Zvoník od Matky Boží

ocenenia : MFF Cannes 1939 - jediný film, ktorý bol, ako súkromné predstavenie, premietnutý na festivale Cannes 1939. Ten sa nakoniec kvôli vojne zrušil (začiatok festivalu bol plánovaný na 1.septembra 1939, čiže presne na deň, kedy nakoniec vypukla II. svetová vojna) (zdroj: tu) (16.01.2013)

Viděla jsem všechny filmy, které se týkaly "Zvoníka u Matky Boží". Měly pouze jiné názvy a jiné dramatické pojetí. Ale !!! Podle mého názoru nejlepší ztvárnění role "zvoníka - chudáka a opovrhovaného hrbatého ošklivce " zahrál nejlépe právě Charles LAUGHTON. Maska úžasná, procítěná láska ke krásné cikánce od člověka na kterého bylo těžko spočinout pohledem, aniž byste nemuseli zrak odvrátit. To zahrál Charles tak úžasně, že zůstal v této roli nenahraditelný. Proto dávám 5*. (10.10.2007)

Já vím, že Hollywood původní román vykostil, semlel do hamburgru a dochutil happyendem. Leč ty romantizované reálie, pitoreskní kostýmy, skvělé davové scény, věrná kopie průčelí Notre Dame, to úžasné světlo a šerosvit v chrámu, to vše ve mně vyvolává mou dávnou představu středověku ve stylu ilustrací Gustava Doré. K tomu ten úžasný Quasimodo, studeně krutý Frollo, nadzemsky krásná Esmeralda a působivý hudební motiv. Je to prostě podívaná, která tak apeluje na mé pocity a city, že si odpustím nějaké kritické rýpání. Takže si užívám scény svátku bláznů, záchrany Esmeraldy z popravište (za něž by se nestyděl ani Tarzan) a obrany chrámu před útokem chudiny křepčícím Quasimodem . A ten konec, kdy opuštěný Quasimodo sedí vedle kamenné příšery na fasádě chrámu, kamera se vzdaluje, takže nakonec sám vypadá jako další gotický chrlič. (25.03.2013)

Pro mě osobně v podstatě stejně úmorné a nesnesitelné jako starší verze z roku 1923, a to primárně z toho důvodu, že literárně opovrhuji Hugovou předlohou. Ten příběh je úplně debilní, a ve filmu to podle mě vynikne ještě víc, když scénář z knihy vypreparuje jen to "zfilmovatelné" a vše ostatní je nemilosrdně vypuštěno. Kromě všech románových nedějových vsuvek - které, řekněme si to na rovinu, byly beznadějně zastaralé už v době vzniku filmu, natož dnes - tato filmová adaptace ale kupříkladu také zcela opomíjí postavu Esmeraldiny matky (podobně jako je zde radikálně upozaděna i její kozička, a kupodivu i Phoebus je zde víceméně nedůležitou postavou, která sotva stihne Esmeraldu letmo zaujmout, zatímco v románu by za něj ta chuděra dala život); jinak mi ale celkově tato adaptace přišla vůči předloze o něco věrnější než zmiňovaná starší verze a snad i filmařsky o něco zdařilejší. Ani zde si však filmoví tvůrci neodpustili radikálně pozměnit závěr - zatímco v románu je Esmeralda popravena a Quasimodo hyne žalem po jejím boku, zde je jí v závěru udělena královská milost (na základě Gringoirových tištěných letáků!), a kamera ji sleduje odjíždět spokojeně v doprovodu Gringoira (!), zatímco chudák Quasimodo si ve finálním záběru zoufá, opírajíc tvář o kamenné rameno chrliče, proč i on nebyl stvořen z kamene (což je mimochodem replika převzatá z románu, jen zasazená do jiného kontextu). Celkově podle mě neexistuje důvod, proč ten film chtít ještě dnes vidět (podobně jako nechápu zdroje popularity předlohy, kterou osobně řadím mezi nejpřeceňovanější knihy, co znám). Mimochodem Maureen O'Hara mi coby Esmeralda nepřišla vůbec hezká a nechápal jsem, co na ní kdo vidí, podobně jako mi maska Quasimoda přišla lepší v té starší verzi. (24.08.2020)

Charles Laughton překvapil svým hrbáčem, znám ho spíše z poněkund jiných rolí. Za nejsilnější scénu považuji Quasimodovo "zcizení" Esmeraldy z rukou mistra popravčího. Celkové zpracování odráží zuřivost středověku. Jsou zde velmi pěkné masové scény. Žádný propadák se nekonal, ovšem ani žádné nadšení, ze kterého bych pak nemohl spát. (11.05.2009)