Agnus dei

Ačkoliv takové prcání jeptišek musí být pěkný opruz, asi něco jako těch sedmdesát nemotorných panen, kvůli nimž se muslimáčtí milovníci tak rádi rozprskávaj na veřejných prostranstvích, „hrdinní osvoboditelé“ naložení v samohonce suchými benediktýnskými betmeny s bobry po pupek rozhodně nepohrdnou a s gustem vykropí klauzuru celému Godhemu. Půlka dormitáře pak poskvrněně počne pravoslavné Ježíše a abatyše má syfla. Docela škoda, že film začíná až po tom slavném prznění, kdy už maj holky alergii na svíčky a na kolech zpátky sedla, mohla to být pětková záležitost. Takto jde jen o vcelku solidně atmosférické, místy hypnotické (zív) rozpaky vypláchlých nevěstek Kristových, co tomu řekne Fousatej strejc, až jim jednoho dne při vstupu do stratosféry udělá svatý Petr prohlídku tělesných dutin a zjistí, že jim bez odporu narve dva nenechavé prsty až k děložnímu čípku. (06.01.2017)

Spoilery! Velmi pozitivně oceňuji myšlenku filmu a taky to, co byla mladá stážistka ochotná riskovat pro pomoc několika sestrám, neboť se zde prý vychází ze skutečné události. Nezbavím se ovšem přesvědčení, že se to dalo naservírovat divákům mnohem příjemnějším způsobem. Velmi záhy se prokeclo, že benediktínky nechodil v noci navštěvovat na lože Duch Svatý, nýbrž nadržení ruští vojáci. A mnohdy jim dokonce zanechali v těle nějakou tu památku na večerní jednostranné radovánky. Dost dobře nechápu, jak pro někoho může být sexuální zážitek uspokojující, když se odehrává bez výrazného zapojení toho druhého, ba dokonce proti jeho vůli. Proti gustu ovšem žádný dišputát. Klášter se velmi rychle proměnil v porodnici a divák celou stopáž sledoval, kterak rodí jeptišky, což mě asi po druhém porodu jaksi přestalo bavit. Čekal jsem něco trošku jiného. Očekával jsem přehlídku hrůzností, hnusu a nekonečného prznění nebohých jeptišek. To vše se odehrálo dávno před dějem tohoto snímku. Divák byl vhozen do děje až posléze, aby sledoval pouze následky, což nebylo ani zdaleka tak zajímavé, intenzivní a poutavé, jak to býti mohlo. Značné zklamání. (25.04.2017)

Hodně silné téma, které má potenciál na silný příběh. Fontaine si s ním poradila se ctí, přesto to občas trochu dře. Celý film asi nejvíc zabíjí jeho monotónnost, chybí mu zásadní dějový oblouk, protože po pár minutách se točí pouze kolem rození jednotlivých jeptišek, které je víceméně pořád stejné. Moc tomu nepomáhá ani extrémně pomalé tempo, které by někdy potřebovalo malinko zrychlit. Také ústřední konflikt mezi mladou sestřičkou a abatyší kláštera není úplně vytěžen a překvapivě dost vyšumí. Chápu, že Fontaine chtěla historii zachytit asi věrně, nicméně v rámci atraktivity a zajímavosti možná mohlo dojít ke střetu některé z jeptišek s abatyší (nebo ostatními jeptiškami). Každopádně tu ale nechybí potřebná atmosféra izolovaného světa kláštera, nejistoty končící války a také určitého strachu z nevyzpytatelného chování všech vojáků. Prvotřídní jsou též herecké výkony, mezi nimiž vyniká Lou de Laage, která je výborně civilní a v tom nejlepším slova smyslu nenápadná, i ostatní představitelky jeptišek jsou ale fantastické. Mezi všemožnými povrchními hollywoodskými kousky je Agnus Dei příjemným evropským osvěžením, které reflektuje bolestivou problematiku, jen je škoda, že autorka nešla trochu víc na dřeň a nevyčerpala úplný potenciál. 70 % (01.10.2017)

Film nám popisuje málo známu kapitolu z konca 2. svetovej vojny, a bol zrekonštruovaný podľa zápiskov v denníku francúzskej lekárky Madeleine Pauliacovej. Táto lekárka od apríla 1945 pôsobila na oslobodenom území v Poľsku a Sovietskom zväze ako dobrovoľníčka Francúzskeho červeného kríža. V decembri 1945 vojaci Červenej armády znásilnili 15 rehoľných sestier a zabili ich, zostávajúcich 10 bolo opakovane znásilňované, niektoré 40x až 50x a päť z nich otehotnelo. Táto lekárka im pomáhala v naprostom utajení pri pôrodoch. Na Poľsku si počas vojny vybili zlosť Nemci, Rusi ale aj Francúzi, smutné na tom bolo to, že sa to týkalo aj mníšok. Takéto veci si treba pripomínať. Týchto vojakov oslabovala túžba po pomste, vo vojne prišli o priateľov, manželky, deti a po Nemcoch im ostali v ich vlasti iba spálené dediny a množstvo hromadných hrobov. Faktom bolo aj to, že útoky na civilistov sa rozmohli ďaleko skôr ešte pred príchodom Červenej armády do Poľska a Nemecka. Samozrejme aj nacisti znásilňovali ženy na dobytých územiach, včetne Rusiek a umiestňovali zajaté ženy do nevestincov. Ale vojaci Červenej armády na obsadenom území sa mnohokrát chovali ako nepríčetní a ich obeťami sa stávali ženy každého veku, ktoré boli často hromadne znásilňované a potom aj zavraždené. Po vojne sa to zamlčovalo, len v samotnom Berlíne spojenci znásilnili okolo 100 tisíc žien a na celom území Nemecka okolo 2 miliónov.Skutočný rozsah znásilňovania sa tak skoro nedozvieme, nakoľko archívy sovietskych vojenských tribunálov, sú stále neprístupné.Ruský parlament nedávno schválil zákon, podľa ktorého hrozí pokuta a 5 rokov väzenia každému, kto by hanobil povesť Ruska za 2. svetovej vojny. (10.04.2017)

Jeden z té celé řady drsných příběhů, které způsobila válka. Jeden z těch předpokladů, kdy se z člověka stává zvíře a způsobuje tolik zla, že si ho nedovede ani připustit. Hodně tvrdý film, u kterého každých dalších pět minut netušíte, co na Vás vybalí a proto po celé dvě hodiny žijete s takovým tím knedlíkem v krku a čekáte, co dalšího se těm jeptiškám ještě přihodí. To podporuje i skutečnost, že toho jeptišky sami moc neřeknou a víc za ně mluví atmosféra daného filmu a prostředí, ve kterém se film odehrává. Závěr je hodně silný a dokazuje, že lidskost dokáže zvítězit i tam, kde by to člověk nejmíň čekal. (31.03.2017)