Dva t. č. v zel. hl. dvě veselé nekuř.

Taková malá pitomost s pitomýma dvěma holkama a dvěma slabošskými vojáky. Jak holky pracující ve sklárně, tak i vojáci základní služby píší či reagují na inzeráty, a tak se spolu jednoho dne setkají. Nic z toho ale nebude a bohužel u jejich setkání velmi chybí humor. Jediné vtipné je vidět tak mladé Langmajera a Suchánka. Jinak fakt nic. Většinu času jsou na obrazovce dvě mladé dívky, které pitomě kecají a jednají. Jasně, jsou to mladošky a dvě cácorky ze skláren by možná i tak jednali, ale bohužel - je to hloupé a nevtipné. Televizní podprůměr. (05.08.2018)

V době vzniku mě to přišlo velmi povedené, marně čekám léta na repete...(konečně :-) Století pasivních samců... :-) Motiv harmoniky...(Ennio Morricone) https://uloz.to/!JmNzbT787/dva-t-c-v-zel-hl-dve-vesele-nekur-tv-komedie-1985-mp4 Na rok 1985 pecka,Pindejová na džísce reklamu na Pumu... Vaculík a Smyczek v kameo roli... (28.09.2017)

Aktivní kravky versus pasivní bejci (v zeleném). Televizní hra, která snad vznikla v natáčecích pauzách Třetího patra. Rok vzniku, herecké obsazení i režisér, to vše je totiž stejné. Koncept je ale bídný. Je fajn, že mobily a internet jsou v nedohlednu, seznamování probíhá prostřednictvím dopisů a zelené sukno hraje prim v rámci sexuálnosti. Už méně je fajn, že příjezd dvou vojínů za dvěma učnicemi nic neřeší. Zamrzí, že Langoš, Suchoš, Chrtka a Pinda měli dokonalý talent rozehrát tehdejší mládežnickou problematiku, z dnešního pohledu těžce naivně posazenou, jen je brzdil nevýrazný scénář. Těžko říct, čím měl příběh zaujmout, v čem měl být vrchol. Chrtka žárlí na Pindu, že všichni kluci končí v jejím nevyholeném klíně. Tak ji v její nepřítomnosti před vojíny pomluví. Ti se náhle vzdálí, doslova utečou. To jsem nepochopil. Do Chrtkové mohli jít. Mohl to být první "sendvič" v dějinách tvorby pro mládež. Jenže vojáci zřejmě na cimře dávali přednost lechtivým obrázkům z Burdy a Vlasty, kde modelky, předvádějící trendy módu, měly velkou práci skrýt knírek a chlupy na prsou. Charaktery vojáků opravdu nejasné, jejich chování nepochopitelné. Tak jsme s nimi alespoň pobyli na čerstvém vzduchu, v přírodě a pak směr internát a kasárna. A soudružské použití hudebního motivu z Tenkrát na Západě po příjezdu vlakem "inseminátorů" je dobrý vtípek. Smyczek uměl autenticitu vztahů, filmy o mládeži, na to byl kadet. Tentokrát nedokázal vlivem slabého scénáře upoutat. Vznikl televizní film, který se dá z jeho období, kdy měl režijní formu, zařadit k těm nevýrazným počinům, na které se nikdo nepamatuje. 4/10 (01.11.2017)

Zde nemůžu jinak. Příšerný, a na rok 1985 bych řekl až utopistický scénář, navazují příšerné herecké výkony, které ale popravdě řečeno ani nemají kde se zvýraznit, neboť děj je jednak nudný a jednak naprosto připitomělý. Pochopitelně je nutné brát v potaz, že se jedná o puberťáky a tedy o pubertální příběh, ale stejně je na sedmatřicet minut natažený až přespříliš. I název je poněkud zvláštní. Bohužel, tohle je dílo, na které by možná pan Smyczek rád zapomněl. A s ním celá kinematografie a televizní tvorba. (22.06.2018)

Obyčejný dívčí příběh dvou kamarádek toho času coby učnice na internátě o tom, jak si přes inzerát našli chlapce a šli na první schůzku. Nic víc, nic míň. Charaktery jak dívek, tak i chlapců, kteří jsou zrovna na vojenské základní službě, jsou podchyceny zcela reálně. Nejdříve srandičky, pak nesmělost, ostych a vzájemná trapnost. I to téma rozhovorů, které chlapci vedli, odpovídají realitě v rámci jejich věku. Nakonec, každý z nás ví z tohoto věkového období své, i když si to mnohý neumí přiznat. Co se týče fantazie dívek, to vědí nejlépe divačky, které byly na internátě také. Krátká naprosto civilní televizní povídka mající ve svém zárodku určité kouzlo i dnes. Jen tak pro zajímavost, říká se, že vznikla během natáčení seriálu ´Třetí patro´ (1985). Pokud tomu tak bylo, jako takový malý vedlejšák, proč ne. (11.11.2020)