Ke konci WWII už mělo publikum válečných filmů dost a obracelo se k únikovým žánrovkám (Laura), nostalgickým rodinným příběhům (Meet Me In St. Louis) a vyhlídkám na budoucí rodinný život po úspěšném vyrovnání se s válečnou zkušeností (The Best Years of Our Life). S postupujícím časovým odstupem a mrznoucí studenou válkou se válečné téma začalo vracet v nejrůznějších podobách. 🤓 V Task Force sledujeme klikatou cestu postupně formovaného námořního letectva a prosazení budování flotily letadlových lodí, jako hlavního amerického obranného valu v Pacifiku. Oporou děje je soukromá story fiktivního armádního pilota, jehož osud kopíruje tento vývoj. Takže začínáme v roce 1922 kdy se 15 mladých pilotů učí vzlétnout a přistát na první americké letadlové lodi a končíme na konci WWII, kdy je náš hrdina v lítém boji velitelem jednoho z těchto technologicky grandiózních plavidel, která rozhodla válku. Od bandy individualistických dobrodruhů k dokonale sladěné týmové práci individualit několikatisícové posádky. 🤓 Zejména pro fanoušky historie (a Top Gunu) oplývá tento film mnoha docu záběry z mírového i válečného provozu amerických letadlových lodí od jejich počátků po největší námořní bitvy WWII. Propojení hraných pasáží s dokumentárními je ukázkově plynulé a pro diváka působivě emočně vibrující. Pomáhá tomu dramaturgie střihu, spojovací flashbackové vyprávění a voice over hlavního hrdiny a po svatbě i jeho manželky, a zejména velmi neokázalé herectví všech zúčastněných s Cooperem v čele. 🤓 De facto invalidní, neb od úrazu v 15 letech kulhající, Coop, nebyl během WWII v armádě, na rozdíl od většiny ostatních věkově a zdravotně způsobilých mužských hvězd Hollywoodu. Ovšem armádní prostředí a jeho postavy nastudoval, když se účastnil bavičského turné po posádkách v jižním Pacifiku v listopadu - prosinci 1943. Neuměl zpívat, stepovat, ani vyprávět vtipy, byl tam jako ztělesnění ryzího amerického hrdiny, v němž herec a jeho postavy splynuly v živý ideál - jako Coop, Mr. Deeds, John Doe, sergeant York, Robert Jordan. Ale ukázalo se, že ty tisíce hochů v publiku po něm v předvečer svých bitev pokaždé chtěly jediné - odříkat jeho závěrečnou řeč Lou Gehriga z filmu Pride of Yankies (1942). V ní se smrtelně nemocný baseballista, vyrovnaný a šťastný, loučí se svým publikem i životem. Nepřekvapivě později označil Cooper tuto svoji válečnou misi jako nejdojemnější emocionální zkušenost svého života. Možná i proto jsme v Task Force svědky nečekaně silných a s pokorou prožitých momentů z bitev i zázemí, v čemž Cooperovi v roli manželky asistovala moc dobře vybraná Jane Wyatt. 🤓 Film měl velký ohlas u publika. A protože po každém vítězném opojení přijde zákonitě rozčarování z nesplněných individuálních i společenských nadějí, můžeme vyslovit domněnku, že v době rostoucí poválečné deziluze byli diváci zralí připomenout si, jak těžce a zač před pár lety bojovali. Na programu recapu byla v první polovině obětavost při budování amerického letadlového loďstva, pak Pearl Harbor, který nás i díky předchozím chybám dostal do kolen, obratová bitva u Midway, která byla o fous, a technicolorové finále v posledních 18 minutách v urputně vyrovnané, poslední velké bitvě WWII - o Okinawu, opět prokládané mnoha unikátními docu válečnými záběry, tentokrát již barevnými. 🤓 Po proslovu Cooperova kapitána ke zbytku posádky těžce poničené lodi, by se dal brát konečný obligátní titulek i jako válečné poděkování námořnictvu, každému jednotlivci v něm. Za jeho podíl v boji za svobodu a zachování nezávislosti, neboť ani na okamžik nemáme v tomto filmu pocit, že by vítězství bylo snadné a už vůbec ne samozřejmé: To the United States Navy for its aid and cooperation in making this picture possible our grateful thanks. 