슬픔보다 더 슬픈 이야기
More Than Blue
Réžia:
Tae-yeon WonScenár:
Tae-yeon WonObsahy(1)
Rádiový producent Kay a textařka Cream ztratili v dětství své rodiny. Z obou se stanou blízcí přátelé a nastěhují se k sobě. Kay ji dlouho tiše miluje, ale jednoho dne mu je diagnostikována rakovina a zbývá mu jen několik měsíců života. Protože se bojí, že by Cream zůstala po jeho smrti sama, rozhodne se jí najít manžela. (profhubert)
(viac)Recenzie (32)
To, že hlavní hrdina zemře, se člověk dozví hned na začátku filmu. Pak se celou první půlku v podstatě nic neděje, potencionální umrlec se snaží zajistit svou milovanou dívku tím, že pro ni hledá vhodného manžela, který by se o ni po jeho smrti postaral. Potud celkem banální příběh. Ale to by nebyli ti fikaní korejci, aby zase nevymysleli nějakou nečekanou pointu. Na konci vám dojde, že zas tak nečistou hru s vámi tvůrci nehráli, protože to vlastně řekli celé hned na začátku, jenže (aspoň pro mě) to bylo řečeno tak zaobaleně, že jsem to vlastně pochopila až na konci. K slzám mě však tentokrát nedohnali, takže dávám jen čtyři hvězdy. ()
Je to veľmi dobrá romantická dráma. Má výborný príbeh mladom mužovi pracujúcom v rádiu, ktorý sa už v detstve zoznámil kvôli podobnému osudu s rovesníčkou a tak sa z nich stali dlhoroční kamaráti, ktorí sa k sebe v dospelosti aj nasťahovali a mladík k nej začne pociťovať lásku, ale nanešťastie zistí, že je smrteľne chorý a už mu veľa času nezostáva. A tak len chce, aby bola šťastná, rozhodne sa jej nájsť dobrého manžela a v žiadnom prípade nechce, aby sa o jeho chorobe dozvedela. So spracovaním som nadmieru spokojný, ešte prvá polovica nie je až tak pôsobivá, hlavne zoznámi s postavami, obzvlásť s mladíkom a postupne aj s jeho chorobou, ale druhú polovicu by som zaradil medzi to najlepšie, čo som v rámci žánru romantická dráma vôbec videl. Celé to sledovanie hlavného hrdinu, ako sa trápi, srdce chce prejaviť lásku, ale rozum mu v tom bráni a tak sa to trápenie s čoraz výraznejších prejavov nasledujúceho spoločného života jeho lásky s novým snúbencom stále zvyšuje a pôsobí to až depresívne a celá záverečná fáza braná už z pohľadu jeho milovanej, kedy viaceré zásadné scény filmu, ktoré boli pôvodne zobrazené z jeho pohľadu vidno z jej strany je už úplným vrcholom filmu a všetky pocity ešte podstatne zvýrazní. Herecké obsadenie je výborné, Kwon Sang-u v hlavnej úlohe a len málokedy som niekedy nejakej filmovej postave tak fandil, ako práve jemu, s jeho tunajšou láskou, Lee Bo - yeong som tiež spokojný a nesklamú ani zvyšné postavy. Réžia je perfektná, všetky emócie tu veľmi fungujú, takže nemám čo kritizovať a technická stránka je tiež dobrá. Za tú prvú polovicu si More than blue určite plný počet nezaslúži, ale to, čo príde potom patrí medzi to najpôsobivejšie, čo som kedy videl, takže celkovo si ho zaslúži. 86% ()
Nie je toľko tajomstiev predsa len príliš zbytočných? Namiesto tej celej trýzne v dušiach všetkých postáv by mohli byť aspoň krásne momenty. Je krásne sa obetovať pre milovanú osobu, len toto mi prišlo až absurdné a hlavne takýto druh obety aj tak nepomohlo nikomu - aj keď nikto zase nevedel kto pre koho vlastne čo znamená. Takže z tohto pohľadu mi to prišlo úplne prehnané. Ale napriek tomu to určite malo čosi do seba, aj keď miestami ma to nudilo a ubíjalo, ale množstvo krásnych symbolov a dialógov tomu dodalo tú potrebnú zmyselnosť. No ale z celkového pohľadu je to pre mňa bohužiaľ len priemer. ()
Běžně romantické filmy vůbec nekomentuji, i když ty asijské, zejména pak korejské, které v dnešní době jasně vedou, velmi rád sleduji ... Od tohoto filmu jsem nevěděl co přesně očekávat a ani jsem nic extra neočekával ... Film mne ale totálně emocionálně roztrhal na kusy, brečel jsem se svoji holkou jako malé děcko, měl mokrý kapesník a byl fakt emocionálně zničen. Nikdy jsem si nemyslel, že se to stane, ale tento film mne ještě více dostal, než dnes již kultovní a pro mne do chvíle shlédnutí tohoto filmu, nepřekonatelný Moment to Remember (2004). Absolutní diamant v korejské romanticko-dramatické kinematografii!!! ()
Spíše než hlavní postava laskavého obětavého Kanga mě zaujala osobitá Eun, která sice není žádná princezna, spíš takové občas protivné třeštidlo, ale pod povrchem skrývá mnohem víc než se zpočátku zdá. Také je tu několik opravdu zajímavých vedlejších postav, například fotografka Jenna. Přesto, když jsem si po patnácti minutách říkal, že tentokrát to asi nebude žándý zázrak, netušil jsem co mě čeká. V pozvolna plynoucím příběhu, kde pro nás poněkud exotické zákulisí korejského rozhlasu pomalu ustupuje univerzálně srozumitelnému milostnému příběhu, se vše odvíjí přehledným a předem daným směrem. Než nadejde poslední půlhodina. Ta mě, sice "načatého" dojemným Kangovým osudem a obětavostí, ale jinak zcela nepřipraveného na to, co bude následovat, dokonale zbourala. Jen jsem hleděl a slzel a to ještě dlouho po skončení filmu. Neskutečné. ()
Reklama