See prang

Čtyři představy thajských režisérů, jak má vypadat horrorová povídka (kaidan). První povídka bez jediného proneseného slova, skvěle vygradovaná. Druhá povídka je důkazem toho, že přestože jsou drogy v Thajsku nelegální a tvrdě postihované, šikovný režisér si zvládne namíchat takovou směs houbiček, že pak dokáže natočit nemyslitelnou fantasmagorii. Ale správně krvavé. Třetí povídka je na humornou notu, cituje spoustu filmů a na cca 5 filmů je zde docela solidní a úmyslný spoiler. Za mě nejlepší. A bohužel, poslední povídka mi moc nesedla, je asi nejklasičtějšího typu, ač v nejvíc netypickém prostředí (na palubě letadla). Špatný dojem nejspíš kvůli oběma herečkám a tomu, jak se brala přehnaně vážně a seriozně. Povídky jsou pospojovány zpravidla jen jednou zmínkou nebo souvislostí, fugují samostatně. 5/1/5/3 (08.06.2013)

1)Režisér Youngyooth Thongkonthun doteď natáčel převážně komedie a tak tohle pro něj byl první těžký křest ohněm, co se hororového žánru týče. No a nedopadlo to vůbec špatně. Úplně si vystačil s jednou herečkou, malým bytem a mobilním telefonem. Atmosféra sice zezačátku postrádá potřebné napětí, ale postupem času šlo ve vzduchu vycítit zlepšení. Sice nešlo o nic převratného, u čeho bychom lapali po dechu, ale určitě to byla příjemná změna oproti těm všech černovláskám lezoucích odevšad. Jen ten konec byl takový hodně zmatený, ale na efekt dobré. Rozhodně mě to příjemně navnadilo na další příběhy. 2)Tentokrát nás dostanou do varu již pěkně od začátku. Surové chování zdejší mládeže určitě v nikom nevykouzlí úsměvy ve tváři, ale spíše opovržení. Jaké však bylo mé překvapení v tom, kam se začal tento snímek ubírat dále. Režisér má rád zřejmě pořádné extrémy (Asiati jsou občas pěkní úchyláci) a tak se diváci dočkají několika velice podařených záběrů, při nichž se slabším povahám možná zvedne kufr. Bohužel na druhou stranu je zřejmá i oduševnělá masturbace nad digitálními efekty, které se tedy nepovedli vůbec a kvalitu příběhu srazili v některých momentech dolů. I tak mi však druhý příběh nadlouho utkví v paměti, protože něco takového se hned tak nevidí. Pochválil bych především práci kameramana, který odvedl pořádný kus práce. 3)Tak tento příběh mnozí označují za nejslabší článek a i v mých očích byl asi nejhorší. To však neznamená, že by mě tato průměrná podívaná nezaujala. Ba spíše naopak. Alespoň už teď vím, že nebudu ve stanu spát nikdy uprostřed. Navíc je vše pojato spíše jako taková hororová komedie i když s tímto označením budu opatrný. Některé dialogy byly trefné, jiné trapné, ale to už tak většinou bývá. I zde se podařilo režisérovi „místy“ vystihnout opravdu skvěle ponurou atmosféru a i samotný závěr bude pro leckoho nečekaný. 4)Říká se to nejlepší nakonec a já s tím souhlasím. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si zde vytvořenou atmosféru užíval asi nejvíce. Když pominu fakt, že tu hrála asi nejpěknější herečka, tak napětí by se dalo v určitých pasážích doslova krájet. Již samotná představa, že musíte letět několik hodin s mrtvolou vedle sebe je zneklidňující a co teprve, když se začne odehrávat něco mnohem horšího. Jde jen o iluzi? Může naše svědomí vytvořit něco tak hrůzostrašného, zvláště když ho nemáme zrovna dvakrát čisté? Finální vygradování bylo důstojným rozloučením s touto minisérií. (26.04.2012)

