Irčan

Ode dneška je díky Netflixu dostupná na monitorech počítačů a tabletů geriatrická gangsterka (či močopudný mafiánský movie, jak chcete) pojednávající o okolnostech vedoucích k zavraždění americké verze Josefa Středuly. Na české obdobě streamovací služby se dá dočíst, že jde o kritiky uznávaný film, na agregátoru recenzí se zase člověk v jedné ze záporných dočte, že IRČAN je jako dlouho zadržovaný prd důchodce, který po dobu tří a půl hodin zamořuje pokoj bez oken, ve kterém je člověk zavřený._____ Já bych po zhlédnutí prosil víc takových stařeckých pšouků, protože bych v tom pokoji vydržel klidně i tzv. na Vachka, tj. minimálně dvakrát tak dlouho. IRČAN je pro lidi, kteří znají žánrové spřízněná - gangsterská, mafiánská - díla a jsou dobře obeznámeni se Scorseseho filmografií, a tak mohou (d)ocenit, jak zde pracuje s pro něj příznačnými prvky, postupy a motivy v návaznosti na divácká očekávání a témata jako ohlížení, stárnutí, přesvědčení, zrada, odpuštění, smíření. Pamatujete na dlouhé jízdy uvádějící nás do členitého prostředí? Takovou snímek začíná... a zavádí nás do domova důchodců, ve kterém se nám titulní postava zpovídá. Máte rádi rychle stříhané montáže na nějaký dobový hit? Jsou zde, ale rozvolněné, prokládané zcizujícími promluvami, a hudbou značící konkrétní dobu než něco s okamžitou přehratelností na Spotify. Tohle je totiž Scorsese autentický, spojující prostředí se společensko-ekonomicko-politickými vlivy, kladoucí důraz na hodnověrnost předkamerového prostoru a nasvěcují scénu ideálně bez nepřirozených zdrojů. Očekáváte, že roztržka mezi dvěma rivaly, ve které nechybí ani utahování a vyfuckování někoho, povede k okamžitému násilí, potažmo že auto po otočení klíčku vybouchne, nebo manžel bude náladový a násilný, dostávat se do sporů se ženou, nikoliv dcerou? Film tyto a další znalosti používá proti publiku, což je nejvíc patrné na trojici po sobě následujících sekvencí odkazující k MAFIÁNŮM, TAXIKÁŘI a KMOTROVI. To vše proto, aby na konec onu finální ránu ze ZUŘÍCÍHO BÝKA, ve které jsou tlumeny zvukové efekty, roztáhl na poslední hodinu a uštědřil ji nezapomenutelným způsobem. Ať dlouho žijí geronti (někdejší novohollywoodští spratci), kteří mají problém s tělesnými funkcemi, než budou prdět jenom do hlíny. (27.11.2019)

Neuvěřitelně komplexní průvodce životem člověka, který všechny přežil a s blížícím koncem bilancuje. Herecké špičky se sešly k dlouho odkládanému projektu I HEARD YOU PAINT HOUSES pod vedením toho nejpovolanějšího. Kraluje Pacino v roli odborového předáka Jimmyho Hoffy, ale Pesciho návrat je požehnáním pro celý snímek. Ty nuance, jemné náznaky, s chutí pronášené bonmoty... Tady budou padat Oskary. Digitální triky nejsou dokonalé a ubližují vlastně jen DeNirovu výkonu. Po chvíli si ale přestanete všímat. Ten příběh je tak dobrý. Rozhodně jeden z filmů roku. Dal jsem přednost nám před ním. (27.11.2019)

Nevtáhnul. Bohužel. Výpověď nájemného vraha ve službách americko-italské mafie, kterému se stalo osudným zavraždění šéfa amerického odborového svazu řidičů nákladní dopravy. Bez větších vzruchů, nápadů, šťávy i energie. A skvostné omlazující technologie na tom nic nezmění. Gigantické množství dialogů, které řeší, co už mnohokrát předtím. Nostalgické ohlédnutí za dobou minulou má své nesporné kvality, sešlo se v něm po herecké stránce téměř to nejlepší, co mohlo (vedle velikánů Pacina a De Nira mě moc potěšil návrat legendárního Joea Pesciho), ale přeci jen je to obří několikachodové menu servírované na luxusním porcelánu (kamera, střih, zvuk, výprava – všechno šlape), ovšem s malým množstvím skutečně dochucených soust. Někdo si pošmákne, mně to drhlo v krku. (16.12.2019)

Četla jsem Scorseseho komentář o tom, jak Hollywoodská studia nechtějí financovat podobné filmy s hvězdným obsazením a dávají peníze jen do dalších a dalších komiksových děl. Říkala jsem si, jo, mají to dneska těžké i hvězdy takového ražení, jako je Scorsese, De Niro a Pacino a na Irčana jsem se těšila jako malá holka. O to větší je to pro mě zklamání. Už po chvilce filmu jsem se začala ztrácet v množství postav a dějů, chvílemi mi ani nebylo jasné, proč daný člověk dělá zrovna tohle a některé konverzační úseky byly dost nekonečné, ostatně jako celý film. Dokonce i o tom nejzásadnějším zvratu, který se stane až někde v poslední hodince, nemám vůbec jasno, proč k němu došlo a proč postavy jednaly tak, jak jednaly. Al Pacino byl skvělý, Robert De Niro byl sice "krásně" omlazen, nicméně to vypadalo prostě divně a navíc bohužel jeho stařecké pohyby se nevytratí, když hraje třicátníka, který má být plný elánu a energie, zejména když si jde fyzicky vyřizovat s někým účty. Kdyby do role "mladého" Franka obsadili mladého herce, který je De Nirovi podobný, udělali by myslím mnohem lepší tah. Chápu, že z úcty a kamarádství to nešlo, ale takhle je to prostě divné, ať se na mě nikdo nezlobí. Ostatně, jen z úcty jsem s trochou sebezapření celý tenhle film i dokoukala, protože to bylo pro mě místy opravdu utrpení - nedokázala jsem sympatizovat s jedinou z postav a místy nekonečné dialogy ty tři a půl hodiny byly prostě ubíjejícíc. Zejména z nostalgie, úcty, ale také řemeslné dokonalosti (a za Ala) tak dávám 3* a dodávám, že se už zas tak moc nedivím, že do tohohle filmu se Hollywooským studiím moc nechtělo... (25.06.2020)

Monumentální filmařina, jejíž ohromnou obšírností posílá Martin Scorsese netflixovským divákům vzkaz, aby na pár hodin odložili z ruky telefon a věnovali plnou pozornost jeho dlouho připravovanému dílu a dobře vnímali a chápali psychologii postav, o níž tu jde především. Z pomyslné trilogie Mafiáni, Casino, Irčan je právě třetí zmíněný nejvíc politický a nejmíň brutální, přesto neméně působivý a osudový. Druhé zhlédnutí je časem povinností. (17.01.2020)