Tošokan sensó

Ozbrojené knihovny sou celkem vtipnej nápad, škoda že provedení je tak zoufale primitivní. Možná spíš na dvě hvězdy, ale za praktickou část důstojnických zkoušek knihovnické úderné jednotky musím něco přidat. (10.01.2011)

V nedaleké budoucnosti se prý knihy znelíbí jisté instituci, která se bude snažit knížečky zlikvidovat, znepřístupnit a dáti na index. To se ví, že knihovníkům se takové kulturní barbarství nebude líbit a odhodlají se bránit. Velmi rychle pochopí, že pero je sice ostřejší meče, ale samopal a granát je ještě ostřejší. Sestaví tedy speciální oddíly sečtělých pistolníků, kteří se vyznají nejenom v signaturách a katalogizaci, ale i ve střelbě a bojových uměních. V jedné takové jednotce stane i hlavní hrdinka seriálu, Kasahara. Děvče je to lehce natvrdlé, ale má srdce na správném místě a tělo atletky... Její vstup do dospěláckého světa bude boj - inu, tak už to bývá. Seriál Toshokan Sensou si nabral do rukou myšlenky z pramene 451°F, ale ty mu protekly mezi prsty. Co zbylo, vhodilo se do sudu se střelnou bavlnou a ženskými hormony. Výsledkem se ovšem nestala explozivní akce se sexy babou, jako je třebas Black Lagoon, ba ani lehce filozofující anime. Kdepak, jde spíš o podprůměrný seriál o prvních láskách, absurdní politické situaci, knihách a knihovnách, učeníse zodpovědnosti, získání trochu respektu a uznání, postavení se na vlastní nohy, vykročení vlastní cestou a vypořádávání se s ranami osudu. To samo o sobě nepředstavuje problém, jenže zpracování je lehce mělké, nezáživné a, krom pošahaného nápadu s ozbrojenými knihovníky, fantazie prosté. **. (16.07.2008)

Poprvé jsem nejdříve viděla hraný film a pak až anime a musím uznat, že ačkoliv se ve filmu o postavách tolik nedozvíme, jako celek se mi líbil víc. Pro mě to je obyčejná romantická komedie, která se ovšem neodehrává na střední mezi senpaiem a kóhaiem (případně spolužáky či kamarády z dětství), ale v pracovním prostředí, kde se člověk zapotím při shybech, běhu a střelbě po nepřátelích. Celou tu záležitost s „pálením a indexováním knih“ jsem brala jen jako pozadí, jen jako něco, co občas hrdiny popostrčím tím správným směrem = tím, který se hodí autorovi. Pěkná oddechovka, nic složitého. Člověk k tomu může jít s prázdnou hlavou a taky s takovou i odejde. Nemá smysl o tom nijak do hloubky přemítat. (13.02.2015)

Opravdu jsem se bavil, vtipne, akcni, zajimave, graficky pekne a snesitelna davka romantiky navrch. Nebyl dil, u ktereho bych se nudil. Diky Totanu za perfektni otitulkovani. (26.10.2011)