Réžia:
Rudolf RůžičkaScenár:
Martin ŠafránekKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Filip Čapka, Svatopluk Skopal, Miroslav Donutil, Renáta Doleželová, Zdeněk Žák, Gabriela Wilhelmová, Radim Kalvoda, Jan Jílek, Jana Gazdíková (viac)Obsahy(1)
Už mezi dětmi může zlověstně rašit nesnášenlivost. Přesvědčí se o tom i talentovaný Petr, jehož mezi sebe nepřijmou noví spolužáci - naráží jen na odmítání a dokonce na zradu důvěry. Více než rozkrýt dětské mentality se však tvůrci pokoušejí předložit jakou modelovou společenskou moralitu, které ovšem schází jak věrohodnější motivické zázemí v jednání jednotlivých postav, tak odvaha poukázat na fungování deformovaných vztahů. Avšak úrovně a sdělnosti Schormova filmu Pět holek na krku, který se zabýval obdobným problémem, bohužel nedosáhli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Jééé, tak na tohle jsme kdysi chodili do kina se školní družinou a už tehdy mi ten hlavní hrdina připadal jako debílek. Když jsem teď na to náhodou v televizi natrefil, tak jsem se z nostalgie na to podíval. No je to taková píčovina pro děti s nějakym morálnim ponaučenim na konci. Mimochodem dětský herci jsou naprosto otřesný. ()
Miroslav Donutil byl předabovaný a ten hlas mu vůbec neseděl. Klidně ho mohli nechat mluvit jeho hlasem. Zapadnutí do třídního kolektivu není jednoduché zvlášť, když se dítě nějak odlišuje a vybočuje. Taky jsem si něčím takovým prošla. Pak se ale všechno srovnalo a jelo se v dobře zajetých kolejích. Samozřejmě jsme se taky něco navyváděli a seděli v jídelně s nedojedeným obědem. Tenhle příběh má i výchovný charaketer. Metody některých rodičů by určitě byly případ pro sociálku. Řezat dítě řemen je šílená ubohost. ()
Netvrdím, že my jsme nedělávali kravál, ale mně tyhle dětský filmy přijdou všechny strašně uječený. Ale je fakt, že v 80. letech se tenhle žánr u nás nedělal špatně a Správná trefa to jenom dokazuje. Včetně účasti tehdy ještě méně známých herců, například Miroslava Donutila krátce předtím, než se stal pražskou hvězdou. ()
Myslim, ze dnes podobne filmy, muze ocenit uz jen ma generace (30-40let). A to pochopitelne diky nostalgii. Krasne se mi vybavily vzpominky na nase druzinarky, ktere nas stejne jako ve filmu vracely s nedojezenym jidlem zpet ke stolu:-). Pribeh jinak neni v nicem originalni. Herecke vykony prumerne, zaujme mlady Donutil. ()
Dabovaný Miroslav Donutil a děti mluvící pouze spisovně mi trhaly uši. Příběh ale byl poměrně snesitelný, byť poněkud zkratkovitě podaný. Nejvíce co se týče týraného chlapce, což nikdo neřešil. Rodiče také mnoho emocí neukázali, autoři spíše prostě popsali vstup nového chlapce do kolektivu, se správňáckým soudruhem učitelem. ()
Reklama