🤓 Cooperův příspěvek k válečnému úsilí: V červnu 1943 se vydal na jižní pobřeží USA a navštívil vojenské nemocnice v San Diegu. 26. října téhož roku dostal společně s herečkami Unou Merkel a Phyllis Brooks rozkaz z armádního velení vyrazit za tři dni na turné po jednotkách v jižním Pacifiku. V listopadu a prosinci tak absolvoval 5 týdenní misi. V bombardérech nalétal a v džípech za tropického deště v džungli s její havětí najezdil celkem 23 000 mil. 🤓 Tedy nejprve vlakem z Los Angeles do San Francisca a pak letecky postupně na Honolulu, Cookovy ostrovy, Fidži, Novou Caledonii, do australského Queenslandu a do Brisbane, kde byl MacArthurův hlavní štáb. Pak na sever Austrálie do Darwinu a na Papuu Novou Guineu, se zastávkami na jejím severním i jižním pobřeží. Na Nové Guinee se kromě domorodých kmenů kanibalů, umělci dostali i do bezprostřední blízkosti fronty s všude přítomnými projevy zkázy, zažili i ostřelování a bombardování. Velká MacArthurova osvobozovací protiofenzíva začala jen čtyři měsíce před jejich příjezdem. Cooperovo turné tak mělo podpořit morálku útočících jednotek či zraněných ve vojenských lazaretech, kde herec se svou nezáludnou přímostí neměl problém empaticky pohovořit s kýmkoliv. 🤓 Celkově to byl emočně i fyzicky mimořádně intenzivní zážitek vojenského světa s bezprostředním poznáním mnoha typů od vojínů po generály. To vše s obtížnou logistikou, neustálým nepohodlím a náhražkovým stravováním (konzervy, mléčné a vitaminové tablety, čokoláda, alkohol). Vzhledem ke Cooperovu pověstnému apetitu evidentně nedostatečným, neboť zhubl 8 kilo. Nicméně zkušenost se hodila hned vzápětí, když hrál v The Story of Dr. Wassell a později ve filmech Task Force, You’re in the Army Now i v Premingerově rekonstrukci osudové vojenské soudní pře The Court-Martial of Billy Mitchell.
()
(menej)(viac)
Ke konci WWII už mělo publikum válečných filmů dost a obracelo se k únikovým žánrovkám (Laura), nostalgickým rodinným příběhům (Meet Me In St. Louis) a vyhlídkám na budoucí rodinný život po úspěšném vyrovnání se s válečnou zkušeností (The Best Years of Our Life). S postupujícím časovým odstupem a mrznoucí studenou válkou se válečné téma začalo vracet v nejrůznějších podobách. 🤓 V Task Force sledujeme klikatou cestu postupně formovaného námořního letectva a prosazení budování flotily letadlových lodí, jako hlavního amerického obranného valu v Pacifiku. Oporou děje je soukromá story fiktivního armádního pilota, jehož osud kopíruje tento vývoj. Takže začínáme v roce 1922 kdy se 15 mladých pilotů učí vzlétnout a přistát na první americké letadlové lodi a končíme na konci WWII, kdy je náš hrdina v lítém boji velitelem jednoho z těchto technologicky grandiózních plavidel, která rozhodla válku. Od bandy individualistických dobrodruhů k dokonale sladěné týmové práci individualit několikatisícové posádky. 🤓 Zejména pro fanoušky historie (a Top Gunu) oplývá tento film mnoha docu záběry z mírového i válečného provozu amerických letadlových lodí od jejich počátků po největší námořní bitvy WWII. Propojení hraných pasáží s dokumentárními je ukázkově plynulé a pro diváka působivě emočně vibrující. Pomáhá tomu dramaturgie střihu, spojovací flashbackové vyprávění a voice over hlavního hrdiny a po svatbě i jeho manželky, a zejména velmi neokázalé herectví všech zúčastněných s Cooperem v čele. 