Alois Nebel

Tajně jsem doufal, že mě film nadchne, budu ho moct pořádně vychválit a vysmát se zdejšímu hodnocení, bez tak nízkému hlavně kvůli tomu, že jde o českou tvorbu. Avšak bohužel, Alois Nebel mě dostal jen napůl. Nad animací jsem předl jako kočka, vychutnával si každý detail a bral ji jako rovnocennou kolegyni třeba té z Valčíku s Bašírem (a taky si hrdně odfrknul, že i my nato máme). Ale ve filmu bohužel nejde jen o formu, a tak nemůžu přivřít oči nad docela stupidním a jednoduchým příběhem. Nevím, jak moc se to shodovalo s předlohou (komiksem, knihou nebo podle čeho to je), ale po filmovém zpracování bych si ji rozhodně neměl zájem přečíst. Romantická linka ještě šla, ale ty prostřihy z minulosti mě štvaly (že by zato snad mohla koprodukce se zemí, které se v poslední době mají čeští filmaři potřebu omlouvat za to, jak jsme na ni byli v minulosti moc oškliví?) a ani msta, popř. navozování doby přerodu mě nijak moc nechytly. Takže to vidím na průměr a Alois Nebel pro mě zůstane exemplářem výborné české animace (alespoň dokud se u nás nenatočí něco lepšího). (19.10.2011)

8.30 – míchaná vajíčka se slaninou, toast, pomerančový juice, 10.30- (bílý) jogurt s ovocem, müsli, zelený čaj, 12.30- hovězí vývar s pečivem, špagety aglio olio, 3dcl bílého vína (vody), 14.00- jablečný štrúdl se šlehačkou a skořicí, preso, 16.00 mozzarella s rajčaty, popř. šopský salát, voda (jemně) perlivá, 18.30- pečené koleno, křen, hořčice, čerstvé pečivo, točené pivo (3x), proloženo medovými žebry popř. tataráčkem, 22.00- šťopička tulamorky na ledu, doutník…. Co se tím snažím naznačit? Každý máme nějaké ty svoje li(sla)bůstky, přičemž někoho uklidňuje čtení si v jízdním řádu, jiný se uklidňuje při soustu dobrého jídla a hltu kvalitního moku. A byť ty moje jsou na hony vzdáleny těm A. Nebela, v zásadě mám pro ně(j) plné pochopení. S jedním osobním dovětkem k filmu samotnému. Přestože jsem se nejvíce těšil na samotnou netradiční animovanou stránku, je to právě ONA....... a nikoliv (drtivou zdejší většinou nemilosrdně rozcupovaný scénář, který je všechno možné jen ne doslovný, pouze nastiňuje, mnohé se odehrává v jemných náznacích a (skrytých) odkazech (ostatně ne vždy se nejvíce sdělí (planým) tlacháním, ale umět (druhému) naslouchat je skutečné umění), což mnohé (zvyklé na „vedení za ručičku“) může mírně řečeno jemně rozladit), přesto (i) dokážu pochopit výtky typu, že mnohé události a motivy (v) chování jednotlivých akterů by si zasloužili více rozepsat, než v pouhých minutových (resp. sec) náznacích,..... KTERÁ mi brání udělit snímku vyšší hodnocení. Přiznávám ovšem, to je věc osobního vkusu. Přesto si neodpustím poznámku (i vzhledem k velmi zajímavému hereckému obsazení) já bych (v tomto případě a ve světle zdejší zkušenosti) dal jednoznačně přednost klasické hrané verzi. Nebudu chodit okolo (lejna) po špičkách a řeknu to na plnou hubu. Sterilní rotoskopie (možná) zcela nezabíjí snímek a dovedu i pochopit, že v dosti momentech slouží jako (ná)pomocná berlička příběhu (zejména atmosféry, která by se těžko jiným způsobem přenášela, takže bych i dokázal pochopit (přijmout) kombinaci obého, nicméně zcela bez jakýchkoliv pochyb se zde vytrácí geniální minimalismus drtivé většiny herců, což je věc (zjištění) krajně nešťastn(á)é, neopomenuvší a neodpustiteln(á)é Stejně jako si troufám jednoznačně tvrdit, že česky (ne)mluvící, (ne)myslící, (ne)chápající dějinné souvislosti) publikum (ne)může snímek zákonitě plně (d)ocenit. To ovšem již není naše (divákova) starost. 73% (29.05.2012)

"A Havel? To bude taky pěkný kokot.. vo co mu de?!" Myslím, že je to ztvárněno fakt zajímavě - forma pohyblivého černobílého komiksu není tak obvyklá. Rozhodně to zaujme. Ale až příliš se to táhne a je to celkem nudné na to jakou to má tématiku. Dalo by se to ztvárnit mnohem zajímavěji nebo alespoň s větší akcí a napětím. Překvapilo mě, že nechybí ani trocha romantiky. (02.10.2012)

Toto je přesně ten typ filmu, který mi v české kinematografii chyběl. Alois Nebel, pečlivě připravovaný několik let, je do posledního detailu vypilované dílo, které chytí za srdce a díky fantastické vizuální stránce, budete hltat každý jeho záběr, který vypadá jako samostatný obraz namalovaný špičkovým umělcem. Optimismus od snímku určitě nečekejte. Nejde o to, že děj je neveselý, ale především o to, že všichni herci jsou téměř neustále zachmuření, počasí je sychravé a mlhavé a na diváka dýchá těžkost doby a tragikomičnost postav. Miroslav Krobot v hlavní úloze, je jedinečný a příliš za ním nezaostává ani Leoš Noha a jeho otec (ve filmu - fotr) Alois Švehlík. Okolo těchto třech postav (plus Karel Roden) se točí veškeré dění. Ve filmu zazní i krásná skladba Půlnoční (i když neúplná) od Václava Neckáře, která loňský rok (a hlavně o Vánocích) válcovala všechny naše rozhlasové stanice. Díky za tuto blýskavou perlu. (06.03.2012)

K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. (07.01.2012)