Agnus dei

Jeden z té celé řady drsných příběhů, které způsobila válka. Jeden z těch předpokladů, kdy se z člověka stává zvíře a způsobuje tolik zla, že si ho nedovede ani připustit. Hodně tvrdý film, u kterého každých dalších pět minut netušíte, co na Vás vybalí a proto po celé dvě hodiny žijete s takovým tím knedlíkem v krku a čekáte, co dalšího se těm jeptiškám ještě přihodí. To podporuje i skutečnost, že toho jeptišky sami moc neřeknou a víc za ně mluví atmosféra daného filmu a prostředí, ve kterém se film odehrává. Závěr je hodně silný a dokazuje, že lidskost dokáže zvítězit i tam, kde by to člověk nejmíň čekal. (31.03.2017)

Keď k nám konečne prišlo udatné vojsko opitých saldatov, ktorým sa akoby zázrakom v sovietskej armáde podarilo prežiť a zozadu ich neodstrelil vlastný dôstojník za to, že urobili krok späť, ako fúzatý psychopat Stalin vo svojom výnose prikázal, začali Európu "oslobodzovať". A oslobodzovali ju veru statočne. Len v Berlíne za prvý týždeň v sovietskej zóne hlásili cca 2 milióny znásilnených žien. Či starenka, či mníška, prefajčenému vodkárovi to jedno. To nebol žiadny Puškin či Dostojevskij, to bol proste rabovač a násilník, že aj u nás stará generácia spomínala, že Nemci boli 100 krát slušnejší než páchnucí boľševici z východu. Každopádne film sa s tak silnou témou nepopasoval dostatočne. Mal na viac, tá emócia, ktorá z toho šla a tie osudy novorodencov, to malo byť určite predstavené silnejším spôsobom, rovnako tak znásilnenia a poroba, potupa od tých vulgárnych alkoholikov. Najsilnejšia tu tak nakoniec bola záverečná skvelá hudba On the Nature of Daylight od Maxa Richtera, ktorá sa už objavila v niekoľkých filmoch vrátane Prekliateho ostrova či Disconnect. (31.10.2022)

Že Ivan příliš nerozlišoval mezi osvobozovaným a dobývaným územím, to se dávno ví, ale nemyslím si, že Agnus Dei je primárně o tom. Já tenhle příběh vnímám jako střet toho, čím by mělo být křesťanství s tím, co by křesťanstvím rozhodně být nemělo. Okolnosti, které k této konfrontaci vedou, beru spíš jenom jako hodně zdařilou, ale pořád jenom kulisu. Atmosféra na jedničku, herecky filmu vládne castingová pecka v podobě dua Agata Buzek-Lou de Laâge a tak jediná výtka míří ke stopáži. O dvacet minut méně a hodnotil bych asi maximálně. 85% (22.10.2016)

Hodně silné téma, které má potenciál na silný příběh. Fontaine si s ním poradila se ctí, přesto to občas trochu dře. Celý film asi nejvíc zabíjí jeho monotónnost, chybí mu zásadní dějový oblouk, protože po pár minutách se točí pouze kolem rození jednotlivých jeptišek, které je víceméně pořád stejné. Moc tomu nepomáhá ani extrémně pomalé tempo, které by někdy potřebovalo malinko zrychlit. Také ústřední konflikt mezi mladou sestřičkou a abatyší kláštera není úplně vytěžen a překvapivě dost vyšumí. Chápu, že Fontaine chtěla historii zachytit asi věrně, nicméně v rámci atraktivity a zajímavosti možná mohlo dojít ke střetu některé z jeptišek s abatyší (nebo ostatními jeptiškami). Každopádně tu ale nechybí potřebná atmosféra izolovaného světa kláštera, nejistoty končící války a také určitého strachu z nevyzpytatelného chování všech vojáků. Prvotřídní jsou též herecké výkony, mezi nimiž vyniká Lou de Laage, která je výborně civilní a v tom nejlepším slova smyslu nenápadná, i ostatní představitelky jeptišek jsou ale fantastické. Mezi všemožnými povrchními hollywoodskými kousky je Agnus Dei příjemným evropským osvěžením, které reflektuje bolestivou problematiku, jen je škoda, že autorka nešla trochu víc na dřeň a nevyčerpala úplný potenciál. 70 % (01.10.2017)

Námetovo veľmi silné, ale po dejovej stránke to až taká sláva nebola. Naši "hrdinskí" osloboditelia sa k obyvateľom často zachovali ako k nejakému odpadu, ku ktorému si môžu dovoliť všetko. Úbožiaci čo si takéto niečo dovolili! Odkrývanie tejto často tabuizovanej témy bolo však to najlepšie z tohto filmu, a samozrejme ešte postava Mathilde (v prevedení sympatickej Lou de Laâge), ktorá takto nezištne chodia pomáhať. Ale inak vývoj deju dosť slabučký, a ten záver z môjho pohľadu dosť nereálny. Takže tak, 3*. (13.10.2016)