Ve městě

♫ New York, New York, What a wonderful town ♫ Výborná muzikálová čísla a to nemluvím jen o pekelně chytlavém New Yorku, New Yorku (ne, to není ta slavná píseň, která je se Sinatrou často spojována a která vznikla až o 30 let později pro film s Robertem De Nirem), ale třeba taky o výborné taneční scéně v muzeu mezi dinosaury. I Frank, který to s choreografiemi většinou nepřeháněl, se tady celkem rozpohyboval, nejspíš i proto, že vedle Gena Kellyho člověk nemá moc na výběr :-) Za výbornou náladu, tři sympatické představitele, příjemný smysl pro humor (při narážce na Sinatrovu přítelkyni Avu Gardner se nešlo neusmát), smyčkovité vyprávění a právě ona výborná pěvecká a taneční vystoupení nakonec dávám 4*. (26.01.2010)

S klasickými poválečnými muzikály mám zkušenosti minimální (ano,stydím se), ale okamžitě to začnu napravovat. Omamně rozhýbané, se skvělou choreografií a klukovsky rošťáckou trojicí námořníků v extrémně sympatickém podání, kde ani ten "třetí vzadu"- neznámý Jules Munshin - nezaostává ani o píď. Nástup je famózní a pravěké číslo "Prehistoric Man" mě vyloženě zvedlo z křesla. První polovina je stoprocentně našláplá, ve druhé už se tolik netančí a nezpívá a hraje se spíše na melodramatickou notu, takže nejvyšší hodnocení uniklo. (11.01.2008)

Rob Roy píše pravdu, taky u mně tenhle výborný muzikál, kterému ale ke konci ve scénáři těžce dochází dech, byl dlouho "na plnej". Po odchodu Ivy Smith už se ale kamera točila jen setrvačností a děj vyloženě váznul.___Poslední z trojice THE FRANK SINATRA AND GENE KELLY COLLECTION, a přestože se v něm zpívá asi nejvíc, považuju ho v sérii za nejslabší. Jedničkou tak stále zůstává Take Me Out to the Ball Game, po Marriage on the Rocks asi nejlepší film Franka Sinatry, co jsem zatím viděl.___Tři muži na tři (vlastně jednu chvíli i čtyři) ženy, jeden zbouraný dinosaurus, auto v zelenině a asi dvacet písniček, s perfektně propracovanou choreografií (Gene Kelly se podílel i na režii) - tak přesně tohle lze najít v On the Town! (21.11.2008)

Poněkud opomíjený kousek, patrně i zásluhou vesměs zapomenutelných písní, který ovšem v Kellyho portfoliu těsně předchází jeho vrcholné kousky z let 51-52 - a jeho kvalita tomu odpovídá. Dnes zaujme asi hlavně svou uvolněnou (a to především morálně - vzhledem k datu vzniku místy téměř až šokující) atmosférou a využitím lokací (údajně první muzikál, který takto "vylezl ze studií"): zase o jeden kinematografický důvod navíc, proč prostě musím Velké jablko jednou navštívit - a pokud možno, dát si s někým schůzku na vrcholu Empire State Building (i když mám tušení, že ve skutečnosti člověk tak snadno a lehce jako v tomto filmu k půvabné newyorčance nepřijde...) P.S. A jelikož ze souboru dat n=3 už lze cosi (velmi opatrně) vyvozovat, troufnu si postulovat hypotézu, že film, ve kterém se zřítí pracně zrekonstruovaná kostra dinosaura, má něco do sebe... :) (07.11.2011)

Nepříliš zajímavý film. Jednoduché postavy skotačí po New Yorku a občas divákovi zazpívají a zatančí.  Obsahově je to však celé bezpředmětné a hudební čísla fakt nejsou okouzlující. Zdaleka to není tak kvalitní jako Kellyho a Donenovo o tři roky mladší Zpívání v Dešti. ___Vlastně se mi líbily jen dva momenty: Ten, kdy se ti tři šašci vylodí a komicky provolávají slávu New Yorku. Dále pak hudební číslo v muzeu - nikoli však toliko kvůli krásné Ann Miller, nýbrž pro obsah textu písně její postavy, antropoložky, která pěje ódy na primitivního muže a načež si všichni ti Hollywoodští bělásci začnou oblékat Indiánské čelenky a tlouci do bubnů, což by dnes již bylo odstřeleno jako necitlivá kulturní apropriace nebo pokrytecký výsměch jiným kulturám. Metaironika mého formátu to však právě pro tyto důvody velmi rozesmálo a považuji tuto pasáž za nejpozoruhodnější moment filmu, který je jinak poměrně debilní a nezáživný. (25.10.2023)