Obsahy(1)
Krátký film o dvojčatech Klárce a Violce. Violka je postižená "aspergerovým syndromem" a vyžaduje stálou péči své sestry, která stále víc a víc touží po úplně jiném životě, než který pro ni osud přichystal. Její tatínek (Jakub Špalek) by byl rád, kdyby se stala doktorkou, stejně jako on. Klárka se tajně schází s bohémsky laděným klukem Matějem (Milan Hajn) a zkouší spolu divadelní hru na přijímačky na DAMU. Zamiluje se do něj a vše se ostře vyhrotí, když její rodiče zjistí, že jim Klárka lže. Nakonec přichází den přijímacího řízení a Klárka nechává svou sestru doma samotnou. Ta dostává záchvat a blíží se nepříliš optimistické finále. Na krátkém filmu spolupracoval také divadelní režisér Jiří Ondra a scénografka Kateřina Kroupová. Dramaturgie se ujal Tomáš Kepka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (21)
Není to nic převratného. Vždyť ten režisér má potenciál... no asi bych chtěl víc než jenom normalitu. Standard. Všichni tu píšou o žití, bytí... já tady napíšu o blití. Že prý o Janu Chramostovi uslyšíme. Možná. Jen doufám že to nebude další budoucí hořkosladký komediant, to už bych ho uznával víc, kdyby točil porno, než tohle. Pane Chramosta, přesto ale docela dobré dílko. ()
Tento snímek má zjevně vyšší ambice, ale i tak je stopáž přepálená. Je zde spoustu záběrů a scén, které upoutají pozornost, ale je zde také množství hluchých míst, které zbytečně odvádí pozornost. Po stránce řemeslné bych měl výhrady ke zvuku (dialogy jsou velmi tiché a díky tomu občas hůř srozumitelné). ()
Ne, bez srdce nemůžeme milovat. Ale mít srdce, to ještě neznamená, že budeme milováni. Tohle bylo asi to první, co mě napadlo po zhruba pěti minutách tohohle kraťasu, když jsem se tak letmo zamyslel, jakou hodnotu má tahle věta Miluješ mě?. Zkrátka jsou témata, co se topí v hloubce a pak taková, co hloubku mají. Prostou, lidskou, surovou, nepřikrášlenou hodnotu. Když jsem byl upozorněn na novější kraťas Jana Chramosty, černobílou letmou poetiku Kouzelný most (2008) (který se mi mimoděk poměrně líbil), neváhal jsem a pustil se i do tohohle staršího kousku. Zmíněná syrovost všedního lidského bytí a výpovědně silné téma duševní choroby v kontrastu s mladickou láskou - kdepak, není jednoduché udělat z toho uvěřitelný, plynulý a upřímný film. Honzovi se to tady povedlo napůl. Úvodní prozářená sekvence na mě působila jako nějaký segment z balkánské kinematografie, avšak ono propojení divadelní poetiky (poměrně zvláštně napsaných dialogů) a té zmíněné nepojmenované krutosti prosté reality, se v mých dojmech trochu tlouklo.Narozdíl od Kouzelného mostu trochu zmatené záběry, střih i některé přechody mezi snem, realitou a okamžiky štěstí. Naopak pochválit musím akustickou kytaru u hudebního doprovodu, neboť právě souzvuk šestistrunky umocňuje jakýkoliv z niterně prožívaných pocitů. S úsměvem jsem přešel malou roličku neVyvoleného Saši Nikitina, s lehkým uzarděním hluboký a sladce „naivní“ pohled Sandry Černodrinské a s uznáním vyvedenou finální sekvenci v dešti (bezeslov vyjádřené maximum). Co říct závěrem? Méně je někdy více a i když to nic nemění na faktu, že odvyprávěno bylo upřímně, přeci jen tady musím sáhnout k hodnocení [6/10]. ()
Vynikající práce. Příběh poutavý a zápletka zajímavá a lidská. Tedy chvílemi nezajímavé chvilky mezi naší zamilovanou dvojící, ale byly mi vynahrazeny perfektním koncem, kde jsem našel hned několik výborných záběrů, které na mě působili velice emotivně. Viděl bych to určitě i na možný celovečerák při rozšíření dějové linie o nějakou tu postavičku, trochu více problémů do rozhozené psychiky Sandry... protože to ten potenciál má... ()
Ma to myslenku, ktera se podarila sdelit v tomto 36minutovem "studentskem filmu", ale co me neuveritelne celou dobu sledovani stvalo, je snaha mit za kazdou cenu originalni pohled-zaber kamerou, byly tam i zabery v tomto stylu, ktere se mi libili, ale tri ctvrtiny z nich me opravdu vadilo a prislo mi, ze spise zpusobuji zmatek. Naopak prijemna byla hudba. 65% ()
Reklama