Ezop

Ezop Arnolda Bronnena patřil v dobách mého dospívání k "povinné literatuře". Aby také ne! Na jeho bajkách (víc než na jeho životě) se dá postavit celé pojetí světa a bytí - mohlo by se třeba začít tou o hroznech, nezralých proto, že jsou příliš vysoko. Ezopovské příměry jsou nejen mravoučné, ale i vtipné, a vztahují se k němu stejně jako k ostatním. Když (v českém překladu Bronnenovy knihy) uvažuje: "Chceš-li vykakat pěknou kupku, hlaď se jak Solón po svém pupku", víme, že tahle metoda u něj fungovat nebude, že je jen pro svobodné a bohaté... Valčanovův film se na Ezopa dívá podobně, jako na bojovníka za svobodu, svoji i své komunity, jak na vtipálka, který nešetří druhé ani sebe. Přesto, že není úplně přesvědčivý a dotažený, a je snad až příliš podřízen estetice "československého filmového boomu šedesátých let", patří k filmům, které přežily se ctí. (10.06.2015)

Tento Ezopův životopis sice docela přesvědčivě popisuje dobu Ezopova života, ale ona intermezza ze současnosti narušují celkově dobrý dojem z filmu. Ezop, jenž toužil po své vlastní osobní svobodě, aby se nemusel podřizovat svým pánům, vždy, když má svobodu téměř v rukách o ni přichází, ale to jeho úsilí ještě stupňuje. Film, který nabádá obyčejný lid k touze po svobodě, se nelíbil tehdejšímu bulharskému režimu a byl zakázán. Nejzajímavější je sledovat, jak na Ezopovy sarkastické bajky reagují osoby, jimž byly bajky adresovány, nestalo se po celý film, aby to nebyla osoba výše společensky postavená. Zároveň Ezopův vliv na dav, po převyprávění jedné bajky lidé naprosto obrátili názor opačným směrem, než původně, hned na to ovšem se obrátili proti Ezopovi. Měla to být alegorie na nestálost názoru masy lidí nebo jen nedůvěryhodný moment? Velice zajímavá byla kopodukce s Československem a účast českých herců na natáčení filmu. Kamenný výraz v tváři Radovana Lukavského se naprosto věrbě hodí na roli vysokého politika a i Josef Kemr byl vhodně osazen do role slabošského Ezopova pána filosofa Xanta. (26.12.2007)

Sice trošku náročná, ale nádherná, velkolepá podívaná na 6 st. př.n.l. Otrokáři, boj za svobodu, "pohádková" vychytralost hlavního hrdiny, mocenská rozmařilost, klasické politické špinavosti, které přetrvaly dodnes, a to vše s nejlepšími českými herci své doby. Zdeněk Liška tomu dodává, jako vždy, dokonalou atmosféru a výpravný antický snímek je na světě. Ve filmu je také docela zajímavá myšlenka z budoucna. (12.10.2012)

Kostra příběhu slouží prakticky jen ke slepení Ezopových tezí, vše je příliš doslovné - na antické drama odkazující chóry, slow-motionové emoční záchvěvy hlavního hrdiny nebo jeho moralistické proslovy ze "současnosti". Na jedné straně snaha o realističnost, záběry násilí nebo třeba odhaleného prsa, na stranu druhou občas až otravná stylizace. A kdo by nevěřil, že Čepek může někdy vypadat špatně, postava faraona s ofinkou je mu odpovědí. (09.02.2013)

K tomuto filmu mám zvláštní vztah. Nachomýtnul jsem se totiž k jeho natáčení. Začátkem srpna 1968 jsem byl s tatínkem na zájezdu v Bulharsku. Rekreovali jsme se v jistém přímořském letovisku. Jednou jsme obědvali v hotelové restauraci a já jsem si všiml, že tam obědvá také herec Josef Kemr. Jedl rybu, my ostatně také, moc velký výběr jídel v té restauraci neměli a navíc Bulhaři do všeho cpali zeleninu. Po obědě jsem se šel podívat po okolí, jestli tam nejsou nějaké přírodní krásy. Ani jsem nemusel chodit moc daleko a přišel jsme na místo, kde se natáčel film. Tedy momentálně nenatáčel, protože filmaři měli nějakou pauzu. Přírodních krás tam bylo plno, hlavně spousta ženských. Byl jsem ve věku, kdy jsem se o ženy už živě zajímal. Spoléhaje na to, že vypadám starší než jsem, klidně tak na šestnáct, jsem jednu slečnu oslovil a dal jsem s ní řeč. Dozvěděl jsem se, že se tam točí film Ezop v československo-bulharské kooprodukci a ona že v něm hraje jednu z menších rolí. Prostě jsme si chvíli povídali. Snímek jsem viděl až dnes a byl jsem zvědavý, jestli tu herečku poznám. No, nepoznal jsem ji, v tom filmu hrálo těch balkánských krasavic víc. Zanedlouho poté, co jsme se s tátou vrátili ze zájezdu domů, obsadila ČSSR sovětská vojska. – Film je dnes poněkud pozapomenutý, v tuto chvíli má pouhých 232 hodnocení, mě však velmi mile překvapil a líbil se mi. Docela chápu, proč jej bolševik zakázal. Tehdy muselo působit jako zlomyslné podobenství totality skoro všechno a tohle neslo i docela svobodomyslné morální poselství. Také se tam formou vstupů z tehdejší současnosti připomíná, že žádný podělaný režim netrvá věčně a že časy se mění. Budiž nám to útěchou i dnes. (03.09.2023)