračka. Frantíci smekám :-* ()

Reklama

tidwell 

všetky recenzie používateľa

Nejsmutnější film o generaci května 68, ale nejrealističtější, jaký byl zatím ve Francii natočen. Nejde tu o opájení se revoluční romantikou (film se zaměřuje na dobu po květnových protestech) a žánrovými obrázky ze života hippie komuny na opuštěném venkovském sídle (to jen trochu). Generační perspektiva, kterou režiséři zvolili, problematizuje obvyklé stereotypy - životní okolnosti nutí postavy přehodnocovat věrnost revolučním ideálům - ale kdy lze ještě mluvit o kompromisech a kdy už o zradě ideálů? Dějiny se kolem nás zběsile ženou, politici se střídají, De Gaulle, Mitterrand, Chirac, ideje jsou zrazovány, očekávání zklamávána, ale i s tím se musí žít. Film splétá osudy několika přátel a jejich potomků, kteří se snaží vybojovávat svoje malé revoluce, snaží se přežít ve světě, který se žene jiným směrem, než by si přáli a ovlivňuje jejich (smutné) životy. Děj je v podstatě úplně obyčejný, je o ztrátách ideálů, o stárnutí, o smrti, o životě, o lásce a naději v budoucnost. "Nés en 68" je opravdu monument, skrytá perla francouzské kinematografie, intenzivní a silný příběh o autentičnosti životních osudů příslušníků "revoluční" generace tváří v tvář "velkým dějinám". Celkově melancholickou atmosféru taky dokresluje výborná hudba Philippa Millera. Pokud vám nevadí pomalejší tempo vyprávění, nemůže Vás film zklamat... ()

hAldarion 

všetky recenzie používateľa

Režisérská dvojice si vzala podle mého příliš velké sousto - za 5 měsíců dokončit a natočit film. Výsledek je velice dlouhý a průměrný, chvílemi značně nudný. Příběh graduje jen v několika okamžicích a i tehdy velice vlažně. Vypravěčské umění je na bodu mrazu a setkáme se i s mnoha vypadlými kusy příběhu. Ač se herci snaží seč mohou, jedná se prostě o nudné neumětelské vyprávění slabého scénáře. Hodnocení: 35%. ()

Galéria (14)

Reklama

Reklama