Dark Waters

Právě jsem zažil nevídanej šok. Včera jsem si na horrorplace náhodou všimnul upozornění na tenhle film, zaujal mě, opatřil jsem si jej a hned s napětím zhlédnul... A jsem v šoku, že takovou dokonalou hororovou podívanou takřka nikdo nezná. Ostrov daleko od civilizace, starý klášter, řád tajemných jeptišek, podzemní chodby, svíčky, hořící kříže, jakýsi děsivý "tvor" ... no řeknu vám, lepší hororovou atmosféru byste hledali jen těžko. Dark Waters se nezdržují žádným zbytečně nudným úvodem, hned na začátku zařadí vysokou rychlost a nepovolí ani na chvíli, v závěru už mi srdce vyloženě chystalo vyskočit z těla. Zkrátka pro tento film nebudu od této chvíle šetřit superlativy, pro hororové fanoušky je to naprostá povinnost. Horror movie of the year (31.05.2010)

Dark Waters na první pohled vyvolává dojem, že vzniknul minimálně o jedno desetiletí dřív, než je uváděno. Už kvůli tomu by byla chyba ho přehlížet. Mladý a neznámý režisér uchopil svou látku pevně a s nevídanou jistotou, v tradici těch nejznámějších italských velikánů jakým byl třeba Argento. Dokazuje to nejen mystická postava Matky věčného smutku, ale hlavně silná atmosféra linoucí se od začátku do konce. Ostrov, z kterého není návratu, klášter plný podezřelých sester a jejich podivných rituálů, záhadná hrdinčina minulost a jedna odpudivá bytost, schovaná kdesi v tajných podzemních chodbách. Plus slušná dávka gore a minimum dialogů. Eurohorror, jak se na italské poměry sluší a patří. (28.02.2011)

Velice na mě zapůsobilo podmanivé prostředí ostrovního kláštera, svíčkami zaplněných chodeb a tajemných místností. To vše buduje velmi slušnou gotickou atmosféru. Svou strukturou připomínají Temné vody starou dobrou italskou školu, několikrát jsem si při sledování vzpomněl hlavně na Argentovu Suspirii, ale zejména v závěru také na Winnerův Sentinel. Právě s ním v tomto snímku lze sledovat velkou spoustu podobností. Jinými slovy Dark Waters je sice syntéza všeho možného, co už jsme viděli v jiných hororech, nicméně je dobře natočená a baví. (22.09.2018)

Totálne premárnený potenciál slušného námetu. Prostredie starého kláštora na izolovanom ostrove ponúkalo mnohé možnosti ako vybudovať atmosféru až do prasknutia, všetko sa však využilo iba podpriemerne a povrchne. Veľký podiel na tom mala aj slabá výprava a herecké výkony, ktoré miestami pripomínali úroveň posedenia pod jedličkou v materskej škôlke. Dejová linka tiež moc nepotešila, záhada okolo starého kláštora bola pretavená do nudného a šedivého príbehu. Jednu hviezdu som dal za bubáka v skale za kláštorom (pekná pripomienka starých, poctivých masiek) a druhú za koncovú scénu. Celkový dojem však vyznieva do strateného času. 40/100 (19.10.2014)

Z celého filmu jde cítit stará poctivá italská škola a přestože je vše „posvěceno“ ruskou distribucí, Mariano Baino se snažil neudělat ostudu své domovině a povedlo se mu natočit velice působivý film s ponurou hororovou atmosférou. Natáčelo se v oblasti Krymu, což se ukázalo býti velice dobrým tahem. Právě zvolené prostředí na mě udělalo velký dojem. Ponurý klášter plný temných chodeb a zákoutí stojí nad jeskyním komplexem – přesně tohle je podle mého gusta. Když k tomu přidám i poutavý příběh, měl jsem na hodinu a půl o zábavu postaráno. I já se přidávám k těm, kteří z toho cítili Lovecrafta a to především díky podivnému stvoření a historii ostrova. To však zde nebylo zdaleka tím jediným odporným zjevením. Stačí se podívat na pološílené jeptišky (některé z nich slepé) a jejich obřadní rituály. Mrskání, gore to vše bylo vítaným zpestřením mysteriózní zápletky. Stejně jako fakt, že se zde zbytečně neplýtvalo dialogy. Mnohdy je lepší když se ve filmu moc nemluví a divák se tak může nerušeně věnovat samotnému ději. Jediné co mě trochu mrzí je to, že si s tím režisér ještě o trochu více nepohrál po psychologické stránce. Některé rádoby lekací scény, totiž nevystraší ani malé děcko. Prostě to chtělo zapojit více kreativity. Když už to v některých scénách šlo, tak nevím proč ne ve všech.70% (01.03.2015)