Obsahy(1)
Zabit jen proto, že neotevřel dveře bytu, mladá dívka zastřelená kvůli tubusu na výkresy, stovky zraněných, desítky mrtvých - tragická bilance prvních dnů okupace spřátelených armád. Tajné dokumenty o zvěrstvech, které dlouho ležely ukryté na kriminální policii, po čtyřiceti letech poprvé spatří světlo světa v dokumentu Š. Horákové a J. Nováka
Nový dokument ostravského televizního studia vznikl v rámci cyklu Osudové osmičky. Dokument odhaluje fakta o zvěrstvech, která dlouhou dobu ležela ukryta na kriminální policii a později v soukromém archivu. Ta spatří světlo světa po čtyřiceti letech. Na začátku byl unikátní soubor materiálů, které měly být dávno skartovány. Bývalý příslušník kriminální policie městské správy VB v Praze jej uchovával v šanonech odloženého případu a nakonec jej po roce 1988 přemístil k sobě domů, když od policie odcházel. Strohé policejní svodky obsahují hlášení ze srpna 1968. Minutu po minutě je zaznamenán průběh dramatických střetů civilního obyvatelstva se spřátelenými ozbrojenými silami. Jen v Praze bylo v prvních dnech okupace usmrceno 25 lidí a zraněno téměř 400, na řadě dalších byly spáchány rozličné další zločiny. Devět různých svědků těchto událostí hovoří o své vlastní zkušenosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Ťažko sa to počúva, najmä úplný záver, v ktorom sa stratila spravodlivosť. Podaktoré životné príbehy nesmierne kruté, pričom plusom je pár autentických výpovedí "páchateľov", no zároveň prezentovanie názorov tých protagonistov zo "spriatelených armád", ktorí nedokážu pochopiť vnímanie ľudí, ktorých prišli "zachrániť". Z tohto pohľadu má dokument naozaj odvahu a obrovské plus za snahu o objektívnosť, nakoľko poukazuje aj nato, že nie všetci boli tí zlí, no bohužiaľ, boli vrchnosťou uvedení do tragického omylu, na ktorí dopadli ako inak, obyčajní ľudia .. ()
Vyčerpávajúce spracovaním aj témou samotnou. Hodinová prehliadka zastrelení a postrelení sa totiž nepočúva príjemne. Avšak 21 rokov sa o tomto nesmelo hovoriť. Minimálne z tohto dôvodu a z dôvodu piety k obetiam politicko-mocenskej svojvôle predstaviteľov ZSSR, PĽR, MĽR, BĽR a NDR, ktorých vojská neohlásene vtrhli na územie Československej socialistickej republiky v roku 1968, veľmi potrebný. Každá z civilných obetí bola obeťou zločinu, pretože okupácia bola zločinom. A je úplne jedno, či sa niekto z postihnutých bránil voči vojskám zbraňou. Monotónnu tému oživili dve epizódy - prvou je tá o statočnom postoji policajta, ktorý roky v archíve a neskôr v kotolni ukrýval dokumentáciu o zločinoch armád Varšavskej zmluvy na území ČSSR. Druhou je zmienka o výsmešne nízkom odškodnom, poskytnutom poškodeným v čase okupácie i po nej. A tak, ak má mať slovanská mytológia vzájomnosti hmatateľnejší rozmer, tak by Rusko malo na základe spoločnej žiadosti českej aj slovenskej vlády poskytnúť každej pozostalej rodine po zastrelenom milión eur a postrelenému, zranenému a znásilnenej (resp. ich pozostalým) pol milióna eur. To by bolo skromné satisfakčné gesto voči obyčajným ľuďom. Pokiaľ sa tak nestane, bude politika na oboch stranách barikády, vždy ako doteraz, slúžiť len hrám oligarchov, poskytujúcich si miliardové štátne pomoci, sanácie bánk a podobné zvrhlosti s ústami plnými politiky pre občana a s praktickými skutkami v prospech skutočne vládnucich zmrdov (čiže majiteľov bánk, finančných špekulantov a vlastníkov rozvetvených výrobno - developersko - obchodných komplexov). ()
Dokument o zločinech je založený na výpovědích pamětníků srpna 1968. Výborné archivní záběry, skvělý komentář. Pouliční lidovou slovesnost v podobě nápisů, anekdot (Neplivejte do vzduchu - poškodíte ruské bombardéry.) přebíjejí v tomto dokumentu tragické příběhy, na něž pamětníci vzpomínají… "Přátelská pomoc" s krvavým nádechem... ()
Srpnové události prostřednictvím lidí, kteří se stali přímými svědky vražd, zranění a jiných konfrontací s příslušníky invazivní armády. Vojáci, kteří se na našem území pohybovali s ostrými zbraněmi v rukou a s právem použít je pokaždé, pokud pocítí náznak odporu či protiútoku, toho často využívali, sem tam i po alkoholovém večírku (viz případ Jičín). K tomu, aby se člověk stal terčem útoku stačilo třeba, že neuposlechl příliš rychle rozkazu zastavit , že držel v ruce "podezřelý předmět" (lepenková tuba na výkresy = panzerfaust) a nebo byl prostě v nesprávný čas na nesprávném místě. Získaná svědectví byla jednak ze strany obětí ale také ze strany "osvobozující" armády, přičemž svědectví obětí byla velmi živá a svědectví pachatelů velmi mlhavá a plná oken. ()
Je určitě zajímavé sledovat unikátní záběry, archivní materiály po tolika letech. I jednotlivé příběhy jsou zajímavé a je smutné, že tragicky dopadly i osudy těch, kteří se do ulic vůbec nevydali. Výpovědi, vzpomínky a fotografie dohromady tvoří ucelený dokument. Pravda je, že dnes těžko nahánět ty, kteří pocítili díky zbrani moc a začali se chovat hůř jak zvířata. Je to nakonec stejně vždycky o lidech. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama