Tokkó

Hodnocení po čtyřech dílech: Není to vůbec špatné. Sice originální to moc není, ty animace za moc nestojí a hudba rve uši, ale je to docela napínavé a temné. Navíc to je odlehčené řadou úsměvných scén a dialogů, hlavně teda ty infantilní rozhovory mezi Shindouem s jeho sestrou Sayou nemají chybu (za všechny nahodím tento: Saya: „Zase se ti zdálo o té nahé dívce, že jo?“ Shindou: „Ne, teď to byla nějaká holka ze základky.“ Saya (začne bratra mlátit po hlavě): „Ze základky? Takže teď jseš na lolitky, jo? Ty perverzáku!“ Shindou (kryje se polštářem): „To ne! Tahle byla oblečená!“ :-)). Zatím mě to docela baví. Uvidíme, co bude dál. (20.10.2010)

Nebýt konce, který je poměrně překotný (oproti tempu ostatních dílů se tam stane všechno strašně rychle a naráz) a otevřený (asi aby zůstala otevřená vrátka pro druhou sérii, která nevznikla a pravděpodobně ji nikdy nikdo nenatočí), neváhal bych s absolutním hodnocením. Shounen o boji lidí s démony v Tokiu současnosti nepostrádá ani napětí ani humor a pokud máte rádi sekání příšer meči na kousky (jako třeba v seriálu Claymore), tak si jistě přijdete na své. (18.03.2011)

Vymítání démonů, upírů, zombíků či podobné havěti není v anime bůhvíjakou zvláštností a Tokko je jen jedním ze standardních zástupců tohoto žánru. To nemyslím vůbec zle, protože i když rozhodně nikdy nebude okupovat vrcholky žebříčků oblíbenosti, rozhodně těch 260 minut strávených nad ním nelituji. Příběh je v rámci žánru slušný (v tom směru, že dává možnost rozřezat dostatečné množství potvor), postavy sympatické a akce přímočará a brutální. Bohužel, zde se však zároveň dostáváme k nejzávažnějšímu problému celého seriálu. Nepřátelé můžou na papíře vypadat úžasně, souboje také, ale pokud se animovanému bratříčku nehodí dostatek dukátů, zázraky se čekat nedají. Vizuální zpracování patří svou kvalitou někam k přelomu tisíciletí a o hudebním doprovodu darmo mluvit. I přes tyto zápory si ale lze Tokko užít. Jako vhodnou alternativu doporučím například výborný Gantz. (12.07.2011)