Jiří Menzel (S01E09)

Jiří Menzel během padesáti tvůrčích let zanechal dílo a hodnoty, které již stačily projít prověrkou nadčasovosti. Jeho osobitá poetika, laskavý, ale ne sacharinový humor i svérázný herecký typ se formovaly v neopakovatelných podmínkách éry 60. let a okamžitě oslovily celý svět. Benjamínek mezi žáky legendárního ročníku Otakara Vávry se zpočátku neprosazoval tak dravě jako ostatní začínající režiséři a za jeho ležérnější postoj mu dokonce hrozil vyhazov ze školy. Na rozdíl od svých spolužáků neměl zprvu vysoké ambice, chtěl pracovat v televizi. Po absolventském filmu působil ve filmovém týdeníku a spíše se prosazoval ve filmech svých kolegů jako svérázný herecký typ. O to více překvapily jeho první krátkometrážní filmy s neopakovatelnou poetikou, a především celovečerní debut Ostře sledované vlaky (1966), který okouzlil světové publikum a získal pro československý film druhou sošku Oscara. Tímto snímkem se Menzel etabloval jako specialista na adaptace próz Bohumila Hrabala, protože dokázal pro jeho literárně svérázné vyjádření pábitelského životního postoje najít kongeniální filmový rukopis. Stejnou výzvou ale byla i adaptace Vančurova Rozmarného léta (1967), které mnozí považovali vzhledem k potlačené dějovosti a silně stylizovanému jazyku za nezfilmovatelné. Menzel se stal režisérem, který byl pro Barrandov požehnáním – jeho filmy vítězily na festivalech a v návštěvnosti obsazovaly první pozice. Po srpnu 1968 se však i on zařadil mezi problémové tvůrce mladé generace. Příčinou byl film Skřivánci na niti (1969) zasazený do 50. let, jenž se odehrával v prostředí nápravné brigády a jeho poetika byla syrovější a kousavější. Čekal jej několikaletý zákaz činnosti a poté našel tvůrčí útočiště především v žánru nostalgického retro filmu. I v obtížném období si však dokázal kromě neustávající divácké přízně znovu vydobýt světové renomé, o čemž svědčí především nominace na Oscara pro komedii Vesničko má středisková (1985). (Česká televize)