아기와 나
Baby and I
Obsahy(2)
Joon-soo (Keun-suk Jang) je rebelujícím mladíkem ve věku, v němž si mladí často rádi myslí, že jim patří celý svět. Svůj atraktivní vzhled prodává snadno jedné dívce za druhou, za což ho spousta jeho chlapeckých přátel zrovna dvakrát nemusí. A podobně reagují i jeho rodiče, kterým se jeho excentrické chování zajídá stále víc a víc. Kdyby tak jen nepostrádal byť sebemenší smysl pro zodpovědnost. Joon-soo je ale tvrdohlavým mladíkem, smýšlejícím o sobě přesně tak, jak o sobě mladí často smýšlejí. Jednoho dne se ale vrací do prázdného domu. Záhy zjišťuje, že jej opustili dokonce vlastní rodiče, jejichž číše trpělivosti přetekla, a protože Joon-soo ve vlastní sociálně-konstruktivní krátkozrakosti nenalézá nic diskriminujícího, rozhoduje se pro velkou večerní oslavu začátku jeho nového života. Ještě to stejné odpoledne vyráží na nákup všeho potřebného, když v tom se mu v nákupním košíků zjevuje malé dítě. Konsternovaný Joon-soo se po chvíli tupého zírání rozhoduje vyhledat jeho svěřence, to se mu ale nedaří. A nedaří se mu to ani po několika dlouhých hodinách. S nalezencem se vrací zpět domů. Samozřejmě se jej snaží zbavit všemožnými i nemožnými způsoby. Osud jej ale vždy spojí opět dohromady. A protože Joon-soo navštěvuje střední školu, jeho narůstající absence začíná být problémem, který po ředitelském napomenutí řeší rázným, ale racionálně odůvodněným způsobem; bere s sebou do výuky i nalezené dítě. Díky tomu si zasluhuje nejenom pokárání, ale také okamžité vyloučení. Zdecimovaný Joon-soo se rázem ocitá v nejsložitějším období svého života, z něhož mu dokáží pomoct jen ti nejbližší. (Conspi)
(viac)Recenzie (30)
Možná to mělo působit vtipně, ale hlas dítěte, který namluvil starší muž, na mě spíš působil odpudivým dojmem. A tak nějak celkově mě to moc nebralo. Prošlo si to přesně těmi fázemi, kterými si takový počin standardně projít má, nic nepřekvapí, nic tu není nadprůměrného, abych vám mohla říct "ano, protože tam bylo XY, určitě se na to mrkněte!". Tak nějak jsem si k tomu sedla, koukala, nenadchlo, pak to vypnula a za pár minut už ani nebudu vědět, že jsem to viděla. Silně nadhodnocený film. ()
Hlavně mi to připadlo chvílemi trapné. Současně to má zábavné momenty, hezká místa a chtěl bych vidět další vývoj vztahu hlavního hrdiny s Kim Byeol (chvíle, kdy holka na "krásného kluka" zareaguje tak, že stále s otevřenou pusou vytáhne mobil a vyfotí si ho, mě nadchla). Hlas, který namluvil myšlenky malého dítěte, mě vyloženě lezl na nervy. Přehrávání bylo snad až moc. Zato motiv učitelky, která jde pomoci svému studentovi na policejní stanici, aby ji stále považovali za matku dítěte, byl super. Směs pozitiv a negativ. Chvílemi jsem uvažoval, že nedokoukám, ale na nižší hodnocení to zase není. Jdu hledat, jestli Kim Byeol nehrála v něčem lepším :). ()
Hojne nadhodnotím, lebo som sa výborne bavila. Kórejci majú neskutočne originálny humor. Keď som začula hlášku: "Kto mi uverí, že mám dieťa, lebo som nemal peniaze na kondóm," takmer som si cvrkla od smiechu. Bábo bolo na zjedenie, kto by si ho neobľúbil. Celkovo príbeh plynie prirodzene, preto som nič iné neriešila. ()
Jiný kraj, jiný mrav a jiný pohled na kinematografii. V korejské veselohře je nejspíš normální, že jinak sympaticky podaná učitelka mlátí žáky baseballovou pálkou přes zadek. Vůbec k fyzickému násilí zde mají blízko všichni a spouští ho i pranepatrné důvody. Asi jsou Korejci hodně kontaktní a vzteklý národ, dle tohoto filmu tedy. V příběhu se mísí kýčovité melodrama s občasnými komickými momenty a s náznaky drsného sociálního dramatu. Skoky v ději jsou občas přímo obdivuhodné. Závěrečný, očekávatelný, twist se vůbec nevysvětlí a přejde se jedním brutálním střihem. /17. 6. 16./ ()
Roztomilá komedie, která pobavila řadou úsměvných momentů a kde svůj čas dostaly i dojemné chvilky, ale na rozdíl od jiných asijských filmů se jí nepodařilo vtáhnout mě natolik, abych se do ní bez výhrad ponořil. Možná za to může příliš mnoho až příliš expresivních gest, příliš přehrávaného křiku, křečovitých scén, nebo nepříliš plynulý vývoj postav a vztahů, kterým jsem tak úplně neuvěřil, stejně jako příběhu, místy prázdnému jindy zase ukvapenému či bezradnému, zahýbajícímu občas do malých slepých uliček. Ale Byeol Kim, ta nemá chybu a mnohé zachraňuje. ()
Galéria (35)
Reklama