🤓 De facto invalidní, neb od úrazu v 15 letech kulhající, Coop, nebyl během WWII v armádě, na rozdíl od většiny ostatních věkově a zdravotně způsobilých mužských hvězd Hollywoodu. Ovšem armádní prostředí a jeho postavy nastudoval, když se účastnil bavičského turné po posádkách v jižním Pacifiku v listopadu - prosinci 1943. Neuměl zpívat, stepovat, ani vyprávět vtipy, byl tam jako ztělesnění ryzího amerického hrdiny, v němž herec a jeho postavy splynuly v živý ideál - jako Coop, Mr. Deeds, John Doe, sergeant York, Robert Jordan. Ale ukázalo se, že ty tisíce hochů v publiku po něm v předvečer svých bitev pokaždé chtěly jediné - odříkat jeho závěrečnou řeč Lou Gehriga z filmu Pride of Yankies (1942). V ní se smrtelně nemocný baseballista, vyrovnaný a šťastný, loučí se svým publikem i životem. Nepřekvapivě později označil Cooper tuto svoji válečnou misi jako nejdojemnější emocionální zkušenost svého života. Možná i proto jsme v Task Force svědky nečekaně silných a s pokorou prožitých momentů z bitev i zázemí, v čemž Cooperovi v roli manželky asistovala moc dobře vybraná Jane Wyatt. 🤓 Film měl velký ohlas u publika. A protože po každém vítězném opojení přijde zákonitě rozčarování z nesplněných individuálních i společenských nadějí, můžeme vyslovit domněnku, že v době rostoucí poválečné deziluze byli diváci zralí připomenout si, jak těžce a zač před pár lety bojovali. Na programu recapu byla v první polovině obětavost při budování amerického letadlového loďstva, pak Pearl Harbor, který nás i díky předchozím chybám dostal do kolen, obratová bitva u Midway, která byla o fous, a technicolorové finále v posledních 18 minutách v urputně vyrovnané, poslední velké bitvě WWII - o Okinawu, opět prokládané mnoha unikátními docu válečnými záběry, tentokrát již barevnými. 🤓 Po proslovu Cooperova kapitána ke zbytku posádky těžce poničené lodi, by se dal brát konečný obligátní titulek i jako válečné poděkování námořnictvu, každému jednotlivci v něm. Za jeho podíl v boji za svobodu a zachování nezávislosti, neboť ani na okamžik nemáme v tomto filmu pocit, že by vítězství bylo snadné a už vůbec ne samozřejmé: To the United States Navy for its aid and cooperation in making this picture possible our grateful thanks. 🤓 Cooperův příspěvek k válečnému úsilí: V červnu 1943 se vydal na jižní pobřeží USA a navštívil vojenské nemocnice v San Diegu. 26. října téhož roku dostal společně s herečkami Unou Merkel a Phyllis Brooks rozkaz z armádního velení vyrazit za tři dni na turné po jednotkách v jižním Pacifiku. V listopadu a prosinci tak absolvoval 5 týdenní misi. V bombardérech nalétal a v džípech za tropického deště v džungli s její havětí najezdil celkem 23 000 mil. 🤓 Tedy nejprve vlakem z Los Angeles do San Francisca a pak letecky postupně na Honolulu, Cookovy ostrovy, Fidži, Novou Caledonii, do australského Queenslandu a do Brisbane, kde byl MacArthurův hlavní štáb. Pak na sever Austrálie do Darwinu a na Papuu Novou Guineu, se zastávkami na jejím severním i jižním pobřeží. Na Nové Guinee se kromě domorodých kmenů kanibalů, umělci dostali i do bezprostřední blízkosti fronty s všude přítomnými projevy zkázy, zažili i ostřelování a bombardování. Velká MacArthurova osvobozovací protiofenzíva začala jen čtyři měsíce před jejich příjezdem. Cooperovo turné tak mělo podpořit morálku útočících jednotek či zraněných ve vojenských lazaretech, kde herec se svou nezáludnou přímostí neměl problém empaticky pohovořit s kýmkoliv. 🤓 Celkově to byl emočně i fyzicky mimořádně intenzivní zážitek vojenského světa s bezprostředním poznáním mnoha typů od vojínů po generály. To vše s obtížnou logistikou, neustálým nepohodlím a náhražkovým stravováním (konzervy, mléčné a vitaminové tablety, čokoláda, alkohol). Vzhledem ke Cooperovu pověstnému apetitu evidentně nedostatečným, neboť zhubl 8 kilo. Nicméně zkušenost se hodila hned vzápětí, když hrál v The Story of Dr. Wassell a později ve filmech Task Force, You’re in the Army Now i v Premingerově rekonstrukci osudové vojenské soudní pře The Court-Martial of Billy Mitchell. () (menej) (viac)