For Semafor

Pro příznivce Jiřího Suchého, znalce naší alternativní scény a vlastníky vytvářeného cédéčka to bude minimálně na čtyři hvězdičky, ale co s tím máme dělat my ostatní? Zvlášť když nejčastěji je zde vidět publicista Pavel Klusák, jeho děti a jakási produkční (nebo kdo to je). Vypadá to nakonec spíš jako humorné home video z natáčení, než dílo uznávaného dokumentaristy. Škoda, že při záznamu nedošlo na OTK, málokdo ze sestavy zúčastněných mě zajímá víc. Mé hodnocení přesto vyznívá pozitivně, a to zejména díky velmi zajímavé hudební stránce projektu. (24.10.2011)

Nechápu smysl filmu. 1) Že se nic nedozvím o Semaforu, mi nemusí vadit. Vím toho dost a když budu chtít ještě víc, podívám se jinam. 2) Že se nic nedozvím o uváděných dvaceti písničkách, mi taky moc vadit nemusí. Bylo by to příjemné plus, ale chápu, že o tom film není. 3) Že se nic nedozvím o interpretech, mi rovněž nemusí vadit. Sice některá jména jsem slyšel poprvé v životě, ale budiž, informace si dohledám. 4) Že neuslyším semaforské písničky v originále, mi taky vadit nemusí. Stejně je znám napůl (některé celé) zpaměti. Asi to může vadit teenagerům, kteří na semaforských legendách nevyrostli, ale co. Kdo chce, songy snadno na internetu dohledá. 5) Že se téměř nic nedozvím ani o metodách tvorby a myšlení uváděných muzikantů, mi koneckonců taky nemusí vadit. Film nehledá, jen zaznamenává. 6) Že si neposlechnu koncové verze ani jejich části, mi taky nemusí vadit. Od toho je tu cédéčko, které bych si asi měl koupit. 7) Ale nějak mi uniká, k čemu má dokument sloužit. Že by třiasedmdesátiminutový trailer k cédéčku? (03.07.2011)

Ze shlédnutí pouhé druhé poloviny dokumentu na mě padla tíseň (naštěstí jsem dlouhá desetiletí průběžně imunizován) z filmové dramaturgie, ale hlavně z dění v českých nahrávacích studiích (domácích s profesionálními aspiracemi), kde vítězí hudební formalismus, nepoctivost a amatérismus nejhrubšího zrna na mnoha frontách. Odečtěte si z písniček S+Š radost a jste pocitově uprostřed dokumentu. Ten vyzobne pár dialogů a výkonů frontmanských "osobností". Průběh nahrávání pak odpovídá zhruba realizaci středoškolského projektu a v tom je možná to nejsilnější poselství filmu o obecnějších trendech v naší společnosti a o generaci Y. Za vyloženě potěšitelný a přínosný považuju výsledek práce Havlových, mile působí Nikl a Ecstasy St.Th, na CD nepřehlédnete Duo Dva. Jako promo k záslužnému nápadu na semaforské retro- a promo- CD je ale film ubíjející. Jinak bych se však o existenci CD - vzhledem k neexistenci hudební publicistiky v našich luzích - bohužel nedozvěděl. Mardošo, Mardošo ! Wtf, Martine ?! (29.09.2016)

CineStar stage na letošních Colours of Ostrava odrážela smutnou realitu současného lídra našich multikin. Nejlepší filmy na ní byly ty, které svého času CineStarem vůbec neprošly, zatímco ze ´svých´ organizátoři lovili perly tipu For Semafor. Jasně, je to hudební film. Asi tak hudební, jako jsou šachy akční. Kdybych náhodou někdy dostal podobný narozeninový dárek, parně bych začal přemýšlet nad tím, jestli není načase přestat narozeniny slavit. Originální alternativisté se snaží dosáhnout něčeho, o čem budou všichni říkat, že to přesahuje veškeré rámce, pročež bylo dosaženo nepochopitelné dokonalosti, až ze samých originálních alternativ vzniklo cosi, co nemá pražádnou hloubku a, nezlobte se na mě, ani žádný význam. (20.07.2012)

Na půl musím souhlasit s Mattym, že dokument o samotném Semaforu moc neprozrazuje, ale na druhou stranu bych řekl, že o způsobu tvorby oslovených umělců přeci jen trochu vypovídá. Nedozvídáme se sice nic přímo o vlastní tvorbě umělců, ale vidíme zde alespoň z části, jak umělci pojali skladby Suchého a Šlitra, kde některé výsledné nahrávky se od originálů příliš neliší, ale některé znějí úplně jinak a získaly úplně jiný rozměr (nechci říct lepší, ani horší, ale jiný). A tak i já si celé CD jednou rád poslechnu. (19.09.2010)