Láska a iné kratochvíle

V živote sú situácie a situácie. Tento film pojednáva o tých druhých. O bolestivej rane na srdci, ktorá tam bude jednoducho celý život. Čas síce dokáže čiastočne zahojiť každú ranu, no čo raz kurevsky bolelo, bude bolieť stále. Natálka zahrala svoj part dokonale a hoci film dokonalý nie je, kto chce, nájde si v ňom to svoje. (25.07.2011)

Tak nějak jsem si během tohodle filmu uvědomil, že jsem dlouho nikde neviděl Natálku Portmanovou. A Lisa Kudrow taky velice příjemně potěšila. Celkově mě bylo smutno z toho, že na Natálku padá jedna životní jizva za druhou a ne a ne mít naději v lepší budoucnost. Pak se ale veškeré její problémy začnou řešit a nejvíc se mi nakonec líbilo, že i když se na Natálku sypalo tisíc a jedna životní útrapa, scénáristi si dali tu práci, aby ji konečně učinili šťastnou. Hezký film. O životě, s dobrými herci a dobrou hudbou. Co víc si přát. (12.03.2012)

Je to jen pár dnů, kdy jsem zase po nějaké době viděl Portmaku v Leonovi. Jak ta holka dospěla... Stále ale neztratila nic ze své krásy a co se týče herectví, tak to má stále stoupající úroveň. Po Černé labuti, kde táhne celý film jen ona se svou náročnou postavou, si hodila i další charakterní roli v Love and Other Impossible Pursuits, filmu, který je také postavený výhradně jen na ní. I tady se to povedlo, ale divák tentokrát může bojovat s poměrně nevyrovnanou postavou, od které jsem do posledních minut nevěděl co čekat, a nepřišel jsem na to ani po závěřečných titulkách. Docela i rozumím co chtěl Don Roos říct, ale naložil si na záda zátěž jako kráva, a lehce se mu to místy drolilo pod prsty. Být ženská tak dám možná čtyři, jelikož bych možná určité věci chápal lépe. Takhle za zajímavé tři. It was my children too! (04.09.2011)

Velice citlivé drama o vyrovnávání se matky se ztrátou dítěte. Natalie Portman se této role zhostila velice citlivě a nechává sebou proudit pochopitelné emoce - zlost, vztek, pocit, že jsou všichni proti ní (a podle toho se k nim i chová). Díky tomu všemu také velmi těžko nachází cestu k nevlastnímu synovi, tedy dítěti z manželství, které sama rozvrátila. Trápí ji však jediná myšlenka a s tou se musí vyrovnat.. (09.07.2011)

Hm. Věděla jsem to. Věděla jsem, že jednou přijde chvíle, kdy se má romantická duše definitivně odporoučí. A právě se to stalo. Zvítězil ve mně realista a zároveň i tak trochu cynik. Naservírují-li mi tvůrci filmu hlavní postavu v podobě krásné slečny, která nakráčí do firmy, zpřehází životní hodnoty jednoho bosse, rozbije mu rodinu, jeho malého syna dokonale mate a neumí se o něj ani v nejmenším zodpovědně postarat, tedy? Co se po mně chce? Mám s ní soucítit? Vžít se do ní? A proč? Mám to celé přijmout s vysvětlením, že se zamilovala? To už se fakt celej svět zbláznil? Postava Carolyn je tu neochvějně kamenována. Tedy já bych se s dovolením postavila za ni. Kdyby mně někdo tímto způsobem naburácel do života, nezván, neočekáván, nechtěn, troufnu si tvrdit, že by to neskončilo jen jedním hysterákem ve škole a jedním horkým telefonátem. A pokud by někdo ohrozil, či ohrožoval život (zdraví) mého jediného dítěte, inu, to by byla teprve mela. Další filmové peripetie snad už ani komentovat nechci, připadala bych si jako při hodnocení silikonových ňader. Umělé. Prostě umělé! Moje hodnocení: dvě pecky. Jedna za poselství filmu a tím je odpuštění, k tomu cítím respekt. Druhá je za herecké výkony všech zúčastněných, klobouk dolů, vážení. (27.12.2014)