Dušan Hanák (S01E24)

Ještě před absolvováním FAMU oslovil nejen pedagogy svými krátkými filmy, které nepostrádaly svěží estetické hodnoty ani schopnost společensky rezonující výpovědi. Každý Hanákův snímek nesl pečeť jeho citlivě prožívaného vztahu k realitě, který na jednu stranu objevoval v působivých nuancích její poetický rozměr a na stranu druhou vedl k jejímu kritickému zobrazování. Mladý režisér měl především zvláštní slabost pro patafyziky – tedy umělce života a kreativní jedince z okraje společnosti. Zároveň se odvážil s kamerou zachytit tabuizovaná prostředí, jako byl polosvět oficiální prostituce v hotelu Alcron (Alcron – 1963), zázemí artistů, udržujících si za cenu tvrdé práce svobodu uprostřed totalitního režimu (Artisti – 1965), či chrám se zbytky hluboce věřících obyvatel (Omša – 1967). Konflikt s režimem byl jen otázkou času. Ironický dokumentární snímek Prišiel k nám Old Shatterhand (1966), v němž Hanák nahlížel běžnou realitu socialismu pohledem cizince, byl z vyššího rozhodnutí uložen do trezoru. Zákazem byl postižen také jeho první celovečerní snímek 322 (1969), v němž se nejen bilancuje život umírajícího muže středního věku, ale i dvacetiletá zkušenost se socialistickým zřízením. Na plátna se nedostalo ani Hanákovo vrcholné dílo – dokumentární zachycení zanikajícího světa starých horalů Obrazy starého světa (1972). (Česká televize)