Na sklonku života

Zhlédne-li člověk tento polský snímek v rámci festivalu dokumentárních filmů, musí si nutně položit otázku: A tohle měl být dokument? Je to tak trochu drsnější Babí léto po polsku. Starý herec se rozhodne dát po smrti své tělo na vědecké účely a my jsme svědky jeho průzkumu, jak to celé vlastně chodí. Snaží se při tom vypořádat se svými závazky, ale hlavně stářím, sám říká, že má obsesi - přemýšlet nad otázkou smrti - kolem čehož se furt jaksi tvůrci jaksi rozvleklým zpsobem motají. Kromě toho, že nahlédnete do zákulisí piteven a institucí, kde se těla pro vědecké účely léta uschovávají, nemá tento film takovou informační hodnotu, jakou bych čekala. (25.10.2008)

Záměrem nejspíš bylo natočit šokující dokument. Když pominu nadužívání filmové střihu ve snaze zachytit jakousi „rozkladnou“ atmosféru, s dokumentem tohle tak jako tak mnoho společného nemá. Alespoň co se týče množství obsažených informací jakékoliv hodnoty. Herec chystající se na vlastní smrt – nevíme pořádně, o koho jde, čeho dosáhnul, proč by nás vůbec měl zajímat (jak přiznává, chce být po smrti slavný, za života mu to nejspíš nevyšlo). Pro jeho rodinné příbuzné přínosné, ale pro ostatní? Kdyby děda třeba po vzoru Taxidermie vycpal sám sebe a nechal se vystavit v muzeu… . Zcela opačný pohled na celou záležitost bohudík nabízí krátké nahlédnutí do pitevny, kde to nejspíš pořád žije (viz Pathology). 45% (09.08.2008)