Do neznáma

Riziko spoilerů 1. série - 70% - Údajně malý klenot je zatím malým zklamáním. Ashley jako holka od rány skvělá, Aiden jako záměrně nadsazený sukničkář jakbysmet, ale Spencer jako dobrosrdečná hlavní hrdinka už má svoje mouchy a další rozdělení postav na naprosto upřímné přátele a zákeřnou a pomlouvačnou partu roztleskávaček v čele s Madison je naivní tak moc, že některé situace vůbec nemůžu brát vážně. Tam, kde má fungovat partnerská chemie, tam funguje na jedničku, ale ta do očí bijící prvoplánovost zatím tahá výsledek prudce dolů. 2. série - 60% - Výtky zůstávají podobné, ale kladů bohužel moc nepřibylo. Snad jen z Aidena je definitivně hlavní tahoun seriálu, který svým nenuceně sympatickým vystupováním potěší, ale zbytek osazenstva zklamal rozhodně víc než minule. Vždyť už ani Ashley se nedokáže chovat věrohodně a každá maličkost je důvodem k hádce, kterou smaže až závěrečné objetí od Spencer. Ostatní dějové zápletky jen kloužou po povrchu a občas působí víc jako rady, jak si poradit s homosexualitou / závislostí / těhotenstvím. Na rozpačitý průměr tak druhou sérii vytahuje chytlavější úvodní píseň, Aiden, stále relativně příjemné prostředí a překvapivě velmi dobře fungující finále. 3. série + webizody The Day After a Five Years Later - 50% - Další kvalitativní propad a definitivní ignorace většiny postav. Z Kyly je vrcholně otravná figurka, Ashley neví, co chce a i Aiden už občas vyměkne. Posledním sympaťákem tak až do konce zůstává Glen, který přes hvězdu či závisláka dozrál do lehce rebelantského a outsiderského archetypu á la Pacey Witter z Dawson's Creek. Základním problémem ale je, že vztah Spencer a Ashley mě postupem času definitivně přestal zajímat. Když jsou spolu, tak se hádají, když nejsou spolu, tak na sebe myslí a když má jedna nebo druhá něco s někým jiným, její drahá polovička to se sladkým úsměvem umí odpustit. Díky, ale ne. Finále funguje, i když závěrečné pospojování postav zavání škatulaty "kdo zbyl na koho". A být fanoušek Spashley, tak možná i ukápne slza, ale takhle zůstal jenom lehký úsměv a nechápavě zvednuté obočí nad zbytečností dvou kratičkých dovětků. Nebýt to poslední sezóna a kdybych nebyl lehce nostalgický nad tím, že jsem s nimi všemi prožil tři sezóny, možná by to nebyl ani ten podprůměr. (28.07.2009)

Nikterak originální, ani geniálně zpracované, ale neskutečně chytlavé. Zápory tu jsou, závažná témata jsou zpracovaná jen povrchně, občas je SON až příliš americky korektní, nepříliš nápadité úvodní titulky a třetí série lehce (těžce) skřípe. Nadruhou stranu seriál nabízí přesně vyvážený kokteil humoru a dramatu, dokáže být vážný i odlehčený v těch správných momentech, nenajdeme zde žádné samoúčelné (nebo jen minimum) vztahové zvraty. Když k tomu přičteme zástup sympatických postav a Spashley, nejleší pár co se objevil na televizních obrazovkách, tak dostaneme seriálovou pecku, která dokáže neuvěřitelně strhnout, pokud jí dáte šanci. Budete mi chybět holky... (15.09.2011)

Jistě, střední v L.A., každý to zná. SoN mimo teenage randění řeší citlivá témata, která jsou opravdu dobře natočená. Herci byli vybraní dobře a líbí se mi, že každá epizoda měla jen 20min, protože tím se seriál vyhnul zbytečným dlouhým nudným scénám a má dobrý spád. 1. řada - 9/10; 2. řada - 8/10; 3. řada 7/10; (03.08.2011)

K tomuhle seriálu jsem se dostala uplně náhodou a nečekala jsem, že místama to bude i trochu originální. Čekala jsem hrozné klišé, ale právě naopak. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na způsob, jakým tento seriál byl natočen, cukání a trhání kamerou mě trošku rušilo, ale postupně jsem si zvykla. S odstupem času můžu říct, že za to tvůrcům patří velké plus za originalitu, o to vypadá seriál reálněji. Příběh začíná velmi jednoduše, rodina přijíždí do nového města, má tři děti a všechny jdou na jednu střední školu. Nevím, jak vy, ale já mám filmových amerických středních škol po krk. Ale tady to prostředí je podané nenásilně a opravdu velmi zajímavě. Ústřední romance Ashley a Spencer není nepříjemná a velké plus tohozo seriálu je, že žádná postava není černobílá. Každá postava má svoje plusy a mínusy, takže žádnou nemůžete dlouho nenávidět. Soundtrack stojí také za zmínku. (30.07.2019)

V podstatě více jako celek schizofrenní než co do motivací chvályhodný projekt - Podotýkám, že chvályhodný v důsledku konceptuelně.. - u něhož si však především nejsem vůbec jist, zda se, jak ve své chytré úvaze naznačuje Jirka Flígl, opravdu dostane k té cílovce, již by zvládl nejvhodněji, potažmo patrně měl, zejména ovlivnit.. Bylo by to hezké, já tomu ovšem nevěřím.. (09.03.2017)