Čtyři strašidelné povídky v podání čtyř thajských režisérů specializujících se na horrory. Těšil jsem se především na třetí a čtvrtou od tvůrců Shutter a Alone... V Happiness se mladá nezaměstnaná dívka s nohou v sádře oddává v bytě smskové komunikaci. Příjemná bude jen ze začátku... Režisér pravděpodobně nevěděl, jakou podobu dát předpokládanému finálnímu elementu. Neměl vůbec šťastnou ruku... 6/10 _ Tit for Tat má na svědomí režisér Body #19, což je zásluhou digitálních bubáků, kamerových obletů a místy chaotického střihu pěkně poznat. Autor jakoby chtěl napodobovat styl bratří Pangů. Více vizuální střídmosti a krvavá okultní povídka by byla hned údernější... 6-7/10 _ Na In the Middle je vidět, kdo z režisérského tandemu stojícím za nejlepším thajským horrorem zřejmě tahal při natáčení za kratší provaz. Příběh 4 kamarádů sjíždějích na člunu řeku absolutně ničím nepřekvapí... 6/10 _ Režisérský čtyřboj vyhrává s přehledem Parkpoom Wongpoom! Řemeslně nejvytříbenější segment, Last Fright, o podivném pasažérovi a vystrašené letušce na palubě letadla zdobí asi největší porce napětí. Méně sázky na jistotu a více šoku a bylo by to lepší, než za 8/10. _ Celkově dobře koukatelné, ale vzhledem k tvůrčí sestavě mírné zklamání. (16.08.2008)

HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Happiness - Překvapilo mě to. Sice je to už několikrát opakovaný nápad, ale i přesto mě tohle zaujalo. Už jenom tím, že filmu se mluví pouze prostřednictvím SMSek. Ve finále jsem ale čekal něco trochu víc, ale i tak, je to povedené a má to atmosféru. (4*) Tit for Tat - Ta strašně sílená akční kamera mi nehorázně lezla na nervy, naštěstí čím déle o šlo, tím byla kamera normálnější a tak jsem se nakonec dočkal celkem zajímavé pointy, nějakého gore a samotného gore finále. Jen škoda toho debilně natočeného začátku, no... A tu lekačku úplně na konci si taky mohli odpustit, přišlo mi to trapné. (3*) In The Middle - Zprvnu napínavý a těžko odhadnutelný, později zábavný hororový příběh o partě kamarádů, co jsou na výletě na raftu, rozebírají filmy, vtipkují, jenomže pak se všichni v člunu převrátí a přijdou o jednoho kamaráda. Nebo snad ne? I ten konec, který jsem čekal (avšak to bylo záměrné) mě pobavil a postavy mi byli sympatické. Kupodivu plný počet, bavilo mě to. (5*) Last Fright - Ta prostřední část je na mě utahaná, ale ty ostatní fungují skvěle. Prostředí letadla je celkem zajímavé a dokonce i děsivé, akorát se to tam musí zmáknout tak, aby to ani chvíli nenudilo. Tady to sice nudilo, ale jen pár minut někde uprostřed, jinak mě to bavilo. (4*). CELKOVÉ HODNOCENÍ: Velké překvapení. Tohle bych do Thajska nikdy neřekl a už vůbec bych neřekl, že by se mi povedlo narazit na povídkový horor, kde by se mi líbili všechny povídky. Za mě je vítěznou In The Middle a odhadl jsem dobře, že je od Banjonga Pisanthanakuna, se kterým jsem se seznámil už v první Abecedě smrti, kde měl písmenko N a jeho část pro mě dopadla jako jedna z nejlepších, takže tu mám kandidáta na nového oblíbeného režiséra, ještě uvidím, co mi předvede u celovečeráku. Ale i ostatní povídky stojí za to, takže tohle doporučuji a chystám se na dvojku. A to jsem zhlédnutí toho odkládal strašně dlouho, ale nakonec to stálo za to. A jelikož je to hodně velké a milé překvapení, dám tomu i slabounkou pátou hvězdu. (23.09.2018)

Čtyři hororové povídky na duchařské téma. 1. Happiness - vcelku příjemná záležitost, navíc s pohlednou dívčinou v hlavní roli, a obejde se zcela beze slov. Finální napětí by se dalo krájet..60% 2. Tit For Tat - pro mě osobně největší zklamání čišící zřejmě z nedomrlé trikové stránky a zběsilého pojetí vyprávění, myšlenka vcelku dobrá, provedení příšerné - 30% 3. In the middle - lehce komediální vyprávěnka s vtipnými odkazy na duchařské majstrštyky Šestý smysl či Ti druzí, masky se navíc vcelku povedly a i když pointa byla předem jasná, tak se tahle jednohubka povedla - 60% 4. Last Fright .. tak tohle je ta nejlepší asijská duchařská škola, ty dlouhovlasé potvůrky já prostě můžu pořád a jedna lekačka je vážně na posrání se -90 %. Podtrženo, sečteno - příjemné 3 hvězdičky a těším se na druhý díl s pěti povídkami. (10.10.2013)