X-Men: Prvá trieda

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Az na tu obcasnu uponahlanost, je to vyborne. Ma to dramatiku, spad, akciu, vysvetli sa vsetko potrebne a herecka korelacia hlavne medzi ustrednym duom je presvedciva. Bonbonikom pre mna osobne je zastup hereckych tvari/hviezdiciek tzv. "druheho sledu" na cele s Ironsideom v epizodnych ulohach, ktori boli na svojom vyslni v kine a na TV obrazovke v obdobi 80´s -90´s. (01.06.2011)

Ač se hodně snažím, tak mi kovový dráp z prstíku nevykoukne, ani zběsilé máchání mých rukou nepřinutí jediný kovový předmět k pohybu, při žonglování s ohnivými koulemi vždy skončím na popáleninovém centru a cizí myšlenky mi stále připadají zcela nečitelné. Přesto mne x-meni jako vždy bavili. Avšak První třídu bych si užil ještě mnohem víc, kdyby nebyl předem znám naprosto jasný konec, ale to je klasická nemoc prequelů, kterou lze léčit pouze standardním vymazáním paměti (tento úkon zdravotní pojišťovny nehradí). (02.07.2012)

Mutant and Proud! Sympatický ekvivalent k Singerovým filmům. X-Men: First Class nejsou ani horší ani lepší - jsou prostě a jednoduše jiní. Celková fragmentarizace je ze začátku bezpochyby velice sympatická a díky ní uhání děj kupředu až nečekaně rychle - nová prostředí, nové postavy, trefné dialogy a bezchybná retro atmosféra - to vše činí z X-Menů něco víc, než jen letní zábavu na jedno použití. Odpustit se dá leccos - rozkolísanost triků (o ně tu až tak moc nejde), nedotažení některých charakterů, ale s čím budu asi pořád zápasit je fakt, že se ke konci z tohoto multiplexu všeho, co mám tak rád, vytratila ona svěžest a po hodině budování něčeho, přijde Vaughn s béčkovým finále, které je tak cheesey až se to nedá téměř skousnout. Nemluvě o zvratech, které by mohly počkat do dalšího dílu. Takhle je závěrečný twist zbytečně uspěchaný a nezasloužený. Nicméně kašlat na posledních 15 minut - X-Men: FC šlapou jako hodinky a na podruhé možná Xavier a spol. pohnou nejenom s obrovským satelitem, ale i s mojí mozkovnou více. PS: skutečně neskutečně bondovské (i jeden hudební motiv to podporuje) + tolik odhalených dámských hrudí se na filmovém plátně neobjevilo už pěkně dlouho. (03.06.2011)