Reklama

Reklama

Anvil! The Story of Anvil

  • Veľká Británia Anvil! The Story of Anvil
Trailer 2

Obsahy(1)

Inspirující příběh dvou rockových veteránů a jejich přátelství. Anvil byla populární metalová kapela v osmdesátých letech 20. století, která na nějaký čas zmizela, ale pak se opět vrátila na scénu. (oficiálny text distribútora)

Videá (2)

Trailer 2

Recenzie (47)

Katka88 

všetky recenzie používateľa

Přiznám se, že tenhle dokument bych neobjevila, kdyby nebylo Trenta Reznora z NIN a jeho vychvalování. Takže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a koukla na to. Sice metal neposlouchám, ale rozhodně nelituju. Je to hlavně o oddanosti k hudbě a nepřestávající víře, že se těm dvěma chlapíkům splní i po padesátce velký hudební sen. ()

okkac 

všetky recenzie používateľa

O skupině Anvil jsem měl jakési povědomí. Znám jejich desku Metal On Metal, ale o jejich osudu jsem nevěděl vůbec nic. Proto existence tohoto dokumentu byla jako blesk z čistého nebe. Takový intenzivní zážitek jsem opravdu od dokumentu nečekal. Viděl jsem tam hodně pararel s Wrestlerem. Ten byl film s určitými dokumentárními prvky. Tohle je dokument s filmovými prvky. Oba jsou o lidech, kteří byli na vrcholu slávy v 80. letech, pak se stáhli do ústraní. Dělají podřadnou práci (u Anvil jako rozvoz jídla do školních jídelen u Lipse, nebo práce se sbíječkou u Robba) a hudbu (wrestling) dělají pro radost a pokoušejí se vrátit zpět na výsluní. Když se dokument po nepodařeným turné po Evropě (zmeškání vlaků, nezaplacení za koncert v pražském klubu Hells Bells, mizivá návštěvnost apod.) vrátíme zpět do Kanady přijdou na řadu citové výpovědi a Lipsovo a Robbovo velké odhodlání stále pokračovat. Může to vypadat jako citové vydírání, ale já to chlapcům sežral i s navijákem. Protože je to prostě skutečné a být tohle film, je to na Oscara. Vše končí self-releasem nového alba a koncertem v Japonsku, do kterého se kapela vrací po 25 letech. P.S.: Uvedení dokumentu vzbudilo bouřlivý ohlas díky nadšeným recenzím a reakcím a zapomenutá kapela se opět ocitla v hledáčku metalových fanoušků. Dostala pozvaní dělat předkapelu AC/DC nebo Saxon a hrát pro tisíce lidí oproti pár desítkám, co jsme viděli v dokumentu. Za to jejich obrovské odhodlání v dobrých i zlých časech si to zaslouží. Snad naloží s obnoveným zájmem rozumně. ()

Reklama

grogodil 

všetky recenzie používateľa

Slash to pekne zhrnul na konci... Takúto dobu spolu vytržali Stouni, The Who a Anvil. Ale zatiaľ čo prvé dve menované kapely držali možno po kope aj sláva, prachy a manažéri, Anviláci 30 rokov tlačí dopredu len neskutočná vytrvalosť, láska k heavy metalu a možno fakt slepá vidina toho, že raz sa konečne dočkajú a prijde zaslúžený úspech a uznanie, aké sa dostalo všetkým kapelám, s ktorými začínali (Bon Jovi, Metallica, Motörhead) a ktoré teraz prehadzujú doma peniaze vidlami, zatiaľ čo Anviláci si berú bočáka popri práci, aby mali za čo zaplatiť nahrávanie albumu...Takú zapálenosť a vytrvalosť, to som v tejto branži ešte nevidel. Každý dokument o nejakej inej rockovej legende je povačšinou sled drogových a alkoholových exscesov, že z toho máte dojem, že sláva im nakoniec proste spadla z neba sama, zatiaľ čo "Anviláci" sa krvopotne otrocky snažia a bez výsledku. Ale veľké sympatie a rešpekt páni. Hold, shit happens. ()

Kryton 

všetky recenzie používateľa

Lemmy: "Musíš být ve správný čas na správným místě". ANVIL v začátku 80.let měla na to, aby se stala velkou hvězdou. Ale jenom o muzice a skvělých živých vystoupeních to není. METALLICA a další podepisují velké smlouvy s nahrávacíma společnostma velkého formátu. ANVIL vydávají desky u nezávislého labelu. Velký kapely mají vlastní týmy managerů. ANVIL nemají nic. Pouze velký sen být velkou rockovou hvězdou. Ten sen se jich drží přes 30 let. Dnes většinou padesátníci dřou v normální práci, aby svůj sen udrželi. Takto jak to je v dokumentu, to funguje u většiny malých a neznámých kapel. Hudbu dělají pro radost a fanoušky, na turné si berou dovolené, pro nahrání desky si berou půjčky a jsou rádi, když na ně přijde aspoň pár fanoušků. Kapele bych asi doporučil kašlat na dodavatelé a překupníčky a prodávat muziku sami. Což nakonec i na konci začnou dělat. ()

(mOnkey) 

všetky recenzie používateľa

To nemůže být pravda. To prostě nemůže být pravda! Anvil je kapela, jejíž název většině lidí vůbec nic neřekne, přesto se k jejímu odkazu hlásí řada významných rockových a metalových hudebníků. A já jako člověk, který viděl fiktivní dokument Hraje skupina Spinal Tap, jsem se zpočátku zdráhal uvěřit (a vlastně tomu stále nevěřím), že kapela, o které se oslavně vyjadřují např. Lemmy z Motörhead, Lars Ulrich z Metallicy nebo otylý Slash, by mohla skutečně existovat, aniž ji kdokoliv zná. A mému přetrvávajícímu pocitu nedůvěry a paranoie příliš nepřispívají ani „náhody“ (nezáměrné) - bubeník Anvilu se jmenuje Robb Reiner a pokud si vyhledáte jméno tvůrce, který stojí za Spinal Tap, pochopíte, na co narážím, (záměrné) - návštěva Stonehenge a krátký záběr na legendární jedenáctistupňovou aparaturu, které celou domněnku o nepravosti podporují. Po projetí googlu na vás sice vyskočí tisíce odkazů, které existenci a autenticitu Anvilu potvrzují, ale nikdo mi nevymluví, že je snímek zela záměrně koncipován a natočen tak, aby působil jako mockumentary. Ať už je pravda jakákoliv, můj názor, že se jedná o vynikající podívanou, která vás v jednu chvíli dojme vyprávěním dvou padesátníků, kteří se přes 30 let snaží urvat svůj kus žvance z metalového koláče, a vzápětí za zvuků řízného hevíku přiměje vztyčit paroháče vysoko nad hlavu, nic nezmění. ()

Galéria (23)

Reklama

Reklama