Angličan v New Yorku

Tento film není rozhodně jenom o Quentinu Crispovi, ale i o životu amerických homosexuálů a především o životě, lásce a stylu. Crisp byl jistě kontroverzní osobnost, ale jeho myšlenky a pravdy, které ve filmu zazněly, skutečně donutí člověka zamyslet se. Myslím, že i přes pomalejší tempo na konci vás příjemný a velmi inteligentní humor usadí do židlí a křesel a vy si tak můžete užít celou tuto filosofickou komedii, dá-li se tak nazvat. Samozřejmě nemůžu nevyzvednout Johna Hurta, který při ztvárnění Crispa podal neuvěřitelný výkon - myslím, že se prostě v Crispa zhmotnil. Bravo, bravo! [Mezipatra 2011, Brno] (04.11.2011)

Kontroverzní osobnost Quentina Crispa, který obhajoval práva gayů, ale taky je při každé možné příležitosti kritizoval, je pro film rozhodně vděčný materiál. Některé Crispovy výroky ale nevzbudily takové pochopení a jeho popularita začala na konci 80. let uvadat a s tím i lehce tempo filmu. Při pohledu na výkon Johna Hurta ale všechny nedostatky rádi odpustíte. Sting Crispa vystihl skutečně do puntíku. (13.02.2010)

Quentin Crisp je bezesporu zajímavá a kontroverzní osobnost. Jeho ironické glosování okolního světa mi tak trochu připomělo Marka Twaina, který, jak se v mnoha pramenech dozvídáme, dovedl v mžiku nalézt odpověď na sebezáludnější otázku a podat její odpověd tak, že okolí lapalo po dechu. (Dokonce jsem kdysi dávno četl knihu Twainových instantních výroků a moc jsem se bavil.) Crisp, jehož důvtip a sarkasmus si s tím Twainovým v ničem nezadá, měl po značnou část života pohnutý osud. Hrdě se hlásit k odlišné sexuální orientaci v předválečné době je opravdu o hubu. Nevím, jestli to bylo štěstí nebo jeho nezdolná vůle k životu, ale nějak se mu i přes všechna příkoří podařilo dožít se velmi požehnaného věku. A zaplaťpánbůh, na sklonku života zažil i poměrně "šťastné" období, kdy po divadelních sálech New Yorku podnikl sérii Talk show, které aspoň na krátkou chvíli zajstily Quentinovi uznání, které si jistě zasloužil. A právě o tomhle období je Englishman in New York (volné to pokračování filmu Naked Civil Servant). Dílo plné důvtipu, hrdosti, humoru a přitom všem ještě lidsky dojemné. Děkuji, pane Hurt, děkuji, pane Laxton. (19.04.2011)

Byl elegantní, zdvořilý, neskutečně duchaplný a vždy a za všech okolností originální a svůj. Odlišný dokonce i mezi gayi, pro které byl něco jako průkopníkem a ikonou v boji proti diskriminaci, přestože ne vždy říkal co by si přáli slyšet. Angličan, zamilovaný do New Yorku, který si na nějakou dobu svými vtipnými, k zamyšlení nabádajícími bonmoty i podmanil, než jeho popularita začala upadat, hlavně po jeho prohlášení, že AIDS je jen modní záležitost, která brzy odezní. A pak se seznámil s malířem, který na nemoc zemřel (mimochodem jeho smrt podali tvůrci filmu zcela nepatetickým způsobem, což bylo velmi osvěžující, dovedu si představit, že tak 90% filmařů by z toho chtělo vytřískat co největší doják). A Sting o něm napsal písničku. O legendárním Cristienovi Crispovi, kterého úžasným způsobem ztvárnil John Hurt. (03.03.2013)

Jakkoliv je režijní provedení nedbalé (spíše evidující, než vyprávějící) a osobnost Quentina Crispa vystižena jen povrchně a neproblematicky (jak se mohla /a měla/ jevit svědkům jeho estetismu), výkon Johna Hurta zasahuje takovou silou, že tu proměnu sledované duše v plochou ikonu musím odpustit. Obraz, který Crisp ze svého života utvářel, jakkoliv neproniknutelný a dojem integrity vzbuzující, jistě nebyl jeho skutečnou podobou, a právě v hranici mezi dandyovskou maskou a tváří je smysl takového sebetvorného úsilí. Ostatně - předpokládám, že režisérovi šlo spíše o pietní echo legendy než o její rozrušení, a i to má (i s ohledem k teprve nedávnému Crispovu odchodu) smysl. Ovšem na druhou stranu: v legendách může dandy jen přežívat, zatímco v obrazech svých krizí může – věčně – žít. Ve zkušenosti pádu totiž nezůstává sám – ti, kteří vzlétají, k němu pohlížejí, sami bezpochyby předurčeni podobnému osudu. (20.08.2015)