VOD (1)
Obsahy(1)
Život a dílo legendárního divadelníka v polemice nejen s divadelní současností. S pokorou vypráví Otomar Krejča o životě i o divadle, s pokorou vypráví Radim Procházka o životě Otomara Krejči. Film se slovem i obrazem dotýká významných okamžiků nejen v životě Krejčově, ale i na divadle. Vypráví o životě ve století minulém a v přímé návaznosti i o století tomto. Procházka se snaží konfrontovat Krejču s jeho vstupem do KSČ, složitostí doby a Krejča není tentokrát přesvědčivý, Procházka se ptá i na StB, estébáci na něj vedli svazek, chce slyšet a vědět. Mluvit a přesto neříci, verši Josefa Topola odpovídá dávno předem Krejča na dotazy StB. S Krejčou navštívíme několik současných představení. Styl dnešních studentů DAMU zapadá do hysterické doby, jejich herectví je jejím výrazem i odrazem, jen Krejča už jaksi do této doby nepatří, patřit nechce a konec konců ani nemůže, studenti moc nevědí, o čem Krejča hovoří. Hra Barbíny z Divadla Na zábradlí je možná kabaretem nebo prý divadelním představením a Krejča není spokojený, nechápe obsah, protože to obsah nemá a ani nechce mít. Divadlo je bezprostřední setkání, dotknutí, veliký rozdíl oproti filmové iluzi a správně Krejča říká, aniž by iluzivnost filmovou pojmenoval, že divadlo je ta poslední příležitost k setkání. Procházkův film je příležitost dotknout se Krejčových myšlenek... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (3)
Divadlo není cokoli. Krejčova myšlenková polemika se současným tvarem divadelního umění je sice nepochopitelná pro bezprostřední okolí, v širším kontextu ovšem nabývají jeho na první pohled příkré soudy poněkud fatálnějších obrysů. Co je to vlastně umění? A divadlo? Místo setkávání myšlenek. A takových setkání je, želbohu, v posledních letech méně. Krejčova osobnost, nepostradatelná v evropském měřítku, by měla nalézt nejen své obdivovatele, ale především ty, kteří by jej v jeho stopách následovali. ()
Nerozumím. Ani slovům (třetina stopáže má strašný zvuk: lidem není rozumět, je tu duté echo prázdných mísností nebo v hospodském hluku tu přes sebe cosi huhlají), ani smyslu (je to tříšť momentů, bez nějaké dramaturgické koncepce: tuhle Krejča přebírá cenu, támhle radí studentům, tuhle utrousí nějakou moudrou větu... ale vůbec nevím odkud kam jdu, jaký to má smysl). Jediné momenty, kdy je dokument koukatelný, jsou archivní záběry starých představení. ()
Pro mě divadelní nuda o životě nerudného důchodce. ()
Reklama