Obsahy(1)
V dokumentární eseji o Pavlu Kohoutovi navazuje Viktor Polesný na vlastní dramatikův portrét z cyklu České televize GEN. Ten vznikl o šest let dříve, v roce 1993, a řadu v něm nastíněných témat Polesný plně rozpracovává až v tomto středometrážním snímku. Od předcházejícího dokumentu se liší tím, že obraz rozporuplné Kohoutovy osobnosti podává skrze výpovědi jeho přátel a generačních souputníků. Hojně pracuje i s archivním materiálem, který vhodně dokumentuje poválečnou atmosféru rozjuchaných manifestací komunistických ideálů, jimž Kohout nadšeně podléhá, aby následně v průběhu let absolvoval strastiplnou odyseu od zapáleného stranického funkcionáře k nepříteli režimu donucenému emigrovat. Ze vzpomínek Václava Havla, Vlasty Chramostové, Pavla Landovského, Ivana Klímy a dalších, krystalizuje portrét koherentní osobnosti hájící za každou cenu svá osobní přesvědčení, navzdory všem vnějším vlivům. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Nechápu to nízké hodnocení tady, proto to své trochu přeženu. Pro mě zajímavý dokument ve kterém o Kohoutovi mluví lidé, kteří se s ním znali a setkávali. Myslím, že dokument má sloužit především jako rehabilitace Pavla Kohouta, kterého si, jak velmi trefně poznamenává Václav Havel, lidé zkroucení 40 let pod tíhou režimu vybrali za svého obětního beránka, na kterém si vybíjejí své křivdy, které jim byly napáchány, s nimiž má samotný Pavel Kohout ale málo co dočinění. Líbí se mi především vyváženost dokumentu, který poukazuje na kladné, ale i stiné stránky Kohoutovy osobnosti a pak především upřímné výpovědi osobností spisovatele Zdenka Rotrekla nebo Jana Trefulky. Každý v životě podléháme iluzím a ideálům, z nichž většinou dřív nebo později vystřízlivíme. Důležité je, co uděláme dál. Pro mě je Kohout inspirací v tom, že i přes všechny překážky a pády se vždy dokázal zvednout a opět se dostat nahoru bez toho, aby se musel plazit někomu po zádech. Že mu to lidé závidí a předhazují mu jeho minulost, aby se nad ním mohli povyšovat...to už je téma do úplně jiného dokumentu... ()
Každý dělá chyby. A Pavel Kohout za svoje zaplatil...a ne málo. Navíc je vynikající spisovatel, což je pro mě rozhodující. ()
Hodnocení tohoto dokumentu je z mé strany trochu tendenční. Pavla Kohouta - přiznám se - mám rád. Trojčení v padesátých letech bylo vyváženo jeho postoji a bojem v letech sedmdesátých. Jeho dílo - např. Katyně a Kde je zakopán pes obdivuji...A byl to on, který po revoluci chytře prohlásil že do politiky nepůjde, protože už toho v životě podělal dost... ()
Portrét spisovatele a dramatika Pavla Kohouta, jenž prošel v poválečném období bouřlivým a pro mnohé kontroverzním názorovým přerodem (1999). ()
Průvodce životem a dílem historicky všudypřítomného P.Kohouta ve vzpomínkách lidí z jeho generačního, literárního a divadelního okruhu (dále Trefulka, Lis, Horčička ad., někteří mi naopak chybějí) i v dokumentárních záběrech a ukázkách z jeho tvorby. "No jo, soudruhu, tak co ?" Tím možná jediným nepovedeným jsou otravně a trapně snaživé ideologicky pseudodobové vstupy (Pavlata) spojovacích textů a ♫ hudební dovětek M.Pavlíčka v podobném duchu. Dokument je asi tím nejlepším z celé Polesného tvorby ! Velká část zdejších hodnocení se bude tradičně vztahovat k samotné době přelomu 40.-50.let, u mě poučné 3-4* (reprízováno k 85.výročí narození) ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama