Smutky slečny Austenové

Romány Jane Austenové jsem četl v rámci vzdělávání se v anglickém jazyce. Jinak svět jejích představ s mým světem představ nikterak nekonvenuje - sprostě řečeno: nemám rád svět salonů a satirických narážek, podle nichž se pozná inteligence partnera. Rovněž tak film - i když zrovna nepatří do cimrmanovské "zabudky" - je uzavřenou záležitostí: režisér nás do svého romanticky uhlazeného projektu prostě nepustí. (16.03.2015)

Nemůžu říct, že by se mi to zdálo bez chyby, v jistém smyslu to pořád klouže po povrchu (jako většina filmů na toto téma, oproti knihám, ale také nevím, jestli to třeba jenom v knize nevynikne tak jako když se to transponuje do audiovizuální podoby, ale pořád zatím zastávám názor, že texty spisovatelek jsou mnohem brilantnější a hlubší než většina adaptací, co jsem doteď viděla, mám na mysli všechny ty Pýchy a předsudky, Rozumy a city, Jane Eyerové, ne všechny knihy na světě), ale rozhodně mi to přijde jako nejtrefnější. Například jak se Imogen Poots za dveřmi pokoje rozpláče... Mám dojem, že takový druh pláče jsem ve všech těch zdánlivě realistických, ale stejně tendenčních a okleštěných adaptacích, ještě neviděla, kam se hrabe například Vášeň a cit, která se rovněž pokouší zinscenovat představu o spisovatelce a (podle mě) tragicky selhává. Olivia Williamsová se mi zdála hodně dobrá, kombinace její studené krásy a hereckého umění se hodně trefila do mojí představy šťastné nešťastné svobodné nesvobodné tvůrkyně. (12.01.2014)

Na televizní film moc slušné... Někdo tu lamentuje, že Janin život není tak strhující jako její romány... ale lidi, buďto nevíte, co si představit pod pojmem strhující, a nebo podceňujete její fantazii. Jak správně citovala HollyW "Jediný způsob, jak získat muže jako je pan Darcy, je vymyslet si ho." tečka. Jane má spoustu sourozenců, málo peněz, nechce se vdávat jen proto, že to je běžné, nebo dokonce nezbytné pro každou ženu její doby... Dokázala to, že ještě po tolika letech vyvolává úsměv, probouzí sny, těch filmů a nových verzí, které stále vznikají jak o ní, tak o jejích dílech.. Nepodařilo se jí vzít si svoji lásku, všechny ostatní odmítla, zemřela v dvaačtyřiceti letech... Pokud tohle není strhující, tak... se jděte dívat na něco více strhujícího, takový Titanic by se vám mohl líbit ;-) (02.07.2013)

Citlivě natočený příběh popisující poslední léta života spisovatelky Jane Austen. Nabízí sentimentálně pojatý vhled do jejího osudu a do její duše, prostřednictvím kterého se s ní dostatečně vnímavý, pozorný a empatický divák může dočista ztotožnit. I když její život zůstal v jistém ohledu nenaplněn, právě díky všemu, co prožila (a neprožila) mohla vytvořit takové dílo, jaké se dodnes hluboce dotýká srdcí mnoha lidí a o jehož hodnotě nikdo nepochybuje. A proč se taková významná autorka romantických děl vlastně nikdy neprovdala? Jane se snad ani nemohla nikdy vdát, jinak by hrozilo, že by popřela ideály, které tak nezapomenutelným způsobem zakomponovala do svých knih. Filmu kromě vyzrálého scénáře, nesmírně květnatých a vytříbených dialogů, autentických hereckých výkonů, skromných ale věrných dobových kulis a kostýmů vévodí také úžasná emotivní hudba skladatelky Jennie Muskett (recenze soundtracku). (29.09.2010)

Začátek až do první poloviny vypadá celkem slibně a uvede to člověka do očekávání, že se dočká něčeho podobně kvalitního jako je adaptace její knihy Pýcha a předsudek. Žel filmu v druhé půli podobně jako Jane Austenové těžce dochází dech. (Což by mohl být tvůrčí záměr, ale silně o tom pochybuju.) Emocionální náboj a vcítění se do hlavní hrdinky jako v knihách se tu bohužel nekoná. Možná tomu chybí charizmatický mužský protějšek. Feminismus tady nemůže fungovat vzhledem k tomu, že každý muž, který se ve filmu jen mihne působí jako hodný a sympatický gentlemen, jenž je buď odmítnut nebo prchá vyděšen slepičincem dvou ošklivých žen. (14.04.2012)