Žena v Berlíně

Každá mince má dvě strany. Ve válce pravděpodobně nebyl nikdo svatý. Ale to ještě neznamená, že si nad zločiny může kdokoli umýt ruce a říct, že druhá strana páchala horší věci. Pro taková zvěrstva jednoduše není omluvy. A omluvit se nedají ani nějaké imbecilní komentáře tady (ANO, HONAJZ ,MLUVÍM K TOBĚ!). Film vypráví o dosud moc neprobíraném veřejném tajemství - jak už to někdo zmínil přede mnou, vyžaduje dost empatie a soucitu. Je pravda, že mohli trochu přitlačit na pilu a být o něco "syrovější", protože pak si kdejaký ignorant pomyslí, že si ty ženské vlastně ještě užily (Těch pár minut, copak to je..). Absencí silných momentů navíc vznikaly docela zbytečné a zmatené scény a právě proto musím dát "jen" tři hvězdičky. Navíc ta "červená knihovna" na závěr na mě působila tak, že tomu na poslední chvíli chtěli dodat nějaký náboj a jednoduše to celé nepůsobilo až tak věrohodně. Ráda bych si přečetla ten deník, abych mohla posoudit, zda-li si to filmaři trochu neupravili podle sebe. Přesto je působivá snaha ukázat, že bolest nebyla jen na straně Židů a že oficiálním koncem války zdaleka neskončilo všechno utrpení. Mimochodem obviňování tvůrců z propagandy je skutečně hloupost, vzhledem k tomu, že je to vyprávěno z pohledy znásilňované Němky..Válka mění slova-láska už není to co bývalo.. (07.04.2013)

Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno... Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí ,,Žena v Berlíně" záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl...) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování...(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem...její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají... ,,Válka změnila význam slov." (20.12.2009)

"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) (13.03.2011)

Válka mění slova! Láska už není to, co bývala...Netradiční pohled na konec II. světové války očima jedné ženy. Silný, netradiční příběh obyvatelek jednoho polorozpadlého činžáku ofehrávající se v dubnu 1945, kdy sovětští vojáci dobyli Berlín. Každodenní strarch, beznaděj, znásilňování....ale hlavně vůle přežít. A nikdy už nebude nic takové jako bylo dřív. Jak dál žít? Silný, výborně natočený příběh, který utkví v paměti. (16.05.2010)

Někoho válečné dějiny nezajímají, spoustu lidí však ano, naštěstí.Většina obyvatel Německa měla tak vymytý mozek a byla tak zmanipulovaná, že v žádném případě nevěřila tomu , co se děje.Někteří naštěstí ne, někteří prozřeli během vývoje a války a zkušeností s ní.Někteří neprozřeli bohužel ,dodnes.Problematika civilního obyvatelstva zde byla ukázána absolutně věrohodně a před autorkou tohoto díla se mohu jen sklonit.Co ji to muselo stát sil od poníženi až k nalezení sama sebe a zvláštní formy lásky od představitele znepřátelené země.Kolik mohlo být takových osudů, kolik změněných životů? Každopádně pro ty, co se zajímají o podobná témata, mohu doporučit knížku Laskavé bohyně,přečtete ji jedním dechem bez toho, aniž by vám přišlo divné, že má přes 800 stran.A já jedním dechem shlédla tenhle film. (24.10.2012)