In the Wake of the Bounty

Vzpoura na lodi Bounty zase kapánek jinak. Hodinový film je rozdělen na dvě poloviny a je kombinací hraného filmu, dokumentu a snad i publicistického zpracování. První půlhodina je fikce a je to vyprávění chlápka v hospodě o vzpouře, která se odehrála v roce 1789. Příběh je vzhledem k délce stopáže velmi zkratkovitý a zabývá se snad jen těmi nejzákladnějšími událostmi. Druhá polovina je čistě dokumentární a publicistická, vypráví ji komentátor a ukazuje život potomků námořníků z Bounty, kteří se usadili na ostrově Pitcairn, a to prostřednictvím manželů Clauvelových, kteří se v roce 1932 na Tahiti a ostrov Pitcairn zajeli podívat. Uvidíme tak nejen život osadníků, kdy jeden pomáhal druhému a vůbec společně dělali důležité věci, ale hlavně to, jak se jim dařilo cokoli vyrábět. Třeba cukr nebo sůl. Kameraman se snažil pořídit co nejlepší záběry, a tak i přes černobílý a bohužel již nekvalitní obraz zaujme každý kousek scenérie. Je to vlastně spíše film o vzniklé osadě na ostrově a o lidech v ní, a ono počáteční vyprávění jenom připomíná, proč tam vlastně jsou a co jsou zač. Samozřejmě nechybí ani místní domorodci a jejich rituální tance. Nejzajímavější na celém filmu je, že se dostal do křížku s tehdejšími cenzory, kteří se na snímku snažili nenechat kámen na kameni. Například měla být vystřižena scéna bičování námořníka na lodi. Dnes tento krátký film poslouží spíše jen jako doplněk ke třem velkofilmům, z nichž nejznámější je u nás „Bounty“ (1984). (08.11.2023)