Tak dlouho tě miluji

Předvídatelné a postavené na chybných premisách (smrtelnou chorobu dítěte lze jen těžko utajit). Jenomže tenhle film je tichý, decentní a cituplný. Bez zbytečných "cingrlátek" a nabubřelosti. Kristin Scott Thomas hraje "jako z partesu" a konečně neplýtvá talentem v nablblé comixové adaptaci nebo hříčce bez hlubšího ponoru (jedna hvězda putuje přímo za ní; celkem tedy solidních a poctivých 3,5*). (15.04.2012)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Návrat z vězení po patnácti letech asi není jednoduchá záležitost, zvlášť když se vrací matka odsouzená za vraždu vlastního syna. Kristin Scott Thomas v dramatu ženy hledající cestu zpátky do života. Velké herecké sólo. Zásadním poselstvím je, že "není člověku dobře samotnému" a pokud má kolem sebe lidi, je schopen zvládnout mnohá úskalí. A i najít cestu ke své málem zapomenuté sestře...80% (07.03.2013)

Nazvat tohle mysteriozním dramatem mi přijde poněkud odvážné. Hlavní hrdinka je poněkud uzavřená, čili to, že ji právě propustili z vězení, kde si odseděla 15 let za vraždu vlastního dítěte, se divák dozvídá velmi pozvolna (pokud si ovšem nepřečte obsah na čsfd). Takže jediná "záhada" je to, proč to vlastně udělala. Ač v tomto směru nejsem žádný génius, tohle jsem asi tak v půlce filmu odhalila, když navíc vyšlo najevo, že je (byla) lékařka. Přesto mi předložený motiv přijde dost nevěrohodný. Navíc na to, aby za takový čin dostala u nás 15 let, by to nebohé dítko musela přinejmenším umlátit lopatou, a to ještě kdoví jestli. Celé to tudíž zachránilo civilní herectví Kristin Scott Thomasové a její krásná anglická francouzština, za což dávám tři hvězdy a neberu to jako zbytečně promarněné dvě hodiny života. (17.01.2011)

Docela mě to zklamalo. Jedná se o drama, kterým se divák musí vyloženě prokousávat, snažit se dostat na tu správnou vlnu, ale mně se tohle prostě nepovedlo. Zhruba od poloviny film ztrácí tempo, množí se scény, které jako by nebyly dotažené do finále nebo mi z nich zkrátka nic neplynulo.. Oceňuji, že se zbytečně netlačí na pilu a přesto má příběh uvěřitelnou hloubku, nicméně mě nedojal a na konci jsem si musel skoro oddychnout. (21.04.2009)