Réžia:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (viac)Obsahy(2)
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (901)
K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. ()
Ozvláštnění rotoskopií snímek vytahuje nad průměr, neboť totéž hrané by byla jen velká nuda. Vše pohyblivé je svou (zřejmě i cílenou) jednoduchostí ve smutném kontrastu s dokonalým pozadím, jehož detaily občas berou dech - je vidět, že animátoři si s tím hodně vyhráli, o to víc bohužel forma převyšuje obsah. Místy extrémní NIC by se dalo krájet, tichá atmosféra zapadlého jesenického nádraží je sice velice uvěřitelná, ale věrohodnost všednosti a odtažení od reality je až ubíjející. Příliš prostoru tak dostávají vedlejší linie a scény na úkor vysvětlení děje, které SPOILER přichází až na závěr a je jednoduše odbyté... byť pravděpodobně opět záměrné (u)seknutí toho povstání kostlivců z let minulých bylo v mých očích hodně na škodu jinak celkem originálního a v naší novodobé tvorbě dost nevšedního počinu. 70% ()
Film je rozhodně zajímavý v kontextu české kinematografie, ale podle mého názoru absolutně nemá šanci uspět v celosvětové konkurenci. Za jedno ta animovaná forma není tak invenční, jak by se mohlo zdát, například režisér Linklater ve svých filmech "A Scanner Darkly" a "Waking Life" využívá rotoskopii za určitým účelem (psychedelické vize a nejistota, snový svět, kde vše a nic je skutečné), stejným způsobem animovaný Nebel pro mě tento přesah postrádá. A za druhé, téma a příběh není tak zřejmý a univerzální, jako třeba v Ostře sledovaných vlacích (onehdy jsem četla, že to někdo přirovnával). Nepojednává nic obecného, spíš se tak nějak noří do nitra jednotlivce - což teda není nic špatného, to vůbec nechci říct - ale kdybych si třeba měla hrát na vědmu a odhadovat oscarové výsledky (na kterých svět nestojí, protože Američané nemají patent na rozum a na vkus, ač se tak tváří), tak bych řekla, že Nebelovi chybí nějaká silná věc, která by mu naháněla výrazné plusové body. Ačkoliv dešťový závěr mě docela pohltil a čím víc nad filmem přemýšlím, tím víc mě asi baví. Ale pořád si stojím za tím, že je to průměrný snímek. ()
Použití rotoskopie je dvojsečné (však Fleischerovu patentu bude v roce 2017 sto let) , na jednu stranu zbytečné překreslování, na druhou stranu věrná animace. Jelikož mám ráda komiksovou grafiku, přikláním se k tomu, že některým hercům jejich animovaná podoba velmi lichotí. Mírně zkratkovitý příběh mne ani trochu neurazil, spíše mi vadí mnohdy polopatické vedení diváka za ručičku od úvodních titulků po ty závěrečné. ()
Zaujímavý experiment českej produkcie, ktorý však pod rúškom výbornej animácie skrýva poloprázdny svet ľudských duší neschopných pootvoriť sa okoliu viac, ako je to nutné. Je radosť vidieť, ako dobre sú spracované tváre titulných postáv, mj. Karel Roden je prevedený majstrovsky. Príbeh a dej je pomerne tajomný a príliš mnoho vám toho neodhalí ani v závere, no skrýva sa v ňom viac než je zrejmé na prvý pohľad. Do značnej miery sa však jedná o vyslovene artový film, no nízky výskyt dialógov a hlavne rýchle prechody medzi scénami mi dosť vadili. Aj tak je však výsledný zážitok z filmu dosť dobrý a určite naň tak skoro nezabudnem. ()
Galéria (33)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (31)
- Film je adaptací stejnojmenné úspěšné komiksové trilogie autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99. (AngelusCZ)
- Tomáše Bambušeka, představitele otce Nebela nadaboval Miroslav Krobot. Thomase Zielinskeho (zřízenec) pak nadaboval Pavel Batěk. (funhouse)
- Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973). (Korbitch)
Reklama