Jiný pohled

Zlatá Palma - výběr (24.08.2006)

ocenenia : MFF Cannes 1982 - Najlepšia herečka (Jadwiga Jankowska-Cieslak), Zvláštna cena FIPRESCI (31.01.2013)

Příběh popisující homosexuální vztah dvou žen, který je zakomponován do totalitního režimu, kdy se řeší dopad revoluce, která byla v roce 1956. Eva začíná pracovat v novinářské redakci, kde potkává Livii. Eva sdílí s Livií redakci, začnou spolu chodit plavat, prochází se spolu v parku a také společně s dalším žurnalistou navštěvují bar. Eva se do Livie zamiluje, jenže problém je v tom, že Livie má manžela a sama dobře neví, jak si Evinu náklonnost vyložit. Po jedné návštěvě baru se vztah Evy a Livie posune na více než přátelskou úroveň, ale poté je nachytá policie, Livie zalekne a už s Evou nechce mít nic společného. Do toho všeho ještě Eva řeší politickou situaci, která je spojena nejen s cenzurou (nemůže psát pravdu, protože pravda není něco, čeho by si příslušníci vlády vážili) a také je omezována tím, že nemůže dát najevo svou orientaci. Eva je zmatená z Liviina chování a neví, co dál dělat. Kontaktuje ji, ale všechno je marné. Livie přemáhá sama sebe, nutí se do toho, aby byla jen se svým mužem, ale pak si uvědomuje, že bez Evy nemůže žít a že jí dává něco, čeho Liviin manžel není schopen. (19.09.2013)

Velmi kvalitní a zajímavé drama. Ať už pro svá témata (hlavní i vedlejší) nebo pro herecké obsazení (ve 3 hlavních rolích 2 Polky a Slovák, a to v čistě maďarském filmu). Co se týče lesbického vztahu, obecně pro mě hraje prim uvěřitelnost, vzájemná chemie. A faktem je, že mě obě ženské hrdinky o svých pocitech dokonale přesvědčily, vůbec pouto mezi nimi působilo jaksi přirozeně, nenuceně. A k vedlejší linii (pro někoho možná hlavní) o otázce morálky bych řekl asi to, že oceňuju, jak se tvůrci snímku nebáli vyrukovat na dobu vzniku s docela odvážným tématem, stejně tak postoj Évy, méně však už změnu názoru šéfredaktora, které jsem moc nevěřil (ano, byl to bývalý politický vězeň, ale přece jenom, někdo takhle „labilní“, myslím tím z pohledu Strany, by se asi na takovéto místo nedostal a pokud, byl by neustále kontrolován). Úsměvná byla absurdnost výslechu a líbila se mi moc hudba. V udělení plného počtu mi překáží (kromě již zmíněného otočení šéfredaktora) jednak scéna s vanou, ale hlavně fakt, že divák ví, jak film skončí, což zabraňuje vyvolat v závěru filmu ještě větší emoční odezvu od publika (a jakože závěr ten potenciál rozhodně měl), proto pouze hodně solidní 4*. (17.11.